(17.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Když se dokonce podíváme na globální čísla, důsledkem těchto sociálních reforem bylo, že v ČR pokleslo ohrožení chudobou a počet domácností, které jsou ohroženy chudobou, na pouhých 9 %, což je mimochodem nejnižší číslo v rámci celé Evropské unie! Po těchto takzvaných asociálních reformách se Česká republika dostala na první místo - na první místo z hlediska ohrožení chudobou v celé Evropské unii. Předstihli jsme dokonce i bohaté Nizozemsko. A jak to pokračovalo dál? V loňském roce se to dokonce z těch 9 % snížilo na 8,6 %. Čili míra ohrožení chudobou se ve skutečnosti ještě snížila.
Čili pokračujeme-li tímto trendem, to nám chcete vyčítat? Že se snižuje riziko chudoby, že rostou reálné čisté příjmy rodin s dětmi? To je špatná politika? Já si to nemyslím! Vy zřejmě ano. (Potlesk pravého spektra.)
Je snad něco špatného na politice, kdy jsme provedli - ano - výrazné snížení daní, ale toto výrazné snížení daní šlo především k rodinám s dětmi? Je snad něco špatného na tom, že daňový poplatník s jedním dítětem neplatí ani jednu jedinou korunu daně z příjmů, pokud jeho příjem nepřesáhne 14 700 korun měsíčně a u dvou dětí 19 000 korun? To je přece dobře! To jsou přece přesně ty střední třídy, které chceme podpořit. A ty díky těmto opatřením nemusí platit - znovu opakuji - při dvou dětech jednu jedinou korunu daně z příjmů až do měsíčního příjmu 19 000 korun. To je přece dobře, ale vy to kritizujete. Z vašeho pohledu je to zřejmě špatně!
To, co je nezbytné také velmi zdůraznit, je, že je tady manipulativně - manipulativně - argumentováno mezní sazbou u daně z příjmů fyzických osob. Ano. Ano, ty v naší zemi nejsou vysoké. A je to dobře, protože je to děláno ve prospěch rodin s dětmi. Ale je to jenom část pravdy, pokud se nedodá to "b", což je výška odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které je u nás čtvrté nejvyšší v rámci Evropské unie, kde když si to přepočítáte na mezní daňovou sazbu včetně pojištění, tak naopak patříme mezi země se spíše nadprůměrnou celkovou daňovou zátěží!
A to, co hubí pracovní příležitosti, co připravuje právě celou řadu rodin o práci, především těch středněpříjmových, těch středních vrstev, je právě velmi často důsledek vysokých vedlejších nákladů práce. Čili to, co my potřebujeme, je snižovat tyto odvody, snižovat tyto vedlejší náklady práce, protože to vytváří nové pracovní příležitosti. To činí Českou republiku konkurenceschopnou na trhu práce. Ne to, čím vy hrozíte - že se mají zvyšovat odvody na sociální pojištění. Jenom vaše zvýšení, které vy jste navrhovali, o jeden procentní bod, prokazatelně připraví tuto zemi o 60 tisíc pracovních míst. Jestli chcete jít touto cestou, tak my sdělujeme, že my jí nepůjdeme! My nechceme, aby lidé přišli o práci, aby byli závislí na sociálních dávkách, které vy jim slibujete. My chceme, aby si lidé na svou obživu vydělali, protože není důstojnějšího způsobu, jak zajistit živobytí pro sebe a pro svou rodinu, než si na něj vydělat prací. Ne dostávat sociální dávky! (Tleskají poslanci v pravé části sálu.)
Výše dluhu, která tady byla argumentována, a pateticky tady bylo řečeno, že od 1. ledna roku 2007 do konce loňského roku narostl státní dluh o 440 miliard. Ano, je to pravda, je to korektní číslo. Ale to je pouze jedna strana mince. Pokud neřekneme tu druhou stranu mince, že právě prakticky polovina této částky odpovídá loňskému superkrizovému roku, kdy došlo k poklesu hrubého domácího produktu o více než 4 %, kdy průmyslová výroba v této zemi poklesla o 15 %, kdy export v této zemi poklesl o 10 %, neříkáme plnou pravdu, protože polovina této částky vznikla v tomto krizovém roce, jaký česká ekonomika neprožila dvacet let, od roku 1989.
To, co je ale skutečný hřích a co tady nezaznělo, byl stomiliardový deficit v roce 2006, kdy byl šestiprocentní ekonomický růst! To je ten skutečný hřích, to je ten skutečný ekonomický nemrav, a toho jste se dopustil vy, pane Bohuslave Sobotko prostřednictvím paní předsedající, jako ministr financí! (Potlesk zprava.)
Takže já bych byl velmi rád, kdyby tu byla fakta uváděna ve své plné nahotě, ve své plné výši, aby nebyla manipulována. A především bych velmi poprosil ty, kteří tady vystupují, aby nezapomínali na to, co sami dělali a za co sami nesou odpovědnost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A ještě tady mám ještě dvě faktické přihlášené na vystoupení pana premiéra. První má poslanec Vojtěch Filip a pak Pavel Kováčik. Prosím, pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo vlády, paní a pánové, je snad něco dobrého na tom, že dva zaměstnaní lidé musí pobírat sociální dávky po snížení mezd, které představuje tato vláda? Je snad něco dobrého na tom, že ti nejbohatší mají limit na sociální a zdravotní pojištění, a ti, kteří mají nižší mzdy, mají platit stejnou povodňovou daň jako tito bohatí?
Pane premiére, styďte se! (Tleskají poslanci KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím Pavla Kováčika.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, paní a pánové, už hodnou chvíli jsme tady svědky nejrůznějšího házení nejrůznějších čísel, která zdánlivě vypadají dobře, konkrétně dokonce pochvalně. A když už ta čísla nevypadají pochvalně, tak se pochválíte sami, jak jste to dobře dělali. Natřásáte si tady tu jedni, tu druzí peříčka. A já mám pocit, že je ale potřeba se jít podívat mezi ty lidi, o kterých je tady řeč, do té konkrétní rodiny, mezi ty konkrétní maminky s dětmi, jak se jim skutečně žije z těch částek, o kterých je tady taková řeč. My se tady trošku odtrháváme od toho reálného života. Možná tady ve Sněmovně a ve vládě se žije doopravdy na té úrovni příjmů, které tady jsou, a zapomnělo se, že drtivá většina, jsou to dvě třetiny občanů České republiky, žijí z příjmů podprůměrných. A někdy i hluboce podprůměrných. Tam se běžte podívat, když mluvíte o tom, že těch skutečně nejchudších se to nedotkne. On ten skutečně nejchudší bere jenom něco kolem dvou až tří tisíc korun, vezmeme-li životní minimum, něco málo přes tři tisíce. Zkuste z toho vyžít týden - a oni z toho žijí měsíc.
A poslední poznámka. Je velmi zajímavé, že jsme se právě od pana premiéra dozvěděli takovou myšlenku, že ke střední třídě vlastně patří ti, kteří berou 14 až 18 tisíc. To je skutečně objevná myšlenka, že u nás střední třída jsou lidé, kteří jsou pod průměrným příjmem v České republice! Kde tedy je vlastně ta skutečná střední třída? Kde je rozdíl mezi střední třídou a tou příjmově nejnižší skupinou obyvatelstva? Myslím si, že v tom způsobu života, v tom, co si mohou dovolit, běžně dovolit ve středoevropském standardu, ten rozdíl při takovémto hodnocení příliš velký není. Pojďme z piedestalu dolů mezi ty lidi a zeptejme se také jich, co potřebují.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a teď je přihlášený Bohuslav Sobotka. A mám tady pak sérii přihlášek: Milada Emmerová, Lenka Kohoutová a Jiří Paroubek. Prosím, Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dnes jsme tady projednávali dva body - krácení podpory stavebního spoření, teď tady projednáváme škrty v sociální oblasti. Já myslím, že pan premiér může vyprávět úplně, co chce, ale je jasné, že politika této vlády a politika Topolánkovy vlády, ve které on byl ministrem práce a sociálních věcí, prostě byla nepřátelská vůči středněpříjmovým pracujícím rodinám.
A já vám dodám ještě jeden důkaz, který tady dnes nezazněl. Podívejte se na státní zaměstnance, tak asi nezpochybníte, že většina zaměstnanců veřejného sektoru patří oprávněně, řadí se ke středním vrstvám. Já myslím, že to je takhle v pořádku. Vláda jim sníží platy o 10 %. Vláda chce destruovat tarifní systém, to znamená, že u řady z nich, těch kvalifikovaných, se ten plat nesníží jenom o 10 %, ale sníží se třeba o 15 nebo o 20 %. Vláda navrhuje, aby kvalifikovaným zaměstnancům veřejného sektoru během těchto tří let poklesl reálný plat o 20 %. A ještě mi říkejte, že tohle je politika přátelská ke středním vrstvám! Tohle je absolutně nepřátelská politika ke středním vrstvám, protože zaměstnanci veřejného sektoru jsou početnou stabilní součástí středních vrstev v naší zemí. A vy během tří let - pokles platů, reálných platů o 20 %. To je přátelská politika vůči středním vrstvám v podání vlády Petra Nečase. Pěkně děkuji, ale takovou politiku skutečně nechci!
Druhá věc. Já myslím, že je dobré, abychom si tady zmínili to snižování daní. Když dva dělají totéž, tak to není vždycky totéž. Česká republika byla v letech 2003 až 2006 poslední - poslední zemí ve střední Evropě, která snižovala korporátní daně. My jsme tyto daně snížili na 24 % a tam jsme se zastavili. A věděli jsme, proč jsme se tam zastavili. Ono to mělo smysl, zastavit se na 24 procentech sazby daně z příjmů právnických osob, neboť toto již byla konkurenceschopná hladina. Když jsme snížili daň z příjmů firem na 24 %, tak už to bylo srovnatelné zdanění s Polskem, se Slovenskem, v zásadě i s Maďarskem a nehrozil tady bezprostřední daňový dumping. Proto těch 24 %. ***