(10.40 hodin)
(pokračuje Bok)
Já nehodlám polemizovat s žádným politikem nebo poslancem, který vyjadřuje své názory. V každém případě ale musím říci, že řada z vás, aspoň ti, kteří tady byli, nové neznám, určitě mají v sobě empatii a pomáhají lidem jen tak mimovolně, aniž by to veřejnost věděla.
Jak už jsem řekl, když někomu pomáháme, moc se tím prostě nepředvádíme. Jakmile se s tím začneme předvádět, tak je to spíše reklama, jací jsme úžasní, co všechno jsme dobrého udělali. Pomáháme-li, pomáháme, protože to prostě potřebujeme, nějak to v nás je. Je nám to dáno, není to ani zásluha. Zásluhou se to stává, když vytrváváme a překonáváme potíže, a dokonce i pocit bezmoci, neboť vám můžu říci, že za 16 let, co dělám ve spolku Šalamoun, prožívám mnohdy v soudních síních, nebo při podání, pocit absolutní bezmoci a mnohdy uvažuji o tom, že toho nechám, neboť abyste mohli mít pocit uspokojení, musí být taky nějaký výsledek. Nestačí jen pořád pracovat a přemýšlet, ale je potřeba mít i pocit, že to má smysl. Ale přes veškeré potíže a někdy zoufalství ten pocit dostávám ne tak často, ale dostávám, a proto mě to posunuje dál.
Ale já nechtěl mluvit o sobě. Chtěl jsem tím vyjádřit obecný stav. A tady musím říci, že znám lidi, jako je třeba Karel Schwarzenberg, který je taky velmi empatický a pomáhá lidem nezištně, aniž by se o tom vědělo. Pomohl mnoha lidem ekonomicky i lidsky, aniž by byl ministrem ve své době nebo aniž by byl senátorem nebo aniž by byl nyní poslancem, prostě to dělal tím, že je k tomu disponován.
A to vím i o paní Dundáčkové. Jako člen spolku Šalamoun jsme s ní byli léta v kontaktu, obraceli jsme se na ni i na jiné poslance a musím říci, že byla vždycky vstřícná a že se snažila pomáhat lidem, aniž byste to možná věděli. A nejen tedy po stránce své právní erudice a postavení poslance, ale i ekonomicky. Velmi nedávno ekonomicky pomohla zoufalé rodině, která se dostala do tristní situace díky státu, díky státní správě, a předpokládám, že to asi málokdo víte. Není to obhajoba, je to jenom konstatování reality. Je to možná trošku paradoxní, že já, který kandiduji, vlastně bráním svého kolegu, ale to je také princip veřejného ochránce práv, bránit i třeba toho, s kým nesouhlasíte, s kým máte rozpor.
Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk napříč celým sálem.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Prosím, paní kolegyně. Paní poslankyně Chalánková, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jsem také nováčkem ve Sněmovně, a proto jsem velice překvapena, že při volbě veřejného ochránce práv pokračuje snad volební boj jinými prostředky. Nečekala jsem, že budeme přímo jako kluby proti sobě bojovat a tímto způsobem tuto volbu snad i devalvovat, znevažovat.
Pracovala jsem ve funkci náměstkyně hejtmana. Tato vláda v Olomouckém kraji řešila spoustu problémů a bylo mi vždy ctí spolupracovat s kanceláří veřejného ochránce práv, s panem doktorem Motejlem, protože i když postupujete podle svého nejlepší vědomí a svědomí, tak je vždycky dobré a nutné, když vás někdo upozorní a pomůže vám, že při sebelepší práci může nastat situace, že někteří lidé se dostanou do nouze a ne vždy vlastní vinou. Takže není možné všechno paušalizovat.
Já bych byla velice ráda, kdybychom po vyslechnutí projevů našich kandidátů skutečně přistoupili k tajné volbě a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí mimo stranickou příslušnost takto volili.
My jako klub TOP 09 jsme dali svým členům doporučení. Považujeme ho za správné a také já se k němu připojuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Hlásí někdo další do rozpravy? Jestliže tomu tak není, rozpravu končím.
Já bych v tuto chvíli, i když jsem evidovala a chci vyhovět žádosti předsedy klubu KSČM o přestávku, ale prosila bych pana poslance Vidíma, aby nám řekl, jak to bude s volbou.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Paní předsedající, paní a pánové, nejprve musíme rozhodnout, ještě předtím, než dojde patrně k vyhlášení přestávky pro jednání poslaneckého klubu KSČM, o způsobu volby. Jak jsem již oznámil, volební komise doporučuje Poslanecké sněmovně, ačkoliv zvláštní zákon způsob volby nestanoví, volbu tajnou.
Čili nyní bych vás požádal, paní předsedající, abyste dala hlasovat o tom, že budeme volit veřejného ochránce práv tajně.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro tajnou volbu, prosím přihlaste se. Kdo je proti? Já se omlouvám. Už to vidím.
V hlasování pořadové číslo 38 ze 188 přihlášených bylo pro 149, proti 1, nezdržel se nikdo. Toto bylo přijato.
Ještě pan poslanec Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Já bych možná, abychom náš postup racionalizovali ve chvíli, kdy vyhlásíte přestávku v délce trvání 30 minut, pokud se nemýlím, pak volba samotná by začala bezprostředně po skončení přestávky, aniž bychom se museli vracet zpět do jednacího sálu. Čili chápu to správně, že přestávku vyhlásíte, vážená paní předsedající, do 11.17 hodin, v tu chvíli může začít volba, která bude trvat patnáct minut a poté volební komise bude potřebovat 15 minut na sčítání hlasů, pochopitelně pokud takto bude shoda s navrhovatelem, nebo s tím, kdo žádá o přestávku.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Slovo má pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedající, paní a pánové, je to zajisté v tuto denní i týdenní dobu velmi racionalizační návrh od pana předsedy volební komise a docela se mi líbí, nicméně já nemůžu vyloučit, že se jednání klubu KSČM protáhne a požádám o prodloužení přestávky o nějakou minutu, a rozhodně už nemůže vyloučit, že budu jako předseda klubu pověřen přednesením stanoviska klubu ještě před volbou.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, pan poslanec Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Pak jako bych nic neřekl. (Veselost a potlesk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Než vyhlásím pauzu, eviduji tady faktickou poznámku od pana poslance Lobkowicze. (Nechce vystoupit.)Takže nic. Vyhlašuji tedy přestávku do 11.17 hodin.
(Jednání přerušeno v 10.47 hodin.) ***