Pátek 8. března 2013
(Schůze zahájena v 10.00 hodin. Do Vladislavského sálu přichází předseda Senátu Milan Štěch s manželkou, předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová s manželem, premiér Petr Nečas a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský s chotí. Vchází Václav Klaus s chotí Livií a nová první dáma Ivana s dcerou Kateřinou. Dagmar Havlovou doprovází kancléř Weigl. Vojáci hradní stráže přinášejí nejvyšší státní vyznamenání a ukládají je na stolky vpředu. Spolu s nimi též slavnostní Ústavu z roku 1993. Za zvuku chorálu Ktož sú boží bojovníci byly do sálu přineseny zástavy a bojové prapory. Poté do sálu vchází Miloš Zeman. Za zvuku fanfár přinášejí vojáci hradní stráže českou vlajku a prezidentskou standartu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Vážené paní senátorky a vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři a vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji první společnou schůzi obou komor Parlamentu České republiky v 6. volebním období. Již tradičně se ke schůzi, která je zároveň slavnostním ceremoniálem ke složení slibu prezidenta republiky, scházíme zde, ve Vladislavském sále Pražského hradu.
Dovolte mi, abych mezi námi nejprve uvítala nově zvoleného prezidenta České republiky pana Miloše Zemana. Vítám také paní Ivanu Zemanovou a slečnu Kateřinu Zemanovou. Vítám mezi námi prezidenta Václava Klause, jehož mandát uplynul 7. března letošního roku, a s ním vítám také paní Livii Klausovou. Jsem ráda, že mohu přivítat také paní Dagmar Havlovou.
Vítám další hosty této společné schůze obou komor Parlamentu České republiky. Jsou to soudci Ústavního soudu v čele s jeho předsedou Pavlem Rychetským, předseda a místopředseda Nejvyššího soudu, předseda a místopředseda Nejvyššího státního zastupitelství, zástupci diplomatického sboru akreditovaní v České republice, poslanci Evropského parlamentu zvolení za Českou republiku, rektoři státních univerzit a zástupci vědecké obce, primátoři a hejtmani, zástupci občanských sdružení, církví a náboženských společností, státních institucí, médií a dalších organizací, zástupci Policie a Armády České republiky.
Srdečně vítám také osobní hosty zvoleného prezidenta České republiky pana Miloše Zemana. Vítám a zdravím také všechny, kteří sledují dnešní slavnostní ceremoniál prostřednictvím televizního nebo rozhlasového vysílání.
Vážení přítomní, v historicky první přímé volbě byl zvolen prezidentem České republiky pan Miloš Zeman. Na dnešní společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky složí prezident republiky Ústavou předepsaný slib. Slib prezidenta republiky je jediným bodem pořadu této schůze.
Podle čl. 59 Ústavy a § 81 jednacího řádu Poslanecké sněmovny složí prezident republiky slib do rukou předsedy Senátu. V souladu s čl. 55 Ústavy se tímto ústavním aktem prezident republiky ujímá úřadu a zároveň začíná jeho pětileté volební období.
Vážený pane prezidente, dnes složíte do rukou předsedy Senátu pana Milana Štěcha Ústavou předepsaný slib. Prosím proto, abyste spolu s předsedou Senátu přistoupili ke stolu, na němž leží slavnostní verze Ústavy České republiky z roku 1993, a všechny přítomné žádám, aby povstali. (Všichni přítomní povstali, prezident republiky a předseda Senátu přistupují ke stolku, na němž leží historický výtisk Ústavy.)
Pane prezidente, prosím, abyste položil ruku na výtisk Ústavy, přečetl slib prezidenta republiky, poté tento slib potvrdil podáním ruky předsedovi Senátu a následným podpisem.
Prezident České republiky Miloš Zeman (Prezident Miloš Zeman stojí u stolku s Ústavou, pokládá na ni ruku a pronáší text slibu:) Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. (Svůj slib stvrzuje podáním ruky předsedovi Senátu, usedá ke stolku a podepisuje písemnou verzi slibu. Poté se vrací na své místo v první řadě. Zní státní hymna, zvenčí je slyšet 21 dělových salv.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dámy a pánové, děkuji vám a nyní prosím prezidenta republiky o jeho projev.
Prezident České republiky Miloš Zeman Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážení členové vlády, vážení členové zákonodárného sboru, vážení hosté. Předstupuji před vás jako první prezident České republiky, který byl zvolen přímou volbou občanů. Uvědomuji si obrovskou odpovědnost, která z toho pro mne vyplývá, a jsem připraven této odpovědnosti dostát.
Nejprve bych rád poděkoval všem občanům, kteří mi dali svůj hlas. Obdržel jsem množství blahopřání z celé republiky, a protože není v mých silách na tato blahopřání odpovědět jednotlivě, dovolte mi, abych poděkoval alespoň těmto a tímto způsobem.
Dovolte mi rovněž, abych vyjádřil uznání všem občanům, kteří volili mého protikandidáta, za to, že se účastnili voleb a uplatnili tak své aktivní občanství. Každý z nás v životě někdy vyhrál a někdy prohrál. Vím, jak je obtížné unést tíhu porážky, ale vím také, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období. Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají.
Vzhledem k tomu, že svoji představu spolupráce prezidenta republiky s vládou a Parlamentem chci diskutovat s představiteli těchto institucí, dovolte mi, abych se ve svém dnešním vystoupení soustředil na tři základní cíle, které spojuji s výkonem své prezidentské funkce.
Tím prvním cílem je uklidnění a stabilizace české politické scény. Jsem si plně vědom toho, že bez podpory veřejnosti je pro jakéhokoliv jednotlivce tento úkol nedosažitelný, ale řídím se zásadou, že lépe než proklínat tmu je zapálit alespoň jednu svíčku. Nabízím prezidentský úřad jako neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran, ale i dalších významných společenských organizací, ať už jsou to odbory, zaměstnavatelské svazy a další instituce. Jako prezident, který není přímo ani nepřímo spojen s žádnou parlamentní stranou, nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát, roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoliv roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší. Vycházím ze zkušenosti, kdy se v minulosti dokázaly dohodnout dvě nejsilnější parlamentní strany a tuto dohodu také bezezbytku dodržely, takže bylo možné, aby se Česká republika dostala z tehdejší ekonomické krize a obnovila hospodářský růst. Věřím, že na daleko širší bázi věcným a pokud možno i přátelským dialogem všech relevantních subjektů se nám podaří nalézt společný jmenovatel v zájmu dalšího rozvoje České republiky a hájení jejích oprávněných národních zájmů.
Druhým cílem, který považuji pro plnění prezidentské funkce za důležitý, je podpora toho, čemu již přes dvacet let říkám ostrovy pozitivní deviace. Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi. Jsou to mimo jiné podnikatelé baťovského typu, kteří reinvestují své zisky do oblasti svého podnikání, a novými investicemi tak vytvářejí nová pracovní místa, snižují nezaměstnanost a řádně platí daně do státní pokladny. Jsou to úspěšní starostové, kteří dokázali zvelebit své obce nebo svá města. Jsou to významné osobnosti z řad školství, zdravotnictví, vědy, kultury nebo sportu. A s těmito osobnostmi bych se chtěl setkávat a chtěl bych rozšířit počet dnes udělovaných státních vyznamenání, protože věřím, že mnoho lidí, kteří svojí celoživotní prací přispěli k rozvoji České republiky, si takové ocenění zaslouží. Nezapomínám však na to, že v této republice žijí miliony lidí, kteří vykonávají, řečeno Masarykovými slovy, onu drobnou, černou, trpělivou a poctivou práci, že právě tito lidé jsou solí země a že právě tito lidé jsou živnou půdou, z níž tyto vynikající osobnosti vyrůstají. Proto bych se chtěl s nimi při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti.
Vedle podpory ostrovů pozitivní deviace však prezident musí bojovat proti jejich opaku, tedy proti ostrovům deviace negativní. Jedním z nejnebezpečnějších takových ostrovů jsou kmotrovské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevrací této společnosti žádnou přidanou hodnotu, ať už formou nových investic, nebo řádného placení daní. Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem v boji proti těmto ekonomickým mafiím je zákon o prokázání původu příjmů a majetku, včetně možnosti zabavení nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku. A i když prezident nemá zákonodárnou iniciativu, budu se trpělivě snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby takový zákon navrhli a aby takový zákon byl přijat.
Druhým ostrovem negativní deviace jsou podle mého názoru neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa, a tedy i jich samých.
Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. (Zašumění v sekci pro novináře.) Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. (Živé reakce v řadách novinářů, potlesk poslanců a senátorů.) Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl. (Pobavení.)
Prezident musí podporovat úspěšné a společnosti prospěšné osobnosti, které jsou často obklopeny závistivou hloupostí, a musí jim trvale říkat: nenechte se otrávit, a naopak závistivým hlupákům, za nimiž není žádná vlastní poctivá práce, musí trvale říkat: neotravujte!
Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tyto tři úkoly nemohu splnit sám. Nabízím proto přátelskou ruku ke spolupráci bez rozdílu politické příslušnosti všem těm, kdo tyto tři úkoly považují za důležité a kdo jsou ochotni přispět k jejich naplnění.
Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z vás znáte. Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým.
Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk, všichni přítomní povstávají. Prezident usedá zpět na své místo v první řadě.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane prezidente. Složením slibu se ujímáte svého pětiletého mandátu. Přeji vám, aby se vám podařilo naplnit nejvyšší úřad v naší zemi ke spokojenosti občanů České republiky, abyste udržoval dobré jméno a pozici naší vlasti v zahraničí a nalezl k této náročné službě spolehlivé partnery a spolupracovníky. Zároveň vám přeji pevné zdraví.
Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři a vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážení vzácní hosté, program společné schůze obou komor Parlamentu České republiky se naplnil. Děkuji vám všem za účast na této schůzi a schůzi končím.
(Následně za zvuku fanfár odcházejí vlajkonoši s historickými prapory, poté vlajka České republiky a prezidentská standarta. Za fanfár z Libuše poté opouští Vladislavský sál prezident, předsedové obou komor, předseda vlády a další významní představitelé státu s doprovodem.)
(Schůze skončila v 10.36 hodin.)