(11.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Toto není jenom nemoc českého parlamentu, takto stůně celá Evropa. Výsledkem konání a rozhodování parlamentů v celém prostoru je absolutní dluh a zadlužování celého evropského prostoru a vytváření takových kritérií, takových předpokladů, které vedou ekonomický prostor Evropy ke ztrátě konkurenceschopnosti. Politici se přou o to, zda jsou škody na motorech aut takové, nebo onaké, a skrývají tu základní a pravou debatu, a sice debatu o peněženkách daňových poplatníků.
Kdyby platila jen jediná výhrada z vystoupení kolegy Martina Bursíka, kdyby byl projekt biopaliv završen pozitivní energetickou bilancí celého produktu, podnikatelé by se o tento projekt rvali právě a jen pro poptávku nás, daňových poplatníků. Cena produktu by byla zajímavá, výsledek by samozřejmě byl očekávaný, námi očekávaný by byl správný poměr ceny a toho, co nám produkt nabízí. Nic takového se ovšem kolem nás neděje. Podnikatelé zneužívají k vyrábění biopaliv státních dotací, jinak by biopaliva nebyla vyráběna, a my jako daňoví poplatníci jsme ke spotřebě vedeni zákony, které ukládají výrobcům a distributorům pohonných hmot míchat biopaliva do pohonných hmot tradičních, tedy na bázi zpracování ropy. Ztrátový projekt používá k pobídce poptávky veřejné peníze a vytváří účelové deformace trhu. O tom je dnešní hlasování.
Minulý týden politici rozdali 2 mld. korun - 2 mld. korun nového dluhu, nikoliv reálně existujících peněz, snad proto, aby se lidem lépe dařilo. Dnes, dnešním hlasováním, lidem ty peníze zase vezmou, benzin a nafta zdraží, snad také proto, aby se lidem dařilo lépe. Přemýšlejte o tom, prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a po panu poslanci Doktorovi požádám Jaroslava Plachého o vystoupení a ještě je tady potom Jan Schwippel.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, minulý týden sociální demokracie plus KSČM přerušily jednání před týdnem probíhající schůze s jasným záměrem. Bylo třeba zařadit zákon o ochraně ovzduší vrácený panem prezidentem, a protože neuplynuly lhůty, nebylo možné jej zařadit 18. května, a proto bylo třeba počkat až na dnešní den.
Já se ptám, které tlaky, které zájmy vedly tyto dvě strany - pravda, přidali se k nim i zelení - k tomu, aby takto vycházely vstříc jistým lobbistickým skupinám, lobbistickým zájmům. My jsme minulý týden také schválili zákon o lobbingu. Já se obávám, že ten zákon o lobbingu je výsměchem sociální demokracie a KSČM občanům České republiky, nám všem. Tato strana, a to připomenu pro ty, kteří si to nepamatují, kdysi prosadila zákon o významné tržní síle. Tento zákon byl prosazen tehdy pod tlakem Potravinářské komory České republiky. Nyní se dostáváme opět pod tlak - zřejmě v tomto případě Agrární komory a úzké skupiny zpracovatelů.
Dámy a pánové, zákon o lobbingu, který jsme schvalovali před týdnem, je vrcholem vašeho pokrytectví. I kdyby ten zákon platil, stejně se necháváte cloumat jednou tím, podruhé oním lobbistickým uskupením.
Dámy a pánové, kdysi dávno ve škole jsme se učili o spekulantech za první republiky, kteří zvyšovali cenu obilí tím, že ho pálili na hromadách a že ho sypali do Labe s jasným cílem, aby ten zbytek, který zůstane, byl dražší. Nepochybně odsouzeníhodné jednání. Ale nalijme si čistého vína. Jaký je rozdíl mezi spekulanty z první republiky pálícími obilí na hromadách a námi, kteří pod tlakem bruselské lobby, lobby v České republice, pálíme obilí, pálíme řepu cukrovku, pálíme řepkový olej v motorech. Já si myslím, že cíle jsou stejné. Malý rozdíl tam ale je. Spekulanti v první republice pálili vlastní obilí. My dnes zákonem nejdříve donutíme lidi, aby si to obilí koupili, aby si koupili ten řepkový olej, a zákonem je donutíme, aby ho spálili ve prospěch malé úzké zájmové skupiny.
Dámy a pánové, já se obávám, že za tento způsob zvyšování ceny potravin by měli spekulanti v Bruselu, spekulanti v České republice dostat Nobelovu cenu. Je to dokonalé.
Dámy a pánové, probíráme novelu zákona o ochraně ovzduší. Je to paradox, ale výrobou a následným spálením jednoho litru biosložky se uvolňuje do ovzduší podle druhu plodiny dvojnásobek až čtyřnásobek CO2, než kolik by se uvolnilo, kdyby se spálil litr benzinu nebo litr nafty. Tak hovoří poslední studie. A velmi mě mrzí, že tyto studie nedorazily k našemu echt ekologovi panu poslanci Bursíkovi, který o nich zřejmě neví, a proto ještě patří k té staré tradiční skupině zelených bojujících proti všemu a vždy. Já se obávám, že panu poslanci Bursíkovi je zájem o přírodu, zájem o životní prostředí naprosto šumafuk. Jestli hájí nějaké zájmy, tak jsou to zájmy jiné a bylo by dobré, kdyby tady, před zraky národa, řekl, jaké to jsou zájmy.
Dámy a pánové, diskuse tady také probíhala o tom, zda zvýšíme, nebo nezvýšíme zvýšením procenta přimíchávaných biosložek cenu potravin, cenu pohonných hmot. Paní ministryně má bezesporu pravdu, my nejsme schopni dopředu exaktně vyčíslit, o kolik to bude. Ale jedno víme určitě. Že se ceny pohonných hmot zvednou, to víme určitě. Že se zvednou ceny potravin, to víme také určitě. A já se ptám, jestli tato Sněmovna chce den před volbami zvyšovat v době krize ceny pohonných hmot a ceny potravin.
Dámy a pánové, tento zákon je zločin na české ekonomice, je to zločin proti lidu této země, proti těm dolním 10 milionům, které tady všichni hlasitě hájíme. Já se obávám, že tento zákon je opravdu ku prospěchu úzké skupině, za první republiky jsme je nazývali statkáři, tedy majitelů zemědělských podniků, dokonce není ani ku prospěchu řadových zaměstnanců zemědělství. Proč? Protože i ti zaplatí tento zákon na vyšších cenách pohonných hmot a na vyšších cenách potravin. A to, že nám ceny potravin vzrostou, to je nepochybné. Vždyť celková výměra osevních ploch v České republice je v podstatě konstantní. A jestli z ní budeme neustále stále více a více ukrajovat na to, abychom vyprodukovali zemědělskou produkci určenou ke spálení, zůstane menší plocha, která bude sloužit potravinářským účelům.
Navýšení, které dnes projednáváme, jak jsem ráno zaznamenal v Českém rozhlase, zhodnotil pan hejtman jižní Moravy: obnáší 60 000 ha, to je 60 000 ha minus - minus z toho potravinového koláče, o který se dříve dělili jenom lidé a nyní se dělí lidé s motory. Bohužel je to v neprospěch lidí. Ano, u nás potravinovou krizi nevyvoláme. My jsme bohatí. My jsme schopni připlatit a nakonec ty potraviny budeme mít. Ale že vytváříme, resp. spoluvytváříme s Evropskou unií potravinovou krizi ve třetím světě, to už je obecně známo. ***