(17.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Jinak si myslím, že tady určitá práce odvedena byla, ale je to pouze to teoretické bez toho, že se sejdou kompetentní lidi i se zástupci kraje a neřeknou, že tyto věci budou v tomto čase zajištěny, tak vlastně se příliš nehýbeme z místa.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Lubomíru Zaorálkovi. Slova se ujme paní poslankyně Věra Jakubková, připraví se pan poslanec Břetislav Petr. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Jakubková: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, ač to nerada říkám, problematika znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji se na program jednání Sněmovny dostala pouhou shodou okolností, z nichž těmi nejvýznamnějšími jsou blížící se volby, až desetinásobně překročené limity znečištění v prvních měsících roku 2010 v Moravskoslezském kraji a osoba Jana Fischera v čele vlády. To jsou hlavní důvody, proč mi Sněmovna v lednu tohoto roku vyhověla a přijala usnesení, kterými zaúkolovala předsedu vlády k předložení zprávy včetně návrhu řešení katastrofální a - klidně to nazvu pravým jménem - nezákonné a nepřípustné situace, která postihuje nejlidnatější kraj a třetí největší město České republiky včetně širokého okolí.
Ať už dnešní jednání o zprávě dopadne jakkoliv, považuji za důležité, že se daly věci do pohybu, že došlo k pevnějšímu provázání celostátní úrovně s úrovní krajskou, že média o ostravské špíně píší a zprostředkovávají voličům postoje těch, kteří se ucházejí o jejich přízeň. Děkuji premiérovi i ministrům řídícím resort životního prostředí za ochotu naslouchat takzvaně obyčejným lidem. Děkuji za čas, který věnovali setkání s občany ať už tady v Praze, nebo v Ostravě.
Přesto nejen z obsahu zprávy je vidno, že mnozí z politiků a úředníků, ať na úrovni státní, krajské či městské, stále ještě váhají, zda problém znečištěného ovzduší v Moravskoslezském kraji skutečně existuje. Tento stav výstižně zhodnotil doktor Gabal jako ztrátu kontaktu s veřejnou dynamikou a mé doporučení určené i některým z vás, kolegyně a kolegové, zní: zvažte, prosím, zda se cítíte povoláni k tomu, abyste problém řešili. Na jeho kašírování a zlehčování je už veřejnost alergická.
Dokud nebyly k dispozici žádné výzkumy a studie, šlo mlžení mnohem lépe. Ovšem dnes například víme díky výsledkům z právě probíhajícího výzkumu doktora Šráma z Akademie věd, že úředníci krajského úřadu pracující v místnosti jsou třikrát více vystaveni škodlivinám a strážníci v ulicích Havířova dokonce sedmkrát více než srovnávací skupina strážníků z Prahy. V nejčistší části Ostravy v Porubě je stejná prašnost jako v Praze - s tím rozdílem, že ostravský prach obsahuje třikrát tolik karcinogenů. Varující zkušenosti dětské lékařky Schallerové jsem zmiňovala ve svém minulém příspěvku. Kdo si tato data dovolí zlehčovat? A přeci! A proto máme za sebou petice, žaloby, vznik fondu podporujícího občanské aktivity, vznik sítě odborníků, vědců, angažovaných občanů, studie, výzkumy. I proto nelze předkládat zprávu o řešení situace se znečištěným ovzduším jen proto, aby byl úkol splněn a uložen na dno šuplíku. Zpráva sice obsahuje návrh řešení, jak jsem žádala, bohužel tento není dostatečný. Jeho výsledkem totiž nebude dosažení zákonného stavu. S ničím menším se nemůžeme spokojit. Stát to byl, kdo nastavil laťku, kdo řekl, jaké jsou limity pro znečištění a co je a co naopak není povoleno. Stát má povinnost dbát na dodržování předpisů. A stát nyní dlouhá léta drží ústa a zavírá oči.
Nezpochybňuji fakt, že jde o rozsáhlý problém a řešení nelze očekávat ze dne na den. Ale už nelze čekat ani den, a to i proto, že ze studie Státního zdravotního ústavu lze vyčíst odhad až sedmnácti úmrtí ročně v důsledku znečištění. Mluvím o Radvanicích-Bartovicích. Přestože jsem už minule upozorňovala na nedostatek pozornosti, který je ve zprávě věnován lidskému zdraví, a žádala doplnění skupiny ministrů pověřené plněním usnesení vlády k ovzduší v Moravskoslezském kraji o ministryni zdravotnictví a ministra práce a sociálních věcí, nic se v tomto ohledu nezměnilo. Zpráva pomíjí nutnost změnit struktury průmyslu v aglomeraci, nezmiňuje potřebu některé provozy vymístit z kraje a nezabývá se problematikou nezaměstnanosti, podpory a kompenzací. To jsou problémy, kterým se nevyhneme a nezmizí jen proto, že o nich nebudeme hovořit. Už nyní lze statisticky vysledovat odchod tří tisíc lidí za rok z regionu a jejich počet bude stoupat.
Potřebujeme najít odvahu a přiznat, že největší paseku způsobují zdroje umístěné především na území Ostravsko-Karvinska. Tyto ovlivňují celý region a v některých částech, například v Radvanicích-Bartovicích, dovolují lidem dýchat vzduch s podlimitním množstvím škodlivin pouze třetinu roku. Studie Vysoké školy báňské prokázala, že vliv dopravy v Ostravě činí okolo 6 procent, vliv malých zdrojů asi 5 procent, zbytek jsou velké a velmi velké zdroje. A když naměřené hodnoty zprůměrujeme a ostravskou špínu naředíme ovzduším z Beskyd, hned dostaneme na pohled veselejší čísla a poměr zdrojů znečištění nám vychází třetina průmysl, třetina domkaři a třetina doprava. Je jasné, že někde jsou největším problémem lokální topeniště, jinde převládá doprava, a já neumenšuji potřebu se tímto zabývat. Ale je také zřejmé, že snížíme-li výrazné znečištění pocházející z Ostravsko-Karvinska, ulevíme celému kraji.
Přestože největší znečišťovatel firma ArcelorMittal v současnosti investuje do odprášení aglomerace miliardu a hovoří o tom, že jde o největší investici, jakou kdy učinila soukromá firma, nedojde v důsledku realizace v území k výraznému zlepšení. Předpoklad se pohybuje v rozmezí 10 až 15 procent. Jde bohužel o dílčí investici, zatímco by byl zapotřebí systémový přístup.
V naprostém protikladu k těmto faktům je kritika Ministerstva průmyslu a obchodu k připravované novele o ovzduší, když tvrdí, že přísná opatření pro znečišťovatele ohrožují konkurenceschopnost. Copak je možné zastaralé technologie nadřazovat lidskému životu?
Politikům a úředníkům se nechce bojovat s velkými průmyslovými zdroji v ocelovém srdci republiky, a tak, aby obhájili sami sebe, pouštějí se do spalovačů uhlí, plastů a odpadu. Stojí jim za to postavit tuto malou část obyvatel do kouta a křičet: "To jsou oni, ti znečišťují ovzduší!" Politicky se takový postup vyplatí, protože budou-li přesvědčiví, získají podporu většiny, která bydlí v panelácích či topí plynem, dřevem, případně tepelným čerpadlem. Ale uvažte, v Ostravě jde o pouhých 5 procent.
Moravskoslezský kraj žádá finanční prostředky na dopravní infrastrukturu a vypadá to, že stát bude žádosti alespoň částečně nakloněn. Jde o 50 miliard, které mají být věnovány na stavbu obchvatu. Obchvaty odvedou tranzitní dopravu za město a na první pohled to zní rozumně, až na to, že ve větších městech, jako je například Ostrava, Havířov, Opava či Frýdek-Místek, převládá doprava městská a příměstská. Prostě cílem aut jsou města a málo jich jimi projíždí. Samotný zdroj znečištění, emise z dopravy, by tak nezmizel, pouze se odsunul o kilometr či dva za město, což v době smogové situace na celém území kraje nic neřeší.
Naproti tomu existuje celá řada projektů, které mají buďto zpoždění, například elektrizace železniční tratě z Ostravy-Kunčic do Frýdku-Místku nebo napojení letiště v Mošnově na železnici, anebo projekty, které byly uloženy do šuplíku, například projekt vlakotramvaje do Hučína či do Orlové. Je potřeba přiblížit lidem železnici výstavbou nových železničních zastávek. V generelu dopravy Moravskoslezského kraje je jich v plánu téměř dvacet. Je také třeba masivně investovat do veřejné dopravy a modernizovat její vozový park, podporovat cyklistiku, pěší dopravu a zvyšovat bezpečnost pro chodce. ***