(15.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Boháč: Já nechci křičet jako tur, to myslím kolega Petruška chtěl křičet jako tur, nebo tu vzpomínal "nejsem tur". (Předsedající: Ano, s mojí podporou.) Ale v tomto případě jenom prosím trošičku pozornosti, protože se jedná o materii, která je velice významná a velice je zajímavá, obzvláště tedy bohužel v předvolebním klání, ale já si myslím, že to téma je téma, které chceme řešit všichni, ve všech politických stranách. Ale zkusme dojít k tomu závěru společně, tedy po určité míře precizace.
Chci jen říci to, že i na našem výboru pro bezpečnost ta shoda byla. My jsme se nerozešli, to nebylo to takzvané "válcování", tam byla naprostá shoda v tom, že vyslechneme tři ministry naší vlády a na základě toho budeme pokračovat v jednání výboru pro bezpečnost. S tím jsme se rozešli. A proto i v tom svém prvním vystoupení jsem volal po dalším projednávání na základě připomínek těchto resortů. Takže to je moje druhé vystoupení, ať už s úsměvy či bez úsměvů, já to myslím naprosto vážně a rozhodně nejsem ten, který by toto téma chtěl opustit a někde ho zaparkovat. Projednávejme ho, řešme ho, ale precizujme ho.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Tak i já děkuji. Upozorňuji, že jste poněkud překročil čas určený k poznámce faktické.
Nyní má slovo pan poslanec Čepelka, poté pan poslanec Tejc. Oba dva pánové s poznámkami faktickými.
Poslanec Jiří Čepelka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. V podstatě se musím přiznat k tomu, že jsem byl ten člověk, který ve výboru pro bezpečnost inicioval jednání tří ministrů, nikoliv jednoho, protože problematika řešená protikorupčním balíčkem se zcela evidentně týká minimálně tří ministerstev. Ministerstvo vnitra jako vykonavatel, a samozřejmě chápu pana ministra, že volá po co nejsilnějších pravomocech policie, Ministerstvo spravedlnosti jako v podstatě orgán soudní, který chce mít také nějaké pravomoci, a je tam i Ministerstvo financí, kde se protikorupčním opatřením nebo balíčkem prolamujeme do tajemství finančních úřadů. Právě proto jsem chtěl, aby se na tomto jednání setkali všichni tři ministři a mohli jsme konfrontovat jejich přístup k dané věci. Vím, že pan ministr Pecina byl v té době na zahraniční cestě, a o to víc mě mrzí, že u toho nebyl, protože jednak paní ministryně Kovářová a její nejzásadnější argumenty, já jsem tam vnímal, bylo to, že v podstatě trestní zákon, trestní řád platí dneska necelé čtyři měsíce a my ho znovu otvíráme, což tam jasně padalo jako nebezpečné. A pan ministr, jenom když opět shrnu jeho přístup k této věci, argumentoval tím, že není vhodné prolamovat se do pravomocí finančních úřadů.
Já jsem očekával, že proběhne nějaké další jednání, kde se potkají tito tři ministři minimálně s naším výborem a zkusíme nějakým způsobem balancovat to, o co v této věci běží. Bohužel k tomu zatím nedošlo. Vidím, že pan Pecina má eminentně zájem tento zákon, tuto normu protlačit ještě v tomto volebním období, a považuji to za poněkud nešťastné. Samozřejmě jsem pro to, aby se věc řešila, nicméně si myslím, že protikorupční opatření řešit v časovém stresu a spěchu, že z toho nevznikne nic dobrého. Pojďme dát hlavy dohromady, pojďme třeba zkusit ještě nějaké jednání, protože je mi celkem jasné, že v případě, že dnes přijmeme nějaké pozměňovací návrhy, nebude to asi nic geniálního. V pátek můžeme protlačit tento zákon třetím čtením a dá se očekávat, že nám ho vrátí Senát nebo prezident republiky, a bude to působit podle mne trošičku kontraproduktivně, kdežto kdybychom i třeba v tomto období řádně připravili tuto normu s tím, že ji můžeme po volbách podle devadesátky odstavce 2 v podstatě schválit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, bude 16 hodin. Máme na programu druhé čtení, to znamená nebudeme o tomto návrhu hlasovat a bylo by dobré, abychom projednali i další návrhy, jako je zákon o lobbingu nebo zákaz akcií na majitele. Proto bych chtěl apelovat na všechny, abychom už tuto debatu neextendovali, abychom přešli k podrobné rozpravě. Jen snad pro to, co bylo řečeno mými předřečníky - já bych všechny argumenty bral, vítal bych také to, aby se zúčastnili všichni tři ministři apod. Ale nesmíme zapomínat na to, že dnes je už polovina dubna a toto je pravděpodobně poslední řádná schůze Poslanecké sněmovny, pokud se něco zásadního nezmění, to znamená kdo dnes říká počkejme si na další jednání, zároveň říká, projednejme to až příští období. Já se snažím o to, abychom teď v rámci situace, v jaké jsme, udělali maximum možného, abychom alespoň část toho přijali, pokud nebude akceptovatelný celek, a hlavně abychom dnes přednesli pozměňovací návrhy.
Takže pokud bych se mohl přimlouvat, prosím, pojďme do podrobné rozpravy, abychom mohli načíst naše změny, které umožní hladší nebo méně problematické schválení tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji. Pan poslanec Tejc - chtěla jsem říci poslední, ale zaregistrovala jsem a omlouvám se, že s tímto zpožděním, další faktickou přihlášku, a to pana poslance Bublana. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Bublan: Vážená Sněmovno, já už nebudu dlouho zdržovat, jenom aby tu nezůstal nějaký dojem, že jednání výboru pro bezpečnost bylo nějaké rozporuplné. Samozřejmě že nebylo, ale je rozdíl mezi tím, co chce výbor pro bezpečnost, a je rozdíl mezi stanoviskem ústavněprávního výboru. Proto jsme to jednání přerušili do jednání ústavněprávního výboru, abychom měli jistotu, zda naše normy jsou v pořádku a zda můžeme postupovat tak, jak bychom chtěli.
Já bych to možná dokumentoval na jednom případu, to je zejména otázka těch odposlechů. Samozřejmě podle trestního řádu si můžeme stanovit nějakou hranici od těch let, kdy se odposlechy mohly povolovat, a můžeme se odvolávat na sousední státy, ale stejně tak se můžeme odvolat na sousední stát, třeba Německo nebo jiné, Francie a podobně, kde odposlechy kromě toho trestního řádu může povolovat policie třeba na týden, na deset dní a může je nastolit okamžitě a schvaluje to třeba nějaký okresní policejní ředitel. Takže v tom je trošku rozdíl. A stejně tak je rozdíl mezi vnímáním bezpečnostního výboru, který hodnotil tyto zákony jiným pohledem, a ne z jednání ústavněprávního výboru. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. S řádnou přihláškou do obecné rozpravy paní poslankyně Eva Dundáčková, zatím poslední přihlášená. Poté avizuji procedurální návrh pana poslance Bendy. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Já jsem dlouho sledovala projednávání tohoto tisku zpovzdálí a teď mi dovolte, abych k tomu také já připojila pár poznámek, které se týkají projednávání na půdě ústavněprávního výboru versus výboru bezpečnostního a toho, proč mají odlišná stanoviska a odlišně to přijímaly.
Já myslím, že ten spor je úplně stejný jako spor mezi resorty Ministerstva vnitra a spravedlnosti. Vnitro bude mít vždycky tendenci bez ohledu na to, kdo bude stát v jeho čele, posilovat pravomoci policie a budou to jiné resorty, které budou vnímat jiná práva jako výsostnější a budou se obávat zbytečně velkých pravomocí policie. Podobné je to s projednáváním na půdě bezpečnostního výboru, kde historicky vždycky byli poslanci více nakloněni tomu v důvěře v Policii České republiky rozšířit jejich pravomoci a v tom shledávali vhodný nástroj boje proti korupci. A vždycky historicky za posledních dvanáct let byl to ústavněprávní výbor, který bedlivě a na miskách vah hledal nebo bilancoval právě to, že každý takový nástroj může být zneužitelný a může naopak otevřít větší prostor pro korupci samotnou. Čili cíl asi máme všichni stejný, tím cílem je boj proti korupci, ale odlišně pravděpodobně vnímáme, a je to zcela logické, nástroje, kterými toho chceme dosáhnout.
Já se přiznám, že historicky za dvanáct let, a říkala jsem to i na půdě ústavněprávního výboru, jsem nikdy nepodporovala zvyšování pravomoci policie. V současném stavu mám velkou pochybnost v účinnost takových nástrojů, jako je agent provokatér, kterého, pravda, už dneska ve svém právním řádu máme, spolupracující obviněný, nárůst možnosti odposlechů. Pan předseda výboru bezpečnostního Bublan tady mluvil o tom, že odposlechy v některých státech jsou povolovány jen policisty, například policejním ředitelem na určité úrovni. To ano. Už tady nebylo vzpomínáno, nakolik byly zneužity v minulosti odposlechy v České republice. Museli bychom mít srovnávací analýzy, které by nám řekly ano, v jiných státech je tomu také tak, a přesto to povolují, přesto to povolují na takových nízkých řekněme úrovních.
Pan ministr Pecina mluvil o problematičnosti institutu korunního svědka, o tom, že v Německu to v nějaké podobě i po deseti letech funguje dál. Už nám ale zapomněl říci, že na půdě ústavněprávního výboru byla podrobně probírána také ta skutečnost, že v Německé spolkové republice po celých deset let, kdy tento institut fungoval, byl doprovázen tím, že rozhodnutí o tom, kdo se stane korunním svědkem, rozhodovalo kolegium Nejvyššího trestního senátu, to znamená soudu na úrovni nejvyšších soudních institucí, zatímco u nás je to navrhováno na úrovni státního zástupce. ***