(9.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Vedení Ministerstva zdravotnictví často používalo naprosto vágní a ničím nepodloženou a nedoloženou frázi. Naopak, toto drastické zeštíhlení pracovníků na regionální úrovni na jednu čtvrtinu původního stavu logicky povede k evidentnímu omezení služeb v oblasti podpory zdraví. Uvedená časová dostupnost je naprosto iluzorní především proto, že pracoviště, která budou zachována mimo Prahu, nejsou vybavena ani jedním služebním autem a použití vlastních vozidel je povolováno zcela výjimečně, a také proto, že na některých regionálních pracovištích zůstávají dva nebo tři pracovníci, kteří by měli obsáhnout svými aktivitami dva až tři kraje, což je naprosto nereálné. Ze strany státu tak mimo jiné dochází jednoznačně k omezení rovného přístupu občanů k základní preventivní zdravotní péči. K upozornění Ministerstva zdravotnictví, že na Státním zdravotním ústavu zůstane i nadále 45 zaměstnanců podpory zdraví, je nutno poznamenat, že však pouze necelá polovina pro přímou činnost a realizaci aktivit a projektů v regionech.
Je nutno také podotknout, že doposud Ministerstvo zdravotnictví nikdy neprovedlo kompletní analýzu obsahu, zajištění, realizace a efektivity podpory zdraví a primární prevence v České republice. Vždy se pouze omezuje maximálně na analýzu ekonomickou a personální v samotných institucích, nikdy však do ní nezahrnulo ani obsahovou, ani ekonomickou analýzu z hlediska dopadu na lidské zdraví. V posledních letech nebyla ze strany Ministerstva zdravotnictví přijata, a tím méně připomínkována na základě poznatků z praxe nová koncepce oboru. Nebyly definovány priority ani záměry dalšího rozvoje. Nebyly ani zpracovány koncepční, personální a materiální požadavky pro tento obor v České republice. Doposud se ani nepodařilo získat žádné finanční prostředky z jiných zdrojů než od státu. Například by se mohlo jednat o peníze z evropských fondů či zdravotních pojišťoven. Nezbytnost úspor je řešena pouze propouštěním zaměstnanců s plnou odbornou kvalifikací a mnohaletou praxí v oboru a schopnostmi předávat své znalosti a zkušenosti mladým kolegům a pracovníkům jiných institucí. To je jednoznačně pokládáno za funkční sítě kvalifikovaných odborníků podpory zdraví a primární prevence České republiky.
Může tím také dojít k ohrožení plnění národních a mezinárodních závazků například v oblasti studií a monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, které pracovníci v regionech zajišťovali.
Ministerstvo zdravotnictví si odporuje v tom, že na jedné straně uvádí, že je v současné době jasný požadavek státu přenést zodpovědnost za realizaci aktivit v podpoře zdraví na regionální a lokální úroveň, a na straně druhé však téměř likviduje regionální síť podpory zdraví v celé České republice a systém prokazatelně centralizuje.
Pokud se týká zdravotních ústavů, tak si myslím, že činnost u zdravotních ústavů je zaměřena na monitorování vztahu zdraví a prostředí. Když se podíváme na některé grafy vývoje některých závažných onemocnění, např. nádorových onemocnění, tak zjišťujeme, že Česká republika je zemí, kde je dvojnásobný výskyt nádorových onemocnění v porovnání s průměrem zemí Evropské unie na západ od našich hranic. Já si myslím, že to jsou důvody, které je třeba zkoumat, a pokud si myslíme, že tomu se budou věnovat dvě pracoviště v celé České republice a že vyřeší problémy, které se nacházejí v regionech, tak je to velmi iluzorní.
Také odpovědi, které dostávám od hlavního hygienika a paní ministryně zdravotnictví, že primární prevence a podpora zdraví je záležitostí především každého člověka a že to je záležitost neziskových organizací, můžeme vzít v potaz, každý se na tom samozřejmě podílí, ale pokud tato činnost není podporována ze zdravotních ústavů, není podporována státem, pak bude mít velmi pochybné výsledky.
To, že ministerstvo uvádí, že těmito úsporami, které jsou jak ve zdravotních ústavech, tak v oblasti krajských hygienických stanic, na státních zdravotních ústavech, ušetří ročně 600 mil. Kč, může být zajímavá částka z pohledu jednoročního státního rozpočtu, ale je třeba poukázat na to, co říkají odborníci v oblasti ochrany veřejného zdraví, že podceňováním primární prevence docházíme k tomu, že Česká republika bude mít do budoucna velké problémy s udržitelností nákladů na léčbu nemocí, kterým se dalo efektivně předcházet v případě aktivní podpory zdraví a dokonalé primární prevence. Smutné na tom je to, že vlastně Česká republika byla pokládána za vzor v oblasti primární prevence a ochrany veřejného zdraví.
V dnešní době se na zdravotních ústavech používají praktiky, že lidem jsou předkládány výpovědi a říká se jim, že musí podepsat nové smlouvy na jiných místech budoucích zdravotních ústavů. Já si myslím, že to je velmi nepříjemná věc. Seznámím vás například s tím, co jsem dostal ze Zdravotního ústavu v Liberci. I na zdravotní výbor byla zaslána petice zaměstnanců. Jen pro dokreslení, co se stalo ve Zdravotním ústavu v Liberci. Bylo vydáno takové prohlášení, že Zdravotní ústav se sídlem v Liberci nadále pokračuje ve své činnosti beze změn. Na internetových stránkách Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové je umístěna zavádějící informace, spočívající v oznámení o převodu odborných činností z Liberce do Hradce Králové. Skutečnost je následující. Přes snahu bývalého ředitele Zdravotního ústavu se sídlem v Liberci o zrušení samostatné organizace a převod pracovníků do Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové k těmto změnám nedošlo. Pracovníci ústavu byli nuceni bývalým ředitelem Ing. Pavlem Buchtou a současně ředitelem Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové k rozvázání stávajícího pracovního poměru formou dohody. Za to jim byl přislíben nový pracovní poměr ve Zdravotním ústavu se sídlem v Hradci Králové. Liberecký ústav měl tím být zlikvidován a činnosti z větší části přesunuty do Hradce Králové. Zaměstnanci se odmítli podrobit nátlaku a výhrůžkám a výpověď z pracovního poměru nepodali. Z toho důvodu Ing. Pavel Buchta odstoupil k 15. 2. 2010 ze své funkce, přičemž v ten samý den ještě ve funkci učinil kroky vedoucí k vážnému poškození Zdravotního ústavu se sídlem v Liberci; mimo jiné podal žádost, aby byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v Liberci odňata akreditace k provozování laboratoří. Na odstranění výše uvedených škod bude Zdravotní ústav se sídlem v Liberci intenzivně pracovat.
Podobně bych mohl citovat ze Zdravotního ústavu v Ústí n. Labem.
Faktem je, že na zdravotních ústavech se vytváří takové ovzduší strachu, protože pochopitelně ne každý člověk je ochoten aktivně vzdorovat, aktivně se podílet na nějakém odporu proti Ministerstvu zdravotnictví, které takto postupuje. Lidé jsou umlčováni, jsou jim nabízeny výpovědi.
Myslím si, že toto není důstojné doby, ve které žijeme. Proto jsme požádali na výboru pro zdravotnictví, který se tím také dvakrát zabýval, aby ministerstvo předložilo jasnou koncepci oboru hygieny primární prevence, nejenom ekonomické analýzy, kterých jsme dostali stohy, ale skutečně to, jak tento obor bude dále v České republice pokračovat. Je tady tendence sloučit zdravotní ústavy, jak jsem uvedl, do dvou míst, do Prahy a do Ostravy. Já si myslím, že dopady, pokud by se to uskutečnilo, se v plné míře projeví velmi brzy.
Z podnětu zdravotního výboru také Ministerstvo zdravotnictví připravuje seminář, který se uskuteční, nebo má uskutečnit, 18. března na Ministerstvu zdravotnictví. Doufám, že tento seminář bude otevřený pro všechny zájemce jak z krajských hygienických stanic, tak ze zdravotních ústavů i Státního zdravotního ústavu, i pro akademickou obec a odborné společnosti, aby se k těmto nekoncepčním věcem mohli vyjádřit. ***