(10.30 hodin)
Poslanec Daniel Petruška: Děkuji za slovo, pane předsedo. Zemědělský výbor tento zákon projednal na své schůzi dne 27. ledna 2010 a projednal všechny do té doby známé pozměňovací návrhy. Přijal stanovisko, respektive usnesení, ve kterém doporučuje k přijetí v těch konkrétních podobách pozměňovací návrhy. Já je tady nebudu předčítat, všichni je máte rozdané. Jako zpravodaj pléna se k nim potom vyjádřím při rozpravě. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova postupně ujali zpravodaj hospodářského výboru pan poslanec Oldřich Vojíř a zpravodaj výboru pro životní prostředí pan poslanec František Dědič. Prosím, pan poslanec Vojíř má slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, hospodářský výbor se touto vládní materií zabýval na svém jednání, a to na 49. schůzi, která se konala 27. ledna tohoto roku. V podstatě se soustředil pouze na oblast jakéhosi spolusoužití vod a vodních elektráren, zjednodušeně řečeno. Je to samozřejmě velmi citlivé téma. Já musím říci, že jednání na výboru bylo opravdu velmi racionální a neslo se řekněme od pohledu Ministerstva životního prostředí přes zemědělství až k průmyslu a došli jsme zřejmě k rozumnému závěru, kdy my jsme přesvědčeni, že naše usnesení poměrně jasně a striktně zamezuje retroaktivitě v této oblasti, a dále se shodujeme i se zemědělským výborem velmi silně na tom, že příslušnou nižší podzákonnou normu by měla vydávat vláda, která dostane podklady právě od tří zmíněných ministerstev, životního prostředí, zemědělství a průmyslu, tak aby přece jenom docházelo k určité vyváženosti v rámci stavu, kdy noví - podotýkám noví - investoři budou investovat a měli by mít předvídatelné podmínky pro investice.
Proto podtrhuji: hospodářský výbor v této oblasti z hlediska retroaktivity je možná o něco přísnější nebo o něco striktnější, než nalezl řešení zemědělský výbor a výbor pro životní prostředí.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní se táži pana poslance a zpravodaje Františka Dědiče, jestli chce za výbor životního prostředí vystoupit. Ano, chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Dědič: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, výbor pro životní prostředí se na své 32. schůzi 28. ledna zabýval tímto vládním návrhem zákona o vodách a doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh schválila ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které máte na svých lavicích. A mne samozřejmě pověřila tím, abych s tímto Poslaneckou sněmovnu seznámil.
Jak už tady bylo řečeno, projednávání bylo velmi složité, ale myslím si, že přijatý kompromisní návrh povede k tomu, aby vládní návrh zákona o vodách mohl být ve třetím čtení přijat.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádné písemné přihlášky. Z místa se hlásí pan poslanec Klas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že to, co tady řekl pan kolega Vojíř, je jakési velmi rychlé shrnutí a je potřeba si asi říci k tomu více, protože zákon o vodách je samozřejmě zákon, který obsahuje velice širokou problematiku, nicméně je tam část, která se týká, a zásadním způsobem týká, energetiky českého státu. A dovolte mi, abych se touto částí zevrubněji zabýval.
V důsledku přijetí tohoto návrhu by dříve nebo později - mám na mysli návrhy, které vzešly z výborů, a já je pak budu specifikovat, jak bychom měli dále s nimi nakládat - došlo k nepříznivému ovlivnění a k dokonce až odstavení malých vodních elektráren tím, že jim bude odebrána takzvaně energeticky využitelná voda.
Tato díla jsou v praxi v některých místech více než sto let a používají se k výrobě té nejčistší elektřiny. Na přelomu 19. a 20. století bylo těchto energetických vodních zdrojů, kde se energie vody využívala k pohonu elektráren, mlýnů, pil, hamrů, textilek, skláren na území dnešní České republiky kolem 20 tisíc. Jak se můžeme dočíst v kronikách nebo jsme měli možnost slyšet vyprávět naše rodiče, tak všude bylo dost ryb, raků a jiných vodních živočichů. V té době nebyla dokonalá rybářská technika, nebyly chráněny vydry, volavky a kormoráni. Na začátku 20. století bylo hodně menších mlýnů zastaveno vlivem konkurence levné mouky z velkých mlýnů a také dovozem levné mouky z Maďarska. V roce 1930 při inventarizaci hydroenergetických zdrojů jich bylo na území dnešní České republiky 11 785. K dalšímu zastavení velkého počtu menších mlýnů a tím energetických vodních děl došlo z úředního nařízení v roce 1952. Na konci 70. let minulého století bylo v České republice v provozu už jen několik desítek malých vodních elektráren. Tady vidíte, milé kolegyně a vážení kolegové, ten drastický úbytek z 11 785 na několik desítek.
V posledních 30 letech ale došlo k obratu, kdy v důsledku energetické krize, která nastala v noci z 31. prosince 1979 na 1. ledna 1980, se stát snaží od té doby legislativou, jednorázovými dotacemi při jejich výstavbě i jakýmsi bonusem malé vodní elektrárny podporovat. Podle Energetického regulačního úřadu je v současné době v České republice 1407 malých vodních děl, to jsou elektrárny s výkonem do 10 megawattů a vyrobí cca 1000 gigawatthodin neboli jednu megawatthodinu elektřiny za rok. Což je z celkového vyrobeného podílu elektřiny v České republice zhruba 1,67 procenta.
Na našich potocích bývala za sebou tak hustě malá vodní díla, že vytékající voda od mlýnů se hned odháněla do vodního náhonu níže ležícího mlýnu, takže při nižších průtocích voda tekla převážně vodními náhony. Tato vodní díla byla řádně vodoprávně povolena a vždy se vodoprávní povolení posuzovalo i z veřejného zájmu, vždy jako nezávadné a prospěšné.
Chtěl bych upřít vaši pozornost převážně na velmi problematický § 12, který ve svém znění v písmenu c) má větu, která vlastně znamená likvidaci malých vodních elektráren, a rozhodně to není věta, která by byla ve veřejném zájmu, tak jak je návětí v úvodu tohoto zákona. Dotkl se toho kolega Vojíř. ***