(17.10 hodin)
Poslanec Jan Babor: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že paní kolegyně Horníková tady dostatečně zdůvodnila návrh novely zákona o Státním fondu rozvoje bydlení, i proč by měla Sněmovna setrvat na svém návrhu, který byl vrácen prezidentem. Já se jen jemně dotknu některých důvodů, které uvádí pan prezident.
Mimo jiné uvádí, že novela zakládá automaticky nárok Státního fondu rozvoje bydlení na dotace ze státního rozpočtu. K tomu nutno říci, že v žádném případě nejde o tzv. výdajový automat. Výše výdajů ze státního rozpočtu je totiž v pravomoci vlády a následně Sněmovny, která určí výdaje na každý rok samostatným rozhodnutím o rozpočtu Státního fondu rozvoje bydlení.
Dále nutno říci, že není pravda, když Hrad uvádí, že novela má význam až od roku 2011. Právě naopak. Novela má zásadní význam pro rok 2010, o kterém tady mluvila již paní kolegyně ohledně čerpání programu PANEL, v němž nelze zatím zajistit zvýšení objemu disponibilních prostředků fondu žádným jiným způsobem, tj. ani dotací ze státního rozpočtu.
A v neposlední řadě není pravda uvádět jakýsi diskriminační charakter vůči ostatním fondům. Naopak Státní fond rozvoje bydlení je jediným fondem na rozdíl od ostatních fondů, který nemá zákonem zajištěné příjmy. Sněmovnou schválená novela je po devíti letech právě nástrojem, jak tento nedostatek částečně napravit.
Na základě výše uvedených důvodů doporučuji jako zpravodaj, aby Sněmovna setrvala na svém návrhu, který byl vrácen prezidentem republiky.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Otevírám rozpravu. Připomenu předtím, že pozměňovací návrhy nejsou přípustné, a oznamuji, že do rozpravy mám zatím dvě přihlášky. Prvním přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor, druhým přihlášeným pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím pana poslance Doktora o slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Já budu mít své vystoupení poměrně krátké. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, předesílám, že jsem tento návrh zákona nepodpořil v žádné úrovni projednávání. Je mi to velmi líto především z toho důvodu, že spolupředkladatelem, resp. osobou obhajující tento sněmovní tisk je má kolegyně paní poslankyně Zdeňka Horníková. Na druhou stranu musím říci, že obsah tohoto zákona odmítám, a dovolte, abych uvedl, proč tak činím a proč své stanovisko nezměním a podpořím v názoru stanovisko pana prezidenta republiky, pana profesora Václava Klause.
Myslím, že k tomu, aby se stali lidé bohatšími, potřebují především svobodu, a nikoliv břímě vysokých daní a dluhů, které jim páchají vlády svobody je postupně zbavující. Tento návrh zákona bohužel zvětšuje objem peněz, o kterém chtějí a mají politici rozhodovat. To je prosím jednoznačné, ať už obhajujete konstrukci fondů tak či onak, ať už říkáte, že tady vytváříte vázaný výdaj fondu, v tomto případě fondu bydlení, a přestože se hájíte tím, že o rozpočtu fondu se hlasuje v každém jediném roce. To je prosím pravda, jen doufám, že tím nechcete říci, že Sněmovna má schválit zákon, kterým vytvoří nějaký program, a že nebude tímto zákonem, tímto hlasováním tlačena k tomu, aby napříště naplňovala fond reálnými penězi. To bychom přece žili v nemravném státě. Něco takového říkat v jedné jediné větě není možné. Platí tedy, že přijetím tohoto zákona vytváříme objednávku pro plnění fondu bydlení novými penězi v dalších letech.
Chtěl bych zdůraznit, že prezident republiky, který uplatnil veto k tomuto zákonu, je posledním předsedou vlády, resp. i prvním předsedou vlády v novodobé historii České republiky, který snížil zadlužení české země a splatil dluh, byť malou, ale přece jen částí tehdy přebytkového rozpočtu. Od té doby se vlády České republiky a parlamenty České republiky svým rozhodováním pouze znovu a znovu zadlužují a utrácejí další a další peníze, vytvářejí nové a nové dluhy. Já musím z tohoto důvodu odmítnout logiku a konstrukci, která je vtělena do toho zákona. Česká republika nemá k dispozici žádné peníze vytvářené přebytky. Česká republika vrší dluhy. Česká republika splácí dluhy minulé tím, že si bere dluhy nové. A vy do té kalkulace, kdy říkáte, že jedna koruna vložená do fondu bydlení, resp. uvolněná fondem bydlení, přináší 1,30 koruny na daních, nejen že se pokoušíte tvrdit, že jste objevili perpetuum mobile, ale popíráte cenu peněz. A ta je úplně jiná v prostoru, kde máte přebytek, kde vytváříte zisk, a je úplně jiná ve chvíli, kdy potřeby státu a veřejnou poptávku, kterou navrhujete vyslovit tímto zákonem, financujete dluhy neboli úroky, které vám promítají vaši věřitelé. My jsme v jiné situaci. Myslím si, že takový zákon si nemůžeme dovolit.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Pan kolega Zdeněk Jičínský je dalším přihlášeným do této rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, nebudu mluvit k obsahovým problémům tohoto zákona, protože ty jsme projednávali už několikrát a Sněmovna většinou je svou vůli projevila, takže tady bych jen, jak se říká, nosil vodu do mlýna. Ale chci upozornit na jeden problém.
Pan prezident tady využil svého ústavního práva a vrátil tento zákon Sněmovně, což je samozřejmě možné. On nemůže jen vracet ústavní zákony podle našeho zákona. Za první republiky mohl prezident vetovat i ústavní zákon. Ale ústava nemůže samozřejmě dávat nějaká řekl bych obsahová kritéria, v jakých případech by prezident měl, nebo neměl tohoto svého práva využívat. Ale možná že si vzpomínáte, že se současný prezident poté, když byl zvolen, obrátil kriticky k praxi předchozího prezidenta Václava Havla, kterému vytýkal, že on příliš používal praxi vetování zákonů, které Sněmovna přijala. Když to ale srovnáme s tím, jak se chová současný prezident, tak to, co dělal Václav Havel, bylo samozřejmě minimum. Já o tom mluvím proto, že v tom prvním případě zákona, který jsme tu hlasovali, o tom, zda lze, nebo nelze zákonem stanovit, že letiště může být jenom státním vlastnictvím, Václav Klaus užil argumenty především ústavní povahy. Čili to patří do toho, co bych řekl, že jsou důvody, že prezident právem může vetovat zákon, který Sněmovna, nebo obě sněmovny schválily. Ale v tomto případě prezident republiky, jak je jeho zvykem, se nedrží jen ústavních kritérií, ale zasahuje do toho, co lze nazvat hospodářskou politikou. A tady myslím, že bychom měli vzít na vědomí, že to, jak se chová současný prezident ve vztahu k platné ústavě, znamená, že prezident přesahuje pravomoci, které mu ústava dává. A Parlament by neměl tyto otázky přecházet jako nevýznamné. Já už jsem tady před delší dobou upozorňoval na to, že prezident republiky považuje za možné nepodepsat zákon, který ani nevetoval. Z ústavní teorie ani z ústavní listiny nic takového neplyne. Je povinností prezidenta zákon podepsat ne proto, že s ním souhlasí nebo nesouhlasí. To je v tomto ohledu bezvýznamné. Důležité je, že zákon schválil Parlament jako nejvyšší orgán zákonodárné moci.
Já vím, že se vám tyto věci zdají nevýznamné, ale tyto věci zasahují do toho, jak funguje náš ústavní pořádek. Jestliže prezident republiky vloni na podzim poté, když obě sněmovny Parlamentu schválily Lisabonskou smlouvu, považoval za možné stanovit další podmínky pro svůj podpis, pak to po mém soudu vybočovalo z rámce ústavy. Nemyslím si, že to měl být důvod pro jeho obvinění z velezrady, ale měly sněmovny konstatovat, že prezident tady nepostupuje v souladu se svou ústavní rolí. To se vám může zdát nevýznamné, ale podívejte se, jak prezident se vyslovoval teď na adresu odborů. To prostě nejsou věci, které plynou z jeho slibu voličům. ***