(9.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Pavel Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, paní předsedající. Já musím zareagovat na slova svého předřečníka. On nám tady v podstatě řekl, že když se jedná o těch nejvážnějších věcech, tak by o nich vůbec neměli jednat poslanci, neměly by se dokonce projednávat možná ani v referendu, rozhodovat by o nich měli jenom ti nej- nej- nejchytřejší. To je přesně ten opačný pohled, než máme my, kteří si myslíme, že podle Ústavy všechna moc patří lidu, a pokud se jedná o ta nejzávažnější rozhodování, právě u nich bychom měli dát slovo nejširšímu okruhu voličů, případně jejich zástupcům, ne jenom úzkému okruhu odborníků.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla poznámka pana poslance Pavla Hojdy. A nyní s řádnou přihláškou paní kolegyně Gabriela Kalábková. Po ní bude hovořit pan poslanec Jaroslav Plachý.
Poslankyně Gabriela Kalábková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já děkuji panu kolegu Hojdovi, že trošičku uvedl téma, o kterém i já chci hovořit. Nemám ani tak diskusní příspěvek jako spíše otázku, protože jsem nepochopila některé věci, které v předešlé diskusi zazněly.
Pečlivě jsem poslouchala úvodní vystoupení a v jednom z nich zaznělo, že bude-li tento návrh zákona Poslaneckou sněmovnou přijat, dojde k závažnému pošlapání ústavních zvyklostí, pořádků atp. Já v žádném případě se necítím být odborníkem na Ústavu, nicméně když jsem si ji v minulosti pročítala, pak, když to velmi zjednoduším, nic o tom, že by Sněmovna na sebe mohla brát zodpovědnost za rozhodování o takovýchto věcech, jsem se tam nedočetla. Ale jak jsem uvedla, nejsem odborník na Ústavu, a proto se táži, zda by mi mohl tento problém někdo vysvětlit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Kalábkové. Nyní prosím o slovo pana poslance Jaroslava Plachého, poté je přihlášen pan zpravodaj Jan Špika.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejprve mi dovolte, abych vysvětlil paní kolegyni Kalábkové, na čem je postavena demokracie. Má-li být ovšem stabilní. Má tři nohy. Je to moc zákonodárná, to jsme my, moc exekutivní a moc soudní. Když jednu z těchto noh uříznete, židle spadne, systém se zvrátí. V tom je stabilita demokracie. A jestli jste četla Ústavu, mohla jste tam najít, jak pasáže týkající se nás, Parlamentu, tak pasáže týkající se vlády a stejně tak pasáže týkající se moci soudní. Asi jste to četla příliš povrchně. Za domácí úkol - ještě jednou.
Nyní mi, dámy a pánové, dovolte, abych se věnoval našemu tématu. Podobně jako Martin Říman, také já se vrátím do smutné historie tohoto návrhu zákona. Kdysi, když tento zákon byl předložen, jsem chápal dokonce i smysl předložení tohoto návrhu zákona. Téměř bych řekl, že účel přímo z něj čouhal. Byla to akce Klín, kterou se sociální demokracie snažila rozštěpit tehdejší vládní koalici, protože se dobře vědělo, že koalice je složena ze Strany zelených, která má zásadní problémy s jadernou energetikou, a také z Občanské demokratické strany, která naopak jadernou energetiku má jako jeden ze stěžejních způsobů výroby energie v České republice. A protože se dobře vědělo, že existuje řada poslanců ODS, kteří když by došlo na hlasování o energetické koncepci tady ve Sněmovně, automaticky ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí podpoří, proto byl tento zákon předložen - aby dohnal Sněmovnu k hlasování o energetické koncepci České republiky, a tedy k rozštěpení tehdejší vládní koalice. Nyní, kdy vláda Topolánka dávno padla zásluhou sociální demokracie a komunistů, bych očekával, že navrhovatelé zákona, poté co účel zákona byl splněn, stáhnou tento zákon zpět. Bohužel se tak nestalo. Možná proto, že se stydí za to, jaký byl původní účel tohoto zákona.
Dámy a pánové, je to hra s ohněm. Energetika má nesmírný význam pro každý stát, pro jeho hospodářství. Troufám si tvrdit, že energetika je tím základem, na kterém stojí celá ekonomika, a pokusím se vám to dokázat. Kilowatthodina je totiž obsažena v každém výrobku, v každé službě. Jestliže tedy pohnu s cenou kilowatthodiny, pak pohnu s cenou všech produktů, ať už výrobků nebo služeb dané ekonomiky. V tomto směru je cena kilowatthodiny určující pro konkurenceschopnost každé ekonomiky. Já nevím, jestli si autoři tohoto zákona uvědomují, s čím si hrají. Hrajete si ale, pánové, s konkurenceschopností celé naší ekonomiky. Buďte si toho plně vědomi.
Navíc energetika je poznamenána tím, že je to věc vysoce odborná. Je to natolik odborná věc, že není možné rozhodovat referendem o tom, zda budeme, nebo nebudeme stavět jadernou elektrárnu, protože lidé, kteří nemají dostatek informací k tomu rozhodnutí, se pak automaticky dopustí rozhodnutí chybného. Já tady uvedu několik případů, kdy došlo ke zpolitizování energetické koncepce a také kdy došlo k naprosto chybnému rozhodnutí.
První příklad - Rakousko. Tam se podařilo vybudovat jadernou elektrárnu Zwentendorf, která byla de facto dokončena, zprovozněna, a na nátlak ekologických aktivistů bylo vyvoláno referendum, ve kterém 50,5 % lidí hlasovalo pro zastavení provozu této elektrárny. Dámy a pánové, je vám snad zřejmé, že tady byly vyhozeny desítky, spíše bych mohl říci minimálně stovka miliard korun oknem. Jestli chceme podobným způsobem politizovat energetiku u nás, pak se připravme na to, že po dokončení dvou dalších bloků Temelína budeme mít referendum o jejich zastavení a vyhodíme oknem stovky miliard korun. Od té doby Rakousko, pravda, od nás kupuje elektřinu podle smlouvy, ve které ovšem je dovětek, že elektrony, které tečou do Rakouska, nejsou z Temelína.
Další příklad, který bych uvedl, je Německo. Tam byla koalice sociálních demokratů a zelených, která prosadila, že bude postupně zastavovat jaderné elektrárny, jak uplyne jejich životnost. Dámy a pánové, že to nic neřeší v situaci, kdy dochází uhlí, kdy jsou problémy se zásobováním plynem a podobně, to je nám všem zřejmé. Je to nesmírně nezodpovědné rozhodnutí vyvolané zpolitizováním. ***