(15.10 hodin)
(pokračuje Krupka)
Co ale vidím jako podstatné je, a už to tady několikrát padlo od předřečníků včera, že u nás se prostor pro korupci vytváří tím, že máme složitou právní základnu, tedy velký objem zákonů, které způsobují to, že lidé a řekněme i firmy mají velký problém se v tom orientovat, a tím pádem se vytváří prostor pro různé zájmové skupiny, které v rámci toho, že říkají, že jsou schopny zajistit mnohé věci, právě si tím samy vytvářejí prostor pro korupční jednání.
Jediná věc, kterou jsem si vytáhl ze svého příspěvku, je informace, kterou bych si dovolil vám předložit, kdy jsme se dívali na počty projednávaných zákonů ve vztahu k tomu, kolik jich bylo přijato, resp. kolik jich bylo uvedeno ve Sbírce zákonů. Možná pro ilustraci bych vás s pár těmi čísly seznámil. Samozřejmě pro ty, kteří tady sedí delší dobu, to bude možná nošení dříví do lesa, ale k představě těch čísel je to možná zajímavé.
Pokud si uděláme nějakou řadu od roku 2001 do 2009, tak možná poměr mezi zákony a právními předpisy uveřejněnými ve Sbírce zákonů - a ve Sbírce zákonů jsou uvedeny všechny, to znamená jsou to i vládní nařízení a další podzákonné normy - tak třeba v roce 2001 bylo uveřejněno přibližně 100 zákonů, nicméně celkový počet nařízení a dalších zákonných norem je 501. V roce 2002 je to 140 ku 590; rok 2003 je to 90 ku 498; 2004 je to 156 ku 700 - a mohl bych takto v té řadě pokračovat, až rokem 2009 končím, je to 86 ku 492. Čili poměr je zhruba 946 zákonů ku téměř 5000 zákonných norem, čili 4840. Už jenom z těch čísel je patrné, že je nereálné, aby lidé, a když říkám lidé, myslím tím skutečně standardního člověka, žadatele, který vstupuje do procesu, že jedná s úřady, anebo obráceně firmy, společnosti, které se ucházejí o jakékoli úkony směrem k veřejné správě, byli natolik znalí těchto věcí, že by byli rovnocennými partnery. Myslím si, že tady můžeme hledat jednu z hlavních příčin toho, o čem by se tady bavíme, že tyto skupiny jsou vystaveny možná pokušení usnadnit si, ulehčit si a vykomunikovat tu cestu tak, aby jejich neznalost byla kompenzovaná tím, že to nahradí nějakým prostředkem.
Stejným způsobem se můžeme bavit samozřejmě o objemu finančních prostředků, které jsou přerozdělovány, protože právě s odvoláním na to, co jsem řekl, platí třeba v naší české kotlině a neplatí to až tak do důsledků za těmi hranicemi směrem na západ, typickým příkladem může být třeba Německo v tom přímém srovnání, že to pokušení tady opět je.
A pokud tady padla zmínka o lobbingu jako jednom potenciálním zákonu, který by toto řešil, já už jsem na toto téma vystupoval a nemůžu si odpustit zásadní připomínku. Tento zákon je typický tím, že postihuje ty, kteří zpravidla jsou těmi, kteří nejsou typickými nejenom lobbisty, ale nejsou ani typickými těmi, kteří ohrožují ten proces, nebo jsou typickými prsty (?) toho procesu korupce. Máme-li tady např. k projednávání zákon o zahrádkářích, tak určitě je tady zájem velké části společnosti, která se touto činností zabývá, a v tuto chvíli už bych se mohl o nich bavit jako o lobbistech, ale věřím, že iniciátoři tohoto zákona nejsou těmi lobbisty. Na druhé straně vrcholoví představitelé lobbismu nikdy asi nepřijdou do těchto prostor, abychom o nich vedli záznamy a vedli tyto záznamy i ti účastníci těchto jednání. To jsem chtěl jenom dodat na margo záležitosti lobbingu.
A možná poslední poznámku, ke které mě přivedl pan poslanec Zaorálek, a velice mě mrzí, že tady fyzicky právě v tuto chvíli není, protože ta moje reakce asi nebude taková bezprostřední, kdy včera tady zvyšoval hlas a zmínil se mimo jiné o tom, když poukazoval na záležitosti ve vztahu, jak se chovají některé části samosprávy, a zmínil i politické uskupení ODS. Já bych stejným způsobem mohl reagovat, jakým způsobem se dá někdy řešit otázka veřejných zakázek, které jsou také fenoménem záležitostí spojených s korupcí. Moravskoslezský kraj po dobu dvou volebních období pod vedením, řeknu principiálně, ODS veřejné zakázky řešil takovým způsobem, že byly koncentrovány pod ředitelku úřadu, čili pod osobu, která je odvolatelná ne politicky, ale pouze se souhlasem ministra vnitra. Tím pádem tam byla garantována jistá politická neutrálnost a stejně tak i průhlednost tohoto procesu právě díky tomu, že byl a zůstal v té době v intencích krajského úřadu. Po převzetí vlády politickými kolegy pana Zaorálka byly veřejné zakázky jednoznačně vyvedeny mimo tento krajský úřad, byly dány do vínku dvěma společnostem, které samozřejmě s vědomím jakéhosi pseudododržování všech podmínek, které jsou samozřejmě těžko posuzovatelné z tohoto místa, mohou kdykoli jakýmkoli způsobem uzavřít výběrová řízení, a politická garnitura, která je v tuto chvíli na kraji, se zbavuje veškeré politické zodpovědnosti za toto dění, a tím pádem se zbavuje i zodpovědnosti za ekonomickou možná výhodnost veškerých těch kroků, které se dělají, a zejména, co je podstatné, průhlednosti celého procesu. Čili tímto bych spíš vzkázal přeneseně panu kolegovi Zaorálkovi, pokud chce kritizovat jiné, ať si nastaví své politické zrcadlo a vyjádří se i k této věci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krupkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Severa, a připraví se pan poslanec Pleva.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, je jasné, že korupce vážným způsobem ohrožuje samu podstatu demokracie právního státu a také ekonomické soutěže. Není možné se domnívat, že lze zlepšit ekonomické fungování, ozdravit veřejné finance, pokud se nepodaří narušit korupční sítě, narušit vazby, které už pevně obepínají velkou část struktury České republiky, a to stále důkladněji.
Jsme přesvědčeni, že proti korupci je nutno přijmout co nejúčinnější mix praktických, levných a přitom v podstatě velmi jednoduchých po sobě jdoucích opatření. Jsou to zejména opatření, která zajistí transparentnost v nakládání s veřejnými prostředky, opatření, která zabrání nebo zastaví realizaci podezřelých vydání z veřejných zdrojů, opatření, která umožní rozlišit legitimní a slušný lobbing, tj. založený na přesvědčování argumenty, od toho lobbingu, který je nelegitimní zločinnou korupcí založenou na přesvědčování úplatkem. Dále opatření, která umožní veřejnou kontrolu nad financováním politických stran, která bude doprovázena také sankcemi, a to tak citelnými, že by to mohlo být citelné pro existenci strany samotné. Pak by mnohým straníkům nebylo jedno, co dělá který hejtman, tak jak o tom tady hovořil můj předřečník. Dále opatření, která zvýší profesionalitu při výkonu veřejné moci, a také opatření, která efektivně umožní státnímu zastupitelství předložit soudu hodnověrné důkazy o korupční kriminalitě.
Cestou, jak změnit toto prostředí, je zejména oblast veřejných zakázek. Tato oblast patří k nejproblematičtějším oblastem korupce v celosvětovém měřítku a v České republice v posledních letech daleko více, než bychom očekávali. Ročně se na státní a samosprávní úrovni zadávají zakázky v hodnotách přes 400 mld. korun. Když zvážíme, že každé snížení výsledné ceny díky nezmanipulovaným a transparentním soutěžím by bylo byť jen o 5 %, tak si sami dokážete propočítat, jaký makroekonomický efekt by toto opatření mělo. Obecně se velikost trhu zakázek pohybuje kolem 17,5 % HDP, což v roce 2006 představovalo zhruba 560 mld., o rok později již 620 mld. a o další rok později skoro 700 mld. ***