(15.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Stejně je tam samozřejmě opět skvělé dodání Ministerstva vnitra: písmeno m) zpravodajské službě pro potřeby plnění konkrétního úkolu podle jiného právního předpisu. Opravdu mě dojímá, jaké to ty úkoly mají být. Pokud zpravodajská služba tyto údaje z daňových řízení potřebuje například pro prověrku, pak je to samozřejmě v tom zvláštním předpise uvedeno. Ale tady je to zase absolutně gumové ustanovení, které říká: každá zpravodajská služba v této zemi pro účely toho, co ona pokládá za své úkoly - a jsem opravdu zvědav, kdo jí toto zásadním způsobem kontroluje - se může jít podívat do daňové složky každého daňového poplatníka a může se tam prohrabovat, koukat, zjišťovat, co by k tomu potřeboval.
Jestli si takhle fakt představujeme rozumný stát, že řešení jakýchkoli korupčních nebo dalších problémů v této zemi vyřešíme tím, že pustíme policejní a zpravodajské služby do daňového přiznání každého občana, že připustíme, že bude odposloucháván div že ne každý občan, ale rozhodně každý představitel veřejné moci - protože jestli jsou tam fakt takové paragrafy s trestní sazbou do jednoho roku jako pletichy při veřejné soutěži, tak tedy opravdu pojďme říci - a ať se pan ministr vnitra za to nestydí! Ať jde říci: pro účely policie je třeba odposlouchávat každého voleného představitele v této zemi! Já myslím, že o úřednících to neřekne, protože úředníci mu ty návrhy píšou, i když by bylo mnohem správnější, aby ti, kdo by byli odposloucháváni, byli ti úředníci. A mnohem bezpečnější. Ale tak ty věci pojmenovávejme alespoň férovými jmény a ukazujme, co skutečně chceme. Že chceme odposlouchávat každého, že chceme u každého mít přístup do daňových řízení, že chceme mít možnost provokovat trestné činy. A neschovávejme to za vznešené řeči o protikorupčním balíčku, jak se tenhle návrh zákona nikdy ani ve snu jmenovat neměl!
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bendovi. Faktická poznámka pan kolega Carbol.
Poslanec Jiří Carbol: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já nechci zdržovat. Já si připadám v takové zvláštní situaci, tím vystoupením jsem nic nesledoval, a přesto mne kolega napomenul už tady na plénu, další mi telefonovali.
Prosím vás, v České republice zřejmě korupce jenom kvete. Důkazem toho je, že nestranická vláda pana premiéra Fischera, úřednická vláda, předkládá návrh zákona o protikorupčních opatřeních. To, o čem jsem hovořil, tak mi řekl jeden kolega, že takhle lízli Líznera, kdo z vás si na tu kauzu pamatuje. To znamená že stávající úprava je nedostatečná, a proto vítám aktivitu vlády, vítám aktivitu pana ministra vnitra pana Peciny a všem bych chtěl říci, že ve druhém čtení bude možnost, abyste uplatnili konkrétní návrhy, jak si vy představujete potírání korupce v České republice. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka a nyní s řádnou přihláškou pan kolega Jeroným Tejc. Po něm je přihlášen pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já nebudu začínat větou, kterou použilo několik mých předřečníků, a to že nebudu zdržovat, a pak tady u tohoto pultíku strávili více než 40 minut. Nicméně budu se snažit být věcný a postupně probrat jednotlivé věci, o kterých tady na dopoledním jednání hovořil především bývalý ministr vnitra Ivan Langer.
Já myslím, že i kdyby Ivan Langer hovořil o hodinu, dvě nebo tři dny déle, tak by nikoho z nás nepřesvědčil. Myslím, že po tom výkonu, který podal ve funkci ministra vnitra, mu nikdo neuvěří, že on chce bojovat s korupcí, protože za tu dobu mohl udělat konkrétní kroky a tak neučinil. A já bych to chtěl na konkrétních případech postupně prokázat.
Pominu programové prohlášení vlády a vrátím se k tomu, o čem Ivan Langer hovořil, a to konkrétní materiál, tedy strategie vlády v boji proti korupci. Použil bych i přímo vládní materiál, materiál vlády Mirka Topolánka, a to je Zpráva o plnění úkolů strategie vlády v boji proti korupci za období let 2006 až 2007 a konkrétně stranu 3 této zprávy. Cituji: S odkazem na hodnocení korupčního prostředí v České republice lze konstatovat, že přes doposud přijatá opatření k zamezení korupčního jednání se situace nijak výrazně nezlepšila. Mezi hlavní příčiny korupce v České republice lze zařadit neodpovídající sílu práva a úroveň jeho vymahatelnosti, nízkou operativnost institucí činných na úseku potírání korupce, nedostatečnou otevřenost procesů, jejich kontrolovatelnost a mzdové podmínky zaměstnanců. Neefektivnost a netransparentnost veřejné správy, časté střety zájmů, nízká vynutitelnost zákonů a neexistence účinných protikorupčních opatření. Tato zpráva je doplněna také stanoviskem Bezpečnostní informační služby.
Hlavním závěrem vyplývajícím ze získaných poznatků je, že právní prostředí v České republice doposud umožňuje účelové vyhlášení konkursů, nařízení exekucí na majetek a zneužití podvodných znaleckých posudků a dalších forem ovlivňování soudních řízení. Tato situace dovoluje některým skupinkám spřízněných expertů dobře obeznámených s možnostmi, které poskytuje zákon, neoprávněně se obohacovat na úkor svých klientů. V souvislosti s tím Bezpečnostní informační služba již loni upozorňovala, že trvalým problémem při zabezpečování informací o případech korupčního jednání v prostředí orgánů justice, policie a veřejné správy jsou vysoká latence korupčního jednání, používání nepřímých forem korupce, klientelismus a tak dále.
To znamená, že ta 3 P, prevence, průhlednost a postih, i za vlád ODS, tak jak byla aplikována a tak jak to sama vláda Mirka Topolánka uznává ve své zprávě, je možné z toho vyvodit tento závěr. Místo prevence panovala neodpovídající síla práva a úroveň jeho vymahatelnosti a neexistence účinných protikorupčních opatření. Strana 3 citované zprávy. Místo průhlednosti pak panovala nedostatečnost otevřenosti procesů, jejich kontrolovatelnost, netransparentnost veřejné správy, časté střety zájmů. Také strana 3 uvedené zprávy. Místo postihu panovala nízká operativnost institucí činných na úseku potírání korupce, nízká vynutitelnost zákonů. Také strana 3 uvedené zprávy.
Myslím, že v boji proti korupci nepostačí ani manažerské poučky, zadání, taktika, strategie, kontrola úkolů, o kterých tady hovořil Ivan Langer, a nestačí ani opakování oné mantry 3 P, prevence, průhlednost, postih. Ono to nepomáhá, protože výsledek za poslední rok je jasný. Ve vnímání korupce jsme se propadli o dalších sedm míst a jistě to je věc, za kterou nese odpovědnost předchozí vláda a s ní i Ivan Langer.
Několik věcí, které strategie vlády avizovala, mělo být provedeno. A já bych dokonce souhlasil s tím, že strategie boje proti korupci nebyla špatně zpracovaná. Bohužel, k jejímu naplnění nikdy nedošlo.
Jedním z těch návrhů měl být návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny a Senátu s cílem upravit proces uplatňování pozměňovacích návrhů. Úkol byl zrušen usnesením vlády č. 853 25. července 2007. Další úkol, který si vláda dala, bylo vytvořit podmínky pro personální a technické posílení specializovaných útvarů Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci. Tady bych snad zmínil to, že od 1. 1. 2007 přestal existovat útvar finanční kriminality, tedy finanční policie, a objem zabaveného majetku pocházejícího z trestné činnosti klesl na desetinu původního objemu, a můžeme se dnes samozřejmě přít o to, jak se ta čísla daří zlepšovat. Je logické, že poté, kdy je nějaký útvar rozprášen, ať už jsou ti lidé v novém organizačním uskupení schopnější, nebo méně schopní, vždy jim bude trvat naučit se to, co už ti jiní, kteří museli většinou odejít do civilu, už uměli.***