(15.40 hodin)
(pokračuje Benda)
Já nevím, jestli je tohle to opravdu cílem, když tady poslouchám poznámky pana poslance Jandáka, jestli je opravdu cílem ze dvou zločinců jednoho poslat za mříže a druhého poslat ven. Já si myslím, že to opravdu cílem není a že to nedává vůbec žádný smysl.
Korunní svědek nebo spolupracující obviněný mnohem lépe pod dohledem soudu má smysl, pokud se snažíme rozbít organizovanou strukturu. Pak mi něco přináší, pak umožňuje společnosti, aby akceptovala, že zločinec, o kterém víme, že je zločinec, byl beztrestný a nemusel stanout před soudem. Ale pokud tato podmínka není splněna, pak nedává žádný smysl, aby jenom proto, že je ochoten toho druhého udat, on se stával beztrestným. To se mi zdá taky velmi nesmyslné a velmi problematické.
Třetí údajný přínos této novely je v onom agentu provokatérovi, mimochodem institutu, který opět v trestním řádu již dnes je. Je tam možnost jak beztrestnosti agenta, tak jeho využití. Jediné, k čemu dochází, je, že připouští, nově připouští, že tento agent se může podílet na páchání trestného činu, že může nějakým způsobem se na páchání tohoto trestného činu podílet. Dobře. Rozumím tomu, mám-li nasazeného agenta ve zvlášť závažné skupině teroristické, mafiánské rodině, že asi je možné, aby v některé situaci zaplatil kradené zboží nebo něco podobného, aby získal důvěru této mafiánské skupiny, tohoto uskupení. To by se asi dalo akceptovat. Ale zase to nemá nejmenší smysl a nejmenší logiku, pokud se zatvářím, že to je opatření, které má jakýmkoliv způsobem fungovat proti korupci. To je přece úplný nesmysl, který fungovat v žádném případě nemůže, protože korupce vždycky probíhá mezi dvěma osobami. A jestli někdo si myslí, že si opravdu ti, kteří korumpují, k tomu přizvávají dalšího, tak se velice, ale velice mýlí. A jak prokážu, že ten, kdo je takzvaně agentem provokujícím korupci, opravdu tu druhou stranu nevyprovokoval ke spáchání toho trestného činu, když prohlásím, že je beztrestný a není zodpovědný za to, co on učinil? To přece nedává vůbec žádný smysl. Povede to jenom k desítkám, stovkám, možná tisícům případů, kdy dojde k obvinění, dojde k postavení před soud a soud ta obvinění zruší, protože je prostě prohlásí za nesmyslná důkazně. Prohlásí je za vykonstruovaná a právě v rozporu s onou zásadou, že agent provokatér nesmí vyprovokovat trestní jednání. A já myslím, že tato zásada je všem známá, dostatečně známá. Je známá jak judikatuře Evropského soudního dvora, který opakovaně řekl v opakovaných případech, je možné, zapojí-li se agent provokatér do struktury, která už funguje, do struktury, která už dodává drogy, tak je možné, aby si nějakým způsobem zjišťoval, jestli to uskupení dodává drogy. Ale není možné přijít na ulici za panem XY a chodit za ním tak dlouho a říkat mu: neprodal byste mi pět kilo drog?, neprodal byste mi pět kilo drog, já vám ho pěkně zaplatím - až člověka, který s tím neměl do té doby nic společného, nebylo na něj žádné podezření, přesvědčil o tom, že je šel na černém trhu shánět. To je příklad z Evropského soudního dvora, kde Evropský soudní dvůr řekl, že takto agent provokatér fungovat nemůže, že prostě nesmí chodit za lidmi, kteří se nedopouštějí jiné trestné činnosti, a nemůže je vydráždit.
A my bychom si měli být tohoto z naší minulosti - a toho jsou rozsudky Ústavního soudu České republiky velmi dobře vědomy, že právě na agentech provokatérech stála judikatura a justice větší části padesátých let v českých zemích. Právě na tomto institutu, a proto někteří zmiňují nesmyslnost a návrat tohoto trestního řádu před rok 1963, před trestní řád platný vlastně doteď s mnoha novelami, protože se vracíme k institutům, které si tady bezvadně odzkoušela komunistická moc na likvidování svých oponentů, na všechny ty provokace, které jsme v minulosti viděli, četli, slyšeli, někteří možná zažívali na vlastní kůži. Na ty agenty provokatéry Státní bezpečnosti, kteří chodili při těch hranicích a vcházeli do těch domů a říkali: "Nepřevedli byste nás?" A když je tam člověk nechal přespat, tak za to dostal patnáct let za napomáhání. K tomuhle se vracíme, tohle je cílem návrhu! A já to pokládám za absolutní nesmysl a absolutní omyl.
A poslední, co přináší novela, a pro mě relativně překvapivě to zatím nebylo zpochybněno, a zase je to jenom nesmyslný pokus ustoupit policejním složkám: snaha prolomit se zpět do daňového řádu. Opět musím znovu zkonstatovat naprostý problém a absenci toho, že návrh zákona nešel Legislativní radou vlády. V tom je základní problém, že si ho prostě napíše pár policistů na Ministerstvu vnitra, kteří si myslí, že takhle je to správně, nedají to žádné oponentuře veřejnosti, nedají to žádné oponentuře odborných kruhů a mají pocit, že když oni si tím posílí svoje pravomoci, že je všechno v zemi v pořádku.
Já jsem náhodou byl na Legislativní radě vlády, která projednávala daňový kodex, který byl posléze přijat. Velmi pečlivě se zvažovaly možnosti a potřeby státního zastupitelství, soudu a policie v boji proti daňovým únikům a všem dalším trestným činům, které můžeme zjistit z daňového řízení. Proto také stávající daňový řád 280/2009, daňový řád, jasně říká: o porušení mlčenlivosti rovněž nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní pro účely trestního řízení - pro účely trestního řízení - pokud je požaduje státní zástupce a po podání obžaloby soud v souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán - a nyní se vypočítávají všechny možnosti některých z trestných činů daňových a poplatkových, který se týká porušení povinnosti při správě daní, trestný čin, jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem - každý si může dohledat v trestním zákoně, které to trestné činy jsou - trestný čin dotačního podvodu, trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a trestný čin poškozování finančních zájmů Evropských společenství. Všechny nebezpečné trestné činy vůči státu a veřejným rozpočtům, některý z trestných činů proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, což jsou samozřejmě všechny korupce a úplatkářství, některý z trestných činů úředních osob, některý z trestných činů úplatkářství a trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí nebo trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka.
Ve všech těchto případech již dnes trestní řád samozřejmě, a bylo to po velmi důkladné a velmi odborné diskusi na Legislativní radě vlády, umožňuje, aby si státní zástupce a v případě postavení obviněného před soud, respektive podání obžaloby, soudce mohl vyžádat informace z daňových řízení. A nejde o žádné porušení mlčenlivosti. Co se tam dodává? Co potřebujeme? No obvyklé čmuchání policie do všeho, že jo? Dodává se nový odstavec, nové dva odstavce do dosavadního § 53 daňového řádu: o porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní - a nyní prosím poslouchejme - písmeno l) specializované policejní složce určené ministrem vnitra osobně - to osobně dodávám já - v boji proti teroristickým aktivitám a k vyhledávání zdrojů, z nichž jsou financovány, k boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, závažné hospodářské činnosti, korupci nebo organizovanému zločinu pro potřeby plnění konkrétního úkolu při vyhledávání, zamezování nebo odhalování této trestné činnosti nebo při stíhání těchto trestných činů.
Absolutně gumové ustanovení. Nejde vůbec o stíhání, vyhledávání, zamezování nebo odhalování! V rámci prevence si policie myslí, že může jít do daňové složky každého občana v této zemi. To přece nemůžeme myslet snad ani vážně! Takhle ta policie přece nemá fungovat. Specializovaná složka, div že ne řízená, ale přinejmenším pověřovaná přímo ministrem vnitra, jejímž úkolem je prohrabat daňový spis každého v této zemi a přemýšlet, jestli by na základě toho na něj buď něco nemohli vytáhnout, nebo ho nemohli jen tak lehce vydírat, nebo třeba ty údaje pustit nějakému zločinci, aby ho mohl vykrást, nebo něco podobného. ***