(15.00 hodin)
(pokračuje Polanský)
Já vím, že některé věci, o nichž budu hovořit, již zde zazněly, ale po prostudování novely si myslím, že jsou to tak závažné věci, které z ní vyplynuly, že je potřeba o nich hovořit, byť opakovaně.
Za druhé. Jak v tak krátké době byla vyhodnocena účinnost dnes zakotveného agenta v trestních předpisech a účinnost odposlechů? Proč probíhá tak silná mediální kampaň k protikorupčnímu balíčku a novým institutům, které jsou v něm navrhovány, což je korunní svědek a rozšíření oznamovací povinnosti finančního úřadu ve vztahu k policii? Proč vláda raději nepřistoupila ke standardnímu projednávání této novely v Legislativní radě vlády, proč nebylo přizváno Ministerstvo spravedlnosti, proč neproběhlo běžné připomínkové řízení, když dochází k zásahu do, a zdůrazňuji znova, k zásahu do Listiny práv a svobod do článku 1 zakotvujícího rovnost občanů a do článku 37 odstavec 3 zakotvujícího rovnost účastníků soudního řízení? Proč nebyl využit tento standardní mechanismus přípravy a předkládání vládní novely, když například navrhovaná modifikace agenta až v uvozovkách na agenta provokatéra, prostě na agenta, který bude vystupovat aktivně, když tento návrh je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu? Už to zde rozváděl pan kolega Pospíšil. Z čeho pramení nutnost urychleně přijmout tato opatření ještě v tomto volebním období a proč je navrhováno zkrácení lhůt pro projednání ve výborech na 30 dnů? Zde odkazuji na stranu 10 důvodové zprávy vládní novely.
Mám si případné odpovědi na tyto otázky, které mě napadají, shrnout tak, že je pouze eminentní zájem Policie České republiky a státního zastupitelství na rychlém přijetí, aby nedošlo k hlubokému rozdiskutování předložených návrhů vzhledem k návrhům na rozsáhlé rozšíření pravomocí policie, návrhu, který nemá v České republice obdoby? Nechce se mi věřit, že by vláda jako předkladatel nepřihlížela k uvedeným problémům, které jsem zmínil, problémům tohoto návrhu, a že by se řídila pouze úvahou, která je uvedena na straně 8 důvodové zprávy, kde je řečeno, že podstatou celého tohoto problému boje s korupcí je jednoduchá otázka, co může stát nabídnout osobě, která má informace, jež mohou rozkrýt organizovaný zločin, aby tato osoba byla připravena u soudu svědčit. Čili v podstatě je to, dá se říct, otázka obchodu na poli trestněprávním. A v podstatě je filozofický základ této novely, což si myslím, že není určitě správné.
Myslím, že než budou učiněny ze strany státu takovéto nabídky osobám, jež by tedy mohly takto svědčit, měly by být v Poslanecké sněmovně široce diskutovány alespoň následující problémy předmětné novely: Proč návrh nesystémově vytváří další kategorii zločinů s horní sazbou nejméně osm let, ačkoliv nový trestní zákoník rozdiferencoval trestní činnost nově z hlediska její závažnosti a společenského pohledu na ni. Proč je navrhován korunní svědek s úplnou beztrestností ke všem zločinům s horní hranicí nejméně osm let. Proč má o jeho beztrestnosti rozhodovat pouze státní zástupce bez přezkumu soudem, kde je řízení veřejné na rozdíl od přípravného. Vím, že už pan ministr Pecina o této otázce hovořil, ale já ji znova nastoluji, protože to je nesmírně závažné, protože jde o podmínky, kdy v přípravném řízení rozhodování nemusí být zcela průhledné, protože přípravné řízení není veřejné.
Další otázka. Proč nebylo přihlédnuto k judikatuře Ústavního soudu, z níž vyplývá, že orgány Policie České republiky nesmějí jiného navádět k trestné činnosti ani posilovat jeho vůli. Čili je nepřípustné porušení Listiny práv a svobod, jestliže jednání státních orgánů se stává součástí vlastního skutkového děje v rámci páchané trestné činnosti.
Další otázka. Je třeba vydiskutovat návrh na používání spolupracujícího obviněného. Tento institut samozřejmě je již dnes zakotven v trestním zákoně, ale je opět rozšiřován na všechny zločiny, to znamená i s horní hranicí vyšší než pět let. Ptám se proč. Je třeba skutečně promyslet, zda zavést povinnost soudu u spolupracujícího obviněného při ukládání trestu pod dolní hranici, neboť dikce novely prostě je formulována tak, že soud musí. Je tam řečeno, že soud uloží, nikoliv že může uložit. Myslím, že soud by měl být vždy veden zásadou volné úvahy, neboť jinak by se mohlo jednat o rozpor s ústavní zásadou, že jen soud rozhoduje o vině a trestu.
Dále se domnívám, že je třeba se vážně zamyslet nad tzv. korunním svědkem. Je to zcela nový právní institut, i když už byl diskutován v minulé době, ale poprvé je přednášen na půdě Poslanecké sněmovny. V návrhu vidím některá vážná úskalí umožňující i orgánům činným v trestním řízení postupovat, v uvozovkách, nesprávným směrem, což může být někdy i pro tyto orgány lákavé v rámci možnosti z jejich pohledu snadného vyřešení určité konkrétní kauzy. V podstatě jde o obchod státu se zločincem, a proto z toho vyplývá nutná velká kontrola, která mi ovšem v daném návrhu chybí.
Z navrženého konkrétního § 173 písm. a), to znamená zvláštní ustanovení o přerušení trestního stíhání ve vztahu ke korunnímu svědkovi, vyplývají tyto problémy. Kde je jistota pro takového obviněného korunního svědka, že i po doznání, které je tam vyžadováno, že i poté, co se zaváže k náhradě škody nebo vydání prospěchu, rozhodne státní zástupce o přerušení jeho trestního stíhání? Mám vážné pochybnosti, že doznání, bude-li učiněna nabídka na, v uvozovkách, převod takovéto osoby obviněného do režimu korunního svědka, že takové doznání nemůže být nikdy svobodné a vážné, tak jak je navrženo pod písmenem b) § 173a, protože taková osoba vždycky již bude pod tlakem a rozhodování se o své vlastní osobní integritě a o své vlastní svobodě.
Velmi problematický je odstavec 3 téhož § 173 písm. a), že nelze přerušit trestní stíhání, je-li trestný čin uvedený nebo sdělený v doznání závažnější než stíhaný. Tato představa, že by orgány činné v trestním řízení takhle mohly posuzovat to, co je v doznání, se domnívám, že je velmi fiktivní, že to představuje fiktivní slib a že opět může docházet, já neříkám, že bude, ale v praxi už jsem hodně dlouho, a že by mohlo docházet k určitým manipulacím.***