(13.20 hodin)
(pokračuje Pleva)
Celý trh s elektronickými informacemi - a vytvoříme takzvaného Superberlusconiho. Můžeme tedy potom zapomenout na svobodné šíření informací, protože jestliže někdo bude ovládat celý mediální trh, bude to on, kdo bude diktovat veškeré podmínky.
Jistě, kolegové, víte, jak je důležité, aby bylo dáno ve známost, co děláte. Jestliže se tady budete snažit, do úmoru budete podávat pozměňovací návrhy, budete pilnými poslanci, kteří budou tady vždy zodpovědně, budete připraveni na všechny zákony a nikdo o tom nebude vědět, pak je to, jako kdybyste neexistovali. Moc médií je skutečně obrovská. Jestliže dopustíme, aby vznikla byť jen teoretická možnost koncentrovat tuto nesmírnou moc v jedněch rukou, opravdu se můžeme dožít chvíle, kdy tato moc bude zkoncentrována nejen teoreticky, ale také prakticky.
Možná jste zaslechli námitky Ministerstva kultury proti tomuto tvrzení, které říká, že současný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání již dostatečně ošetřuje koncentraci vlastnictví v médiích. To je ovšem ošetření pouze teoretické. Jenom abych vám připomenul, co v tom zákoně je. Praví se, že jedna fyzická nebo právnická osoba nebo skupina různě propojených podnikatelů a tak dále, může mít maximálně dvě plnoformátové televize. Řeknete si dobře, dvě televize, zbytek bude někdo jiný, žádná koncentrace, žádné ovládnutí trhu nehrozí. Ale jestliže já budu vlastnit mediální trh, proboha proč bych měl víc než dvě plnoformátové televize? Plnoformátová televize je taková televize, která šíří celý komplex programu. Má zpravodajství, má zábavu, nějaký ten sportovní pořad, nějaký ten pořad pro děti, nějaký ten pořad dokumentární. Toto všechno dohromady je plnoformátová televize. Jestliže budu mít dva kanály plnoformátové, pak mi to na ovládnutí trhu úplně stačí. Naopak, byl bych sám proti sobě, protože bych konkuroval sám proti sobě, pokud bych měl víc než dvě plnoformátové televize, protože k tomu mohu mít neomezený počet doplňkových televizí. Budu mít dvě plnoformátové, k tomu budu mít zpravodajskou televizi, k tomu budu mít dva sportovní kanály, dokumentární kanál, kanál pro děti, filmový kanál, co si kdo vymyslíte, tak abych ten segment trhu rozebral na prvočinitele a opravdu každý kousek reklamy na specializovaného diváka dostal pod svůj vlastní zájem.
Proto toto ustanovení zákona vůbec nebrání tomu, aby tato koncentrace mohla být efektivně učiněna. Proto si myslím, že je to takové nebezpečí, že musíme riskovat malé zdržení tohoto zákona, a já věřím, že na téhle schůzi, pokud to teď vrátíme do druhého čtení, se to dá ještě doprojednat.
Další věc, která možná se vám zdá méně závažná, ale přece jenom také stojí za úvahu, je problém, který už je obsažen přímo ve směrnici a se směrnicí souvisí, a to je kontrola lineárních i nelineárních audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Lineární audiovizuální služby na vyžádání jsou jednoznačné. Je to televizní vysílání, které může být různě kódované, které může být přes kabel, přes satelit nebo přímo přes vysílače. Tam je jasné, že kontrolní orgán, kterým tento zákon stanoví Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, je tato konstrukce naprosto v pořádku.
Jinak je to u nelineárních audiovizuálních služeb na vyžádání. To jsou služby, kde si můžete okamžitě vybrat z toho, co ten provozovatel vysílání nabízí, a můžete se dívat na ten určitý konkrétní pořad ve vámi zvoleném čase. Tyto služby se zase dají šířit různým způsobem, ať už je to prostřednictvím digitálního vysílání, tudíž vzduchem, kabelem a podobně, ale také se dají šířit přes internet. Zde směrnice jako prioritu dává takzvanou samoregulaci, to znamená regulaci prostřednictvím subjektů a jejich samoregulačních orgánů, a říká ale také, že členské státy mohou v odůvodněných případech přistoupit k nějaké tvrdší regulaci. U nás je navrhováno, aby všechny nelineární služby včetně těch, které jsou na internetu, regulovala a dohlížela na ně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Nechci být jedovatý a říkat, že se dostáváme trošku na čínskou cestu, protože regulace internetu je velmi obtížná a nevděčná, chci jen říct, že u internetového vysílání to funguje zcela rozdílně od vysílání terestrického, kabelového nebo satelitního. U internetového vysílání, jestliže budeme kontrolovat, jaká reklama byla, kdy byla spuštěna a podobně, to není tak, že je to ve stejném čase na všech počítačích stejné, ale všechny ty reklamy se přidělují jednotlivým uživatelům podle IP adresy, takže vy se díváte na stejný klip s reklamou ve stejnou dobu na dvou počítačích a na každém máte jinou reklamu. Rada se tudíž při dokazování jakéhokoliv možného přestupku dostane do důkazní nouze, protože nebude mít důkaz toho, že tato skutečnost skutečně vznikla. Také když se podíváte na šíři internetu, víte, že monitorování bude velmi obtížné. Je to sice technicky proveditelné, ale počítejte s tím, že jestliže schválíme tento zákon tak, jak je předložen vládou, bude mít rada dodatečný požadavek na svůj rozpočet minimálně 50 mil. korun ročně. Teď si, kolegové, odpovězte, jestli jste ochotni navýšit rozpočet Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zhruba o 50 mil. korun ročně.
Tato regulace bude stejně směrem k uživatelům velmi neúčinná, protože ona sice bude moci regulovat naše subjekty, ale už vůbec nebude moci monitorovat zahraniční subjekty, a to nejenom v Evropské unii, ale kdekoliv jinde na světě. A vy dobře víte, pokud trošku používáte internet, že se dostanete na stránky kdekoliv po celém světě. Takže nějaký účinek, který by měl být, ať zabránění některého nežádoucího obsahu a podobně, bude velmi imaginární, bude stát jenom spoustu peněz, bude stát spoustu úsilí a veškerý výsledek bude stejně žádný. Proto si myslím, že i v tomhle případě by bylo žádoucí, abychom provedli úpravu tohoto zákona a přesně v souladu se směrnicí ponechali regulaci internetu pouze na samoregulaci, nesnažili se do internetu, který je svobodné médium, prolamovat a internet regulovat.
Pokud máte námitky, že tam může být nějaké závadné jednání, ať od dětské pornografie, nabádání k násilí a podobně, toto vše je pokryto trestním zákoníkem. Vím, že Policie České republiky má na to specialisty, kteří se zabývají internetovou kriminalitou. Všechno toto jednání je postižitelné podle všech současných zákonů. Ale regulovat nějaký prostor reklamy a podobně na internetu, který je svobodné médium, kde každý z vás může za pár korun může mít doménu a tam si dělat, co bude chtít, kde není žádné omezení žádným prostorem ve vzduchu, kde není omezení ani žádné velké finanční, protože to jsou věci, které se dají dělat levně, tak tato regulace mi připadá skutečně absurdní a je to jenom touha regulovat cokoliv za každou cenu. Tato regulace ale navíc nebude fungovat. Proto si myslím, že toto je další závažný důvod k tomu, abychom tento zákon vrátili zpět do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost. ***