(10.30 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedo vlády, členové vlády, dámy a pánové, především bych chtěl konstatovat, že by bylo jenom dobře, kdybychom podpořili postup, který navrhuje ministr financí, aby ve věci se postupovalo maximálně uvážlivě a bez zajištění návratnosti nebyla půjčka poskytnuta, zvláště ne na účely, pro které nebyla určena. Ale jde i o velmi poučnou věc, která se týká nás v Poslanecké sněmovně. Připomenu, že v době předsednictví České republiky v Evropské unii na mimořádné schůzi na návrh 42 tehdy koaličních poslanců jsme s obrovským tlakem schválili 17. února v roce 2009 tuto půjčku. Schválili jsme ji, vyšla zákonem číslo 107/2009 Sb., který definitivně byl schválen 26. března 2009 a platný od 27. dubna 2009. Připomenu vám, že kromě toho zákon stanovuje, že o překročení, které reprezentuje tato půjčka Lotyšsku, se v příslušném rozpočtovém roce mění saldo státního rozpočtu a financující položky, to znamená teoreticky to mělo být v roce 2009 o zhruba 2,5 miliardy a v roce 2010 o 2,5 miliardy.
Konstatuji, že na základě toho také se tehdy mluvilo o tom, že státní dluh se zvýší ke konci loňského roku na miliardu 51,6 milionu korun. To bylo i bez této půjčky překročeno. Výdaje dluhové služby, které jsou spojené s navrhovaným zákonem, spočívají v ročních úrokových výdajích ve výši 250 korun. Jak bylo řečeno, tak dluhopisy se vypisovaly na deset let, takže úroky, které jsou s tím spojeny, jsou - řekněme - plus minus 2,5 miliardy.
Byla dohodnuta, jak se píše v důvodové zprávě, kromě výše půjčky doba splácení do sedmi let a účel, na který budou tyto prostředky poskytnuty. Totéž také potvrdil pan ministr Janota, přičemž, jak se zdá, tato dohoda buď byla učiněna s nedůvěryhodným partnerem, nebo nebyla případně učiněna vůbec. My jsme si nechali na dluhopisy schválit lhůtu 15 let, možná, že by stačilo deset. V důvodové zprávě se píše, že je to nutné z toho důvodu, aby nedošlo ke kumulaci již stanovených splatností u předchozích dluhopisových programů do jednoho časového období, zároveň se ale konstatuje, že vlastně Lotyšsko to má s odstupem dvou let průběžně splácet, takže by to nic jiného nemělo nijak ztěžovat.
Já se zmíním ještě o tom, že bohužel tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek - dneska má jinou práci, než aby tuto věc, ve které se velmi angažoval, sledoval a nějak k tomu zaujal stanovisko. Včera nás tady velmi demagogicky a dlouho na základě nejrůznějších podkladů s osobními komentáři školil v problematice jak daní, tak státního rozpočtu a deficitu a jiných věcí, ale tam, kde se na tom přímo podílel jednáním a předložením příslušného zákona do Poslanecké sněmovny, se nezúčastňuje. On tehdy konstatoval při uvádění příslušného sněmovního tisku, že nás Lotyšsko spolu s členskými zeměmi Evropské unie, Evropskou unii jako takovou, Mezinárodní měnový fond a Světovou banku požádalo o mezinárodní pomoc. Vidíte, že tady je ochota mezinárodní pomoc poskytnout, a Lotyšsko teď vlastně, jak dokumentoval pan ministr financí, o ni nestojí. Pan Kalousek a potom další poslanci zdůrazňovali, že jde o akci v rámci principu solidarity, což je jistě princip, jak řekl pan tehdejší ministr Kalousek, který je v Evropě ctěn a vážen.
Jak bylo také řečeno, Lotyšsko podléhá mimořádně tvrdému programu fiskální konsolidace. Věci, které se tam dějí a o kterých se rozhoduje, které vedou k velmi rapidnímu chudnutí obyvatelstva především, už o tom mluvil pan ministr, nebudu se o tom zmiňovat, ale pan Kalousek tehdy řekl: Protože jde o akt mezinárodní solidarity, nevyděláme na tom a ani neproděláme ani cent. Budeme Lotyšsku účtovat pouze ty náklady, které budeme mít s vydáním dluhopisů a s dluhopisovou službou související s emisí 200 milionů eur. Za sedm let nám bude splacena jistina včetně těchto nákladů. Jaký smysl mělo toto ujišťování, nyní doložil současný ministr financí.
Pan ministr Kalousek nás informoval, že rovněž bylo dohodnuto, za jakým účelem budou Lotyšsku prostředky poskytnuty. Český příspěvek se bude týkat podpory malého a středního podnikání, konkrétně v oblasti zahraničního obchodu u těch firem, které spolupracují či úspěšně spolupracovaly s Českou republikou a mají na Českou republiku své vazby a budou potřebovat tyto prostředky na svůj další rozvoj. Konstatuji tedy za prvé, že jestli to bylo dohodnuto, tak nevím jak, když nyní jsou takové problémy, aby to Lotyšsko splnilo. Za druhé konstatuji, že ať už to bylo dohodnuto, nebo nebylo, tak parlament souhlasil s vypsáním příslušných dluhopisů a tím také poskytnutí půjčky za předpokladu, že stoprocentně budou tyto prostředky v Lotyšsku použity za účelem, který jsem před chvilkou citoval. Myslím si, že celá tato záležitost opravdu ukazuje na to, že my v nouzi jsme ochotni svým způsobem rychle, solidárně odhlasovat cokoliv, ale bohužel často se stává, že informace k tomu dostáváme takové, že následně dojde ke komplikacím, které neumožňují, aby původní předpoklady byly splněny.
Pan poslanec Dolejš, jak už bylo připomenuto, se ptal, jaké jsou záruky, že skutečně bude zahraniční obchod s Českou republikou předmětem těch peněz, co to přinese českým podnikům, českým zaměstnancům a samozřejmě jestli to nevyvolá výpadek v nějakém jiném segmentu zahraničního obchodu. Byl ujištěn spolu s ostatními, že ten účel je dohodnut.
Pan ministr financí Kalousek tehdy také řekl věc, která z dnešního pohledu se myslím zdá velmi zajímavá. Řekl totiž: Tak jako nám se podařilo vyhnout finanční krizi, tak Lotyšsko bylo zasaženo nejenom důsledky poklesu vnější poptávky a bylo primárně zasaženo zásadním úderem finanční krize a naprostým ochromením svého bankovního systému.
Myslím si, že tímto způsobem by bylo možno pokračovat. Někteří poslanci tady děkovali tehdejšímu ministrovi financí za vynikající úvodní slovo. Například můj milý kolega Petr Bratský. Jak se to nyní projevilo z hlediska platnosti tohoto úvodního slova, nyní vidíme.***