(16.10 hodin)
(pokračuje Lhota)
V případě paní Bobošíkové si už fakticky nejsem jist, že je tím nejvhodnějším případem. Proto namísto ní uveďme, jak by se v dané věci vystřídali třeba i současní členové vlády, jako je premiér Jan Fischer, ministr financí Eduard Janota či ministr dopravy Gustáv Slamečka. Je nepochybné, ať je to když tak vyvráceno, je nepochybné, že i v jejich případě by následovalo vrácení. Proč? Protože se jedná o vlámání už i v nejposlednějších z posledních funkčních pravidel. Čím? Například tím, že vedle retrospektivy, chybějící obecnosti se vlamuje už i do samotné dělby moci. A tak by se dalo pokračovat dál a dál.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, prezident Václav Klaus po své nedávné schůze s Milošem Zemanem zakončili své setkání konstatováním, a proto o tom tady mluvím, že politika prý už není tím, čím bývala. Že politici nemají své sny se zápalem pro lepší budoucnost. Politika se prý stala prázdnou, a to bez jakéhokoli obsahu. Ano. Spouštěcím mechanismem se stala jimi uzavřená smlouva, opoziční smlouva z let 1998 až 2002 s následnou devastací kumulující se až do dnešních dnů. A to zásadní, aby tomu tak nebylo, prvořadým úkolem je obnova víry, úcty a respektu alespoň k nejzákladnějším funkčním pravidlům. O tom, kdo a jak se k nim dnes v očekávaném hlasování postaví, o tom rozhoduje každý z vás.
Děkuji vám za vaši pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Hanuš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Hanuš: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom požádal vaším prostřednictvím pana předřečníka, pokud tady mluví o koalicích, aby mluvil jmenovitě. Já jsem nikdy tento zákon nepodporoval a nebudu ho podporovat, tak ať mě z toho vynechá, laskavě. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Doktor, připraví se pan poslanec Plachý. Poté pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych uvedl pár poznámek, které se týkají veta prezidenta republiky, jímž vrátil Poslanecké sněmovně zákon o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně. Nám všem je zřejmé, že tato věc je projednávána poněkolikáté, a chápu, že některým z vás, především těm, kteří obhajujete tento exemplární speciální zákon, jeho mladšího nebo staršího bratříčka jsem těžko hledal, takže tento exemplární exkluzivní zákon, kterým se skupina poslanců snažila zabránit v privatizaci konkrétního majetku, který byl a je v tuto chvíli ve vlastnictví státu, ve vlastnictví všech daňových poplatníků této země.
Přestože můžete namítat, že stanovisko prezidenta máte všichni rozdáno v lavicích, mně připadá velmi důležité ocitovat alespoň některá ustanovení, respektive některé odstavce z jeho stanoviska. "Zákon představuje průlom moci legislativní do moci exekutivní. Zákonodárná moc v tomto případě formou zákona použila nástroj, který jí nepřísluší. Parlament s odkazem na naši Listinu práv a svobod označuje Letiště Praha Ruzyně za majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, což nepochybně není a nemůže být pravda. Tím, že se týká jednoho konkrétního letiště, postrádá tento zákon prvek obecnosti, což je jeden ze základních atributů právního předpisu."
A dovolte ocitovat ještě jinou část z jeho stanoviska: "Zákon také působí nepřijatelně retroaktivně. Proces privatizace letiště již začal (za vlády Vladimíra Špidly) a nelze ho přerušit, aniž by se Česká republika dostala do rizika arbitráží. Vláda sice nemusí nakonec vybrat žádného vítěze tendru, musí se ale probíhající tendr dokončit."
Tolik citace ze stanoviska prezidenta republiky, kterým vrátil tento zákon k opětovnému projednání v Poslanecké sněmovně a využil právo veta.
Víte, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, jednu věc nelze předkladatelům tohoto zákona upřít. Ve smyslu toho, abych k nim byl spravedlivý, já myslím, že je třeba znovu a znovu otevřeně podtrhnout základní důvod, který uvádějí na obhajobu tohoto unikátního speciálního zákona od samého začátku. Byla jím animozita, řekněme nedůvěra vůči vládě Mirka Topolánka, a protože chtěli překážkou i tímto speciálním zákonem zbrzdit průběh privatizace Letiště Praha, rozhodli se vydat speciální zákon, unikátní speciální věc, kterou chtěli v této privatizaci zabránit.
Byl bych rád, aby ze stanoviska prezidenta byla podtržena zejména ta část, která říká, že to není vláda Mirka Topolánka, která by rozhodla o privatizaci letiště. O privatizaci letiště bylo rozhodnuto v čase mnohem hlubším. Základní úkony k privatizaci Letiště Praha provedla vláda vedená Vladimírem Špidlou, vláda vedená sociální demokracií. K mé velké lítosti, myslím si, že ke škodě sobě vlastní, předkladatelé tento fakt pominuli, a jakkoli je možné uvádět a relativizovat úvodní rozhodnutí premiéra Špidly jako ta nezásadní, pouze přípravná, tak v zásadě i rozhodnutí vlády Mirka Topolánka byla pouze jedním z kroků. Nicméně znovu opakuji: O rozhodnutí, respektive záměru privatizovat nebo využít privatizace jako řešení situace Letiště Praha rozhodl už premiér Vladimír Špidla.
Z tohoto pohledu je tedy stanovisko prezidenta republiky nejen pochopitelné, ale vede nás i k respektu před věcmi a jevy, které se mění v čase. Já chápu, že poslanci sociální demokracie nemuseli mít a pravděpodobně ani neměli rádi vládu Mirka Topolánka. Na druhou stranu, v době, kdy vládl Vladimír Špidla a v této Poslanecké sněmovně seděla zjevně stejně naladěná nedůvěřivá skupina poslanců, nikdo tehdy nenavrhl takto exemplární zásah do exekutivní moci vlády. A přestože bylo jistě možné a je jistě svatým právem všech poslanců a poslankyň, kteří nevěří nějakému z projektů prosazovaných vládou, aby vládu křižovali, trápili, mučili v této Poslanecké sněmovně, vedli ji k tomu, aby v maximální možné míře respektovala jejich vlastní pohled na věc samu. Pak není možné, aby se poslanci ale pokoušeli takovýmto navýsost neefektivním nástrojem kazit záměr vlády směřující k suverénnímu nakládání a především suverénní správě majetku vlastněného státem.
O to kurióznější je postoj skupiny poslanců sociální demokracie, když z řad poslanců, resp. sociální demokracie samé zaznívá názor, že privatizaci Letiště Praha si dovede sociální demokracie v čase budoucím představit. Pro ty, kteří se neumějí orientovat, řeknu, že tento názor prezentoval a prezentuje v médiích předseda sociální demokracie Jiří Paroubek. A já myslím, že je nutné postavit tento názor do kontrastu s tím, co tady v reálném čase sociální demokracie dělá. Ten zákon je v tomto světle naprosto zbytečný. Tato Sněmovna ztrácí na své autoritě a přirozeném respektu tím, že schvaluje zbytečné a hloupé zákony, a tento zákon, má-li být přijat jenom proto, aby se uspokojilo ego či názor několika poslanců, které ale zároveň relativizuje předseda strany, ze které pochází většina těchto poslanců, pak je to tedy proud či jev naprosto nepochopitelný, naprosto neefektivní, protože vy dnes schválíte zákon, který zároveň relativizujete, zároveň říkáte: a dovedeme si představit, že jej někde napříště zrušíme.
Doufám, že tato slova nebo tuto větu pozorují a vnímají především poslanci KDU-ČSL, protože jejich postoji nerozumím vůbec. A já je takto nevyzývám k tomu, aby jej vysvětlovali. Jejich předseda Cyril Svoboda už je zvěčněn svým stanoviskem v důvodové zprávě, kterou předkladatelé připojili k tomu sněmovnímu tisku. ***