(12.40 hodin)
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, zatím vždycky, když vznikla takováto situace, a pokud moje paměť sahá, každému z řídících schůze se stane, že jsou v sále pochybnosti o jeho postupu, a zatím vždycky se tyto pochybnosti o postupu předsedajícího hlásily vznesením námitky proti postupu předsedajícího, tak jestli máte nějaký problém s postupem předsedajícího, vzneste námitku, o námitce se může hlasovat a můžeme pokračovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě pan místopředseda Kasal. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já rozumím předsedovi klubu komunistických poslanců, že se snaží tu věc uhladit, ale to, co se tady stalo, prostě není otázka námitky, nebo nenámitky. Tady předsedající schůze dal hlasovat v rozporu s jednacím řádem o takzvaném procedurálním návrhu, který byl nehlasovatelný. To není otázka, jestli Poslanecká sněmovna o tom rozhodne, nebo nerozhodne. To prostě je v rozporu s jednacím řádem a ten my nemáme v tuto chvíli právo měnit. To je bez jakýchkoli emocí řečeno. A já bych byl rád, kdybychom to takto vzali na vědomí a pokračovali v projednávání tohoto bodu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já se chystám pokračovat v jednání. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, bylo zvykem, tak jako je zvykem při vetu proti postupu podle § 90 odst. 2, že je doručena listina s 50 podpisy. Bylo dobrým zvykem, který tady byl opuštěn, že veto dvou klubů bylo předloženo také písemně nebo prohlášením dvou předsedů klubů. Jestliže tomu tak učiněno nebylo, tak jsem nechal hlasovat bez rozpravy o procedurálním návrhu. Zákon o jednacím řádu jednoznačně říká, že se o návrhu procedurálním hlasuje bez rozpravy. Já jsem další rozpravu nepřipustil, protože přihlášen byl nejdříve pan místopředseda Zaorálek, pak předseda klubu ODS, na výkřiky ze sálu nemohu reagovat.
Jestli vznáší pan předseda klubu ODS jaksi výhradu proti mému postupu, prosím, já ji nechám odhlasovat. Prosím, pane předsedo klubu, máte slovo.
Poslanec Petr Tluchoř: Pane místopředsedo, mám pocit, že už si úplně pletete pojmy s dojmy. Vznesení veta není rozprava. Vznesení veta je jasná informace o tom, jakým způsobem se dále můžete věnovat řízení schůze. Veto dvou klubů - prosím pana poslance Škromacha, aby tady zase nepokřikoval - veto dvou klubů se standardně vznáší tímto způsobem, protože předsedové poslaneckých klubů, případně jiní zástupci těchto klubů poslanecký klub zastupují a v těchto věcech mohou jednat jménem poslaneckého klubu. Tak se stalo. Já i pan předseda Rabas jsme takto postupovali.
Veto, o kterém mluvíte vy, proti § 90 odst. 2, je často vznášeno poslanci jednoho poslaneckého klubu v počtu 50. Jistě není dáno předsedovi, aby zastupoval 50 jednotlivých poslanců, a zde se vyžadují jistě podpisy a doručují se podpisové archy. Ale poslanecký klub jistě zastupuji, pan předseda Rabas jistě zastupuje poslanecký klub Strany zelených a takto jsme to veto vznesli. A vaší povinností bylo nechat toto veto takto zaznít, a teprve poté podle toho dát, či nedat hlasovat o dalším postupu. Porušil jste jednací řád. A já tady nebudu navrhovat vaše odvolání. Výzva zazněla tak, abyste své místo opustil. V tuto chvíli myslím tak, abyste se alespoň mohl dovzdělat a dočíst si ten jednací řád, aby vám to bylo jasné, nikoliv tedy prozatím, abyste opustil pozici jako trvale. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hlásí se pan místopředseda Lubomír Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já, abych to trochu uvedl do rovnováhy, tak bych chtěl požádat pana místopředsedu, aby své místo neopouštěl, protože pokud se nepletu, pak by schůze skončila. Já bych byl rád, kdyby schůze pokračovala. Byl bych rád, kdybychom ukončili tady tu debatu o jednacím řádu. Všichni víme, že se pohybujeme ve Sněmovně ve velmi obtížném období, čelíme obstrukcím, pohybujeme se často na hraně jednacího řádu, tak tady nedělejme, že to nechápeme. Myslím si, že v případě krize jsme schopni se dohodnout tak, aby nebyly pošlapány principy, podle kterých má tato Sněmovna jednat.
Já navrhuji, aby místopředseda Vojta Filip pokračoval v bodu, který projednáváme, a abychom celou debatu skončili. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Pokud jsme vyčerpali faktické a přednostní přihlášky, můžeme pokračovat, protože jsem již prohlásil to hlasování, které bylo pozitivní, tedy že lze hlasovat ve třetím čtení i po 14. hodině, za zmatečné, abych se vyjádřil přesně podle textu jednacího řádu, protože dva předsedové klubu potvrdili, že dali veto na jednání Poslanecké sněmovny o zákonech ve třetím čtení po 14. hodině. Tím je naplněna litera zákona o jednacím řádu.
Pokračujeme v rozpravě k tisku 476, bodu 194, a to přihlášeným poslancem Miroslavem Grebeníčkem. Připraví se paní Monika Hašková. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Poslanci ODS odcházejí ze sálu.)
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, považuji za vhodné připomenout dříve, než se vyjádřím k některým jednotlivostem toho, co je nám předkládáno k projednání, že se píše nikoliv snad rok 1990, ale rok 2010. Pro ty, kdo nemají v paměti historická fakta, bude užitečné, když zmíním, že již uplynula dvě desetiletí od doby, kdy 10. prosince 1989 byla v nyní už neexistujícím Československu ustavena takzvaná vláda národního porozumění v čele s Marianem Čalfou nominovaným za Komunistickou stranu Československa a kdy dne 29. prosince téhož roku byl Václav Havel zvolen jednohlasně prezidentem Československé socialistické republiky a složil bez výhrady přísahu věrnosti republice. Dva roky nato se dva vítězové voleb, předseda ODS Václav Klaus a předseda HZDS Vladimír Mečiar, dohodli na rozdělení československého státu. Obě nově vzniklé samostatné republiky, jejich vlády, stejně jako před nimi to udělala vláda Mariana Čalfy, potvrdily právní kontinuitu a vstoupily jako nástupnické státy do práv a závazků Československé republiky. Obdobně tentýž Václav Havel, který přísahal věrnost Československu, kontinuálně se nechal zvolit prezidentem nástupnického českého státu.
Dámy a pánové, v průběhu těch dvou desetiletí, která nás dělí od vzniku vlády národního porozumění, žádná z parlamentních stran nenastolila otázku rozchodu s právními závazky a právy československého státu jako členské země Organizace spojených národů a subjektu mezinárodního práva.
Dámy a pánové, dnes máme jednat podle toho, co je nám předloženo, o něčem, co chce retroaktivně měnit právní charakter i samotný běh minulého historického vývoje. Senátní návrh de facto přichází s nápadem, že popře a oduzná právní kontinuitu československého státu před listopadem 1989 a po něm, ba dokonce je v tomto návrhu fakticky požadováno vedle popření právní kontinuity také zpětné uzákonění období roku 1948 až 1949 a v některých případech i období od konce druhé světové války do roku 1948 jako období válečného stavu s cílem uplatnit zpětně vůči Československé republice a jejímu obyvatelstvu jako celku, i vůči konkrétním jednotlivcům a skupinám občanů, normy mezinárodního práva válečného.
Ano, je tu zájem prokazatelně a nesporně individuální a skupinové akty teroru a vražd, včetně vražd civilistů v období let 1948 až 1989, zpětně označit a zákonem uznat jako akty válečného teroru a jako vraždy vojenského nepřítele. Je tu také zájem přiznat zákonem individuálně a skupinově působícím teroristům a pachatelům vražd postavení sil válčícího subjektu, vyjádřeno jazykem senátních navrhovatelů. Formou protikomunistického odboje se rozumí ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v protikomunistickém odboji. Účastník protikomunistického odboje má postavení válečného veterána. Tolik tedy z předlohy. ***