(16.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Rozumím tomu, že v našem tržním hospodářství má stát omezené pravomoci, ale přesto vám, pane ministře, položím tři otázky. Jaký má Ministerstvo průmyslu a obchodu k této situaci postoj či stanovisko? Dále, hodlá-li se v této věci nějak angažovat a zda se zastane i té slabší smluvní strany, to je těch malospotřebitelů, o kterých jsem hovořil. Děkuji vám předem za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím, pane ministře.
Ministr průmyslu a obchodu vlády ČR Vladimír Tošovský Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, celková cena dodávky zemního plynu je složena z té části regulované, která je stanovena Energetickým regulačním úřadem, a části neregulované. Tu neregulovanou si stanovuje obchodník se zemním plynem, který jej do konkrétního odběrného místa dodává. Je to zcela obdobné jako v případě elektřiny. Těmi regulovanými cenami jsou cena za přepravu plynu, cena za distribuci plynu a od ledna 2010 také cena za služby operátora trhu. To je strašlivě malinká položka v porovnání s těmi ostatními, nicméně cena za distribuci tvoří z celkové ceny dodávky přibližně 26 %. Ostatní ceny uváděné v cenících obchodníků s plynem jsou cenami neregulovanými. Jejich výši a strukturu stanovuje každý obchodník s plynem podle portfolia svých zákazníků a podle své obchodní strategie. Obě části ceny, jak regulovaná, tak neregulovaná, mají dvě složky. Složku variabilní, kterou je cena za odebraný plyn stanovená v korunách na megawatthodinu, nikoli na metr kubický, a pevnou složku, která je pro zákazníky s odběrem nad 63 megawatthodin za rok cena za rezervovanou kapacitu v korunách za 1000 metrů kubických. Pro zákazníky s nižším ročním odběrem se jedná o stálý měsíční plat za přistavenou kapacitu stanovenou v korunách za měsíc. Rozhodující podíl v celkové ceně dodávky hraje neregulovaná cena za komoditu, obchod a ostatní služby dodávky, která tvoří 74 %. V této části celkové ceny dodávky jsou kryty náklady obchodníka na přepravu plynu na hranice republiky, náklady na přepravu do a z podzemních zásobníků a rovněž samotné náklady na uskladnění plynu v podzemních zásobnících. Obě neregulované ceny jsou stanovovány obchodníkem s plynem a ten rovněž podle své obchodní strategie určuje podíl variabilní a stálé složky.
Od ledna 2010 došlo ke změně v cenách za distribuci a přepravu. Ceny za přepravu, které nebyly dříve zahrnovány do cen distribuce, se podobně jako v elektrotechnice od ledna 2010 staly součástí cen za distribuci. Samotné ceny za distribuci vzrostly od 1. ledna v průměru o 4,8 %. Pro kategorii domácností se jedná o nárůst cca 5,3 %. Dopad do celkové ceny dodávky je pak cca 0,9 %, resp. 1,2 % pro domácnosti. Tento nárůst byl ale kompenzován poklesem cen jak komodity, tak ostatních neregulovaných služeb, a proto předpokládaný dopad na domácnosti byl přibližně nulový.
Postoj MPO k tomu. Ministerstvo průmyslu a obchodu nijak neřídí regulační úřad. Energetický regulační úřad je ze zákona nezávislý. Pochopitelně se na tu situaci díváme a to zastání těch konečných zákazníků je právě dané tím, že regulační úřad existuje, a ten se právě stará o to, aby z těch položek, které jsou monopolem, které jsou ze zákona přirozeným monopolem, tak aby tam nedocházelo ke zvyšování cen na úkor právě těch konečných zákazníků. To je především funkce regulačního úřadu. Pochopitelně s tím, za jakou cenu ty společnosti nakupují plyn, Ministerstvo průmyslu a obchodu ani regulační úřad nic udělat nemohou, to je skutečně obchodní strategie každého obchodníka, a je tudíž i na něm, protože je dnes liberalizovaný trh s plynem, aby si případně vybral jiného. Ta nabídka existuje, i když, pravda, je omezená, nicméně tím, že jsme se přihlásili k liberalizaci trhu s energiemi, víc skutečně ze státní správy nemůžeme než dozírat nad regulovanými cenami.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, teď ještě poprosím pana poslance, aby doplnil.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane ministře. Víte, jak jste tu seřadil transformaci té cenové tvorby, bez podkladů je to k ničemu, protože člověk nevidí, jaké jsou tam marže a jaká je ta obchodní strategie. Podstatné je, že pro maloodběratele, kteří toho odeberou nejvíc, plyn zdraží v tomto čtvrtletí o 13 %. To znamená je tam nějaký nárůst, který tam v minulosti nebyl, protože není v tom médiu, ale je v různých poplatcích. Já rozumím tomu, že v liberalizovaném tržním hospodářství má státní správa omezené možnosti, ale vidíme i na Americe, že když se chce, ledacos jde. Tolik snad reakce na vaši odpověď, která zřejmě spotřebitele moc neuspokojí. Děkuji.
Ministr průmyslu a obchodu vlády ČR Vladimír Tošovský Já už to nebudu víc do detailů rozebírat. Rozumím i tomu, že si někteří zákazníci stěžují na to, že musí platit, i když neodeberou ani kubík. Tomu rozumím, ale z fyzikálního principu ty trubky k němu, i když neodebere ani ň, dovedeny jsou, něco to stálo a to je rozpočítáno do nákladů. Extrémní situace, kdy odebírá příliš a kdy neodebírá nic, jsou skutečně extrémní a v podstatě vedou i k extrémním závěrům, ale pro tu normální spotřebu je to stanovováno určitě pod dozorem regulačního úřadu spravedlivě.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu ministrovi. Končím interpelaci a další bude interpelace pana poslance Ludvíka Hovorky opět na ministryni Danu Juráskovou, tentokrát ve věci rušení zdravotních ústavů, redukce krajských hygienických stanic a primární prevence. Prosím, pane poslanče, můžete začít.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, děkuji za podklady, které jsem dostal z ministerstva, i za odpověď na mé dotazy. Přesto bych chtěl upozornit na některé věci.
Ještě předtím, než jste byla jmenována ministryní zdravotnictví, vzpomínám si na proces přípravy zákona o ochraně veřejného zdraví, který byl několikrát vrácen Legislativní radou vlády, a nakonec víte, že tento zákon byl zamítnut. Přestože tento zákon byl zamítnut - tento zákon obsahoval návrhy, aby ministerstvo bylo zmocněno dělat změny v organizaci zdravotních ústavů - tak přesto ministerstvo rozhodlo, že od 1. 1. 2010 dojde k redukci počtu zdravotních ústavů a počtu pracovníků v nich pracujících. Formálně má sice od 1. 4. 2010 existovat čtrnáct zdravotních ústavů podle zákona, ale osm z nich pouze na papíře, protože nebudou vyvíjet žádnou činnost. To je evidentní porušování zákona. Pracovníci z lépe hospodařících zdravotních ústavů jsou přesunováni do zdravotních ústavů, které hospodařily nejhůře. Od prosince jsou nuceni pracovníci, aby podali výpovědi, s tím, že jim byly předloženy nové pracovní smlouvy u jiného zdravotního ústavu. Těmito opatřeními Ministerstvo zdravotnictví zásadním způsobem omezuje primární prevenci, což bude mít do budoucna za následek neudržitelný nárůst nákladů na léčbu onemocnění, kterým se dalo efektivně předejít. Ministerstvo už ve svých materiálech uvažuje o prodeji zbytného majetku, to se objevilo v analýze zdravotních ústavů, pravděpodobně především budov a laboratoří, které jsou vysoce zajímavé pro soukromé investory. Další redukce probíhají na Státním zdravotním ústavu a krajských hygienických stanicích.
Já jsem dostal jeden dopis z ústavu v Liberci, kde od ledna 2009 (upozornění na čas) funguje zdravotní ústav jako příspěvková organizace, ale s nulovým státním příspěvkem. Od prosince je činěn nátlak na zaměstnance, aby podali výpovědi, a zároveň jsou jim předloženy nové pracovní smlouvy ke Zdravotnímu ústavu v Hradci Králové, nebo Ústí nad Labem.***