(11.10 hodin)
(pokračuje Dusík)
Pan premiér zmínil program Zelená úsporám, který není pouze o tom, abychom snížili emise skleníkových plynů prostřednictvím zateplování domů, prostřednictvím výměny zdrojů v jednotlivých domech, ale je také o tom, abychom snížili znečištění ovzduší právě z těchto domácností, z domácích topenišť. Snažíme se vlastně poskytnout prostředky k tomu, aby lidé vyměnili svá stará topeniště za taková, která budou odpovídat standardům jak spalování, tak emisí do ovzduší, a dáváme k tomu nástroj. Podle mé informace program Zelená úsporám, tak jak se v současné době po revizi podmínek rozběhl - myslím velmi úspěšně, jsem připraven tady některá čísla k tomu nabídnout - tak nejúspěšnější z hlediska počtu žádostí je právě v Moravskoslezském kraji. Takže doufám, že toto je i signálem toho, že i občané Moravskoslezského kraje chápou tuto možnost, jak zlepšit ovzduší ve svém okolí.
Když se podíváme na jednotlivé nástroje, které jsem popsal, tak samozřejmě Ministerstvo životního prostředí z hlediska své kompetence se zaměřuje především na jedné straně na přípravu legislativních a koncepčních nástrojů, o kterých jsem hovořil, na druhé straně samozřejmě metodické vedení příslušných orgánů, zejména tedy na úrovni kraje. Tam ta metodická práce probíhá a jejím výsledkem bylo také, byť poměrně nedávno, až v listopadu 2009, přijetí té vyhlášky, kterou se zavedly regulační řády, které by měly být v nejbližší době doschváleny.
Tolik na doplnění pana premiéra a jsem připraven reagovat na další diskusi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, vážený pane ministře. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Jakubková, do rozpravy je poté řádně přihlášen pan poslanec Petr. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Jakubková: Děkuji za udělení slova. Děkuji panu premiérovi za jeho vystoupení, zájem o problematiku a příslib konkrétních kroků, které může ze své pozice učinit. Oceňuji jeho odvahu vkročit do regionu, který po mnoho let můžeme nazvat chemickou továrnou. Očekávám, že výsledkem zájmu bude zařazení problematiky znečištění ovzduší mezi priority vlády, a je jasné, že je k tomu zapotřebí spolupráce byznysu, politiků i veřejnosti. Věřím, že s jeho autoritou a pod jeho vedením dojde k posunu.
Chtěla bych vás, kolegyně a kolegové, požádat, jak jsem ráno při schvalování programu vystoupila, prosím, omezme diskusi nebo nediskutujme nyní, nechme to na část interpelací. Já jsem velice ráda, že se tento bod dostal na jednání, a věřím, že tímto to nekončí. Máme před sebou ještě čas ty kroky konkretizovat a realizovat. Děkuji za pochopení.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní má slovo řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Břetislav Petr. Ještě než mu udělím slovo, dotáži se ho, zda by byl eventuálně ochoten, tak jak bývá naším zvykovým právem a vžitým postupem, jakožto první řečník převzít i roli zpravodaje. (Ano.) Ano, děkuji vám.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane premiére, dámy a pánové, já vítám iniciativu paní kolegyně Jakubkové, která vyzvala pana premiéra, aby se něco z centrální úrovně začalo dít v Ostravě z hlediska nepřípustných emisí a koncentrací některých látek, které mnohonásobně převyšují stanovené normy. Já také oceňuji to, co tady řekl pan ministr Dusík, ale myslím si, že úplně vše není v nových zákonech a v nových nařízeních a že bychom se měli podívat taky my, kteří jsme odtamtud, co mohlo být uděláno a co v podstatě uděláno není.
Já se domnívám, že převážná část těch látek a emisí je z velikých průmyslových podniků, a tyto podniky, když vstupovaly do tohoto regionu, tak se zavázaly, co všechno z hlediska snižování emisí udělají. A tyto závazky byly k municipalitám, popř. k vyšším územním jednotkám. A my se dnes musíme zeptat, zdali v těch dohodách a smlouvách s municipalitami jsou stanoveny termíny, a co je důležité, zda jsou stanoveny taky sankce za to, že společnost tato opatření v daném časovém úseku nebude realizovat. Já si myslím, že do roku 2008 se všem těm znečišťovatelům výrazným způsobem finančně a hospodářsky dařilo, ale když vezmeme, co zrealizovali, tak nula od nuly pojde. Kde byly municipality, sdružení obcí a taky kraj, aby si vynutily realizaci těchto opatření?
V této situaci, ve které jsme, v mnoha případech od těchto velkých podniků zní: pánové, je krize, my na to nemáme, my to realizovat nebudeme, odejdeme třeba do Polska. Já si myslím, že je třeba přitlačit na tyto podniky. Nebudu jmenovat, ale deset let po zprivatizování jistého hutního podniku vytvořili zisk 49 mld. dolarů. Nebyly doposud vyplaceny dividendy a v rámci sdružení této společnosti se poskytují půjčky do Indie a já nevím kam všude, které jsou desetkrát nižší, než kdyby si tyto podniky půjčily u normálních bank. Přece tento stav nemůžeme trpět.
Druhá záležitost. Já si myslím, že v mnoha případech se sklouzlo k realizaci opatření, která podle mě opatřeními vůbec nejsou, a spíš jde o to, mediálně a televizně zaujmout, že něco pro řešení problému děláme. Nová huť je obehnána - pardon, že to používám - obklopena pásem stromů širokým 50 metrů, který jistě plní nějakou roli zachycovače emisí, ale naprosto nechápu, jak bylo prezentováno, co všechno tato společnost neudělá, když vysadí 1111 nových stromů, které navazují na tuto vzrostlou zeleň. Publicita veliká, výsledek nula.
Pochopitelně to, co řekl pan ministr Dusík, druhou záležitostí jsou lokální topeniště. Já si myslím, že v některých oblastech a za některých meteorologických situací topení v lokálních topeništích je horší než velké průmyslové emise. Co máme dnes k dispozici? My nemůžeme vstoupit do objektu, my nemůžeme zkontrolovat, čím se topí. V naší ostravské hantýrce se těm palivům říká ekologické torpédo. V rámci PET láhve se spaluje vše, co je pro spalování zakázáno. Myslím si, že je nezbytné upravit zákon tak, aby byla možná kontrola topenišť, anebo máme přece jiná řešení. Existují přístroje, které na rozboru kouřových zplodin jsou schopny určit, čím se topí.
Třetí záležitost. Máme celou řadu institucí, které existují, ať už jsou to odbory životního prostředí na municipalitách nebo ať je to krajská hygiena. A otázka zní: jak byly slyšet tyto instituce? Já chápu, že vystoupit proti lobby silných podniků vyžaduje určitou společenskou odvahu, a musím říci, že zástupci těchto orgánů ji v mnoha případech neměli. ***