(18.10 hodin)
(pokračuje Votava)
Zazníval také často argument, že tyto případy zatěžují naše již tak zahlcené soudy. Z toho ale bohužel ve vztahu k veřejnosti může také vyplynout, že zákonodárce nepovažuje společenskou nebezpečnost takového jednání za velkou, byť jeho četnost není zrovna malá. Je řada případů, burcujících případů, kdy člověk bez řidičského oprávnění způsobí dopravní nehodu, při které usmrtí nejen sebe, ale usmrtí i nevinné lidi, nevinné lidi - účastníky silničního provozu. Těchto případů je poměrně hodně a určitě je neodstraníme tím, že zmírníme postih za toto jednání.
Pokud se týká řízení bez řidičského oprávnění, které se v roce 2006 podařilo poslaneckou iniciativou, a já jsem byl jedním z předkladatelů, dostat do trestního zákoníku, když dříve to byl pouze přestupek, tak jsme vycházeli z praxe. Vycházeli jsme z názoru starostů, z názoru veřejnosti, z názoru policistů, kteří dnes a denně přicházejí s touto praxí do styku, kteří se dnes a denně musejí potýkat s takovými lidmi, kteří naprosto bezohledně jezdí, aniž by měli jakékoliv oprávnění pro řízení.
Musíme si uvědomit, že člověk, který řídí motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, představuje nejenom pro sebe, ale i pro ostatní účastníky silničního provozu opravdu reálné nebezpečí. Takový člověk přece neprošel autoškolou, neprošel školením z dopravních předpisů, neprošel praktickou výukou řízení motorového vozidla, neprošel ani minimem poskytování první pomoci. A on koneckonců neabsolvoval ani zkoušku, tak aby se tyto jeho schopnosti ověřily státní zkouškou. Navíc je tu i nepoměr v trestněprávní odpovědnosti. Myslím si, že motorové vozidlo v rukou nezodpovědného člověka je opravdu zbraní, zbraní, která zabíjí. A to není jen tak vystřelená věta, to je fakt, to je skutečnost. Vezměte si, že na zbraň potřebujete zbrojní průkaz. Tak na auto je třeba také nějaké oprávnění, řidičské oprávnění. Kdo nemá zbrojní průkaz, vystavuje se trestněprávnímu postihu nedovolené ozbrojování. A řada řidičů musela přece jenom absolvovat autoškolu, musela věnovat peníze, čas tomu, aby řádně dospěli k touženému řidičskému průkazu, na rozdíl od člověka, který spokojeně jezdí, a žádný řidičský průkaz nemá.
Co se týká řízení pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Já se bohužel často dočítám, někdy i od lidí, od kterých bych to ani nečekal, že opatření vůči alkoholu za volantem jsou příliš tvrdá. Myslím si, že prosazení tvrdších postihů za řízení pod vlivem alkoholu je určitě správné. Usilovali jsme o to v minulém volebním období a také toto ustanovení se dostalo na základě poslanecké iniciativy právě do minulého trestního zákoníku. Nulovou toleranci k alkoholu považuji za správnou, a to z řady důvodů. Proto mě mrzí takové ty různé úvahy o jeho různém změkčování.
Podle vyjádření některých by se měly odlišit případy, kdy řidič pod vlivem alkoholu zaviní nehodu a kdy je jenom přistižen při silniční kontrole. Pokud k nehodě nedojde, neměl by prý řidič, dejme tomu s půl promile alkoholu, být jakkoliv postihován, neměl by být postihován ztrátou bodů. A potom by si musel říci jiný řidič, proč tedy já mám přijít o body za telefonování za jízdy nebo za špatné parkování. A navíc si myslím, že nám jde především o prevenci, a trestat řidiče, až když způsobí tragickou nehodu, tak to už je určitě pozdě.
Často se argumentuje ostatními zeměmi Evropské unie, kde je jistá tolerance k alkoholu, ať je to 0,3 promile, ať je to 0,5 promile. Já bych se tím moc neoháněl. V řadě těchto zemí je povoleno určité promile alkoholu v krvi, ale myslím si, že by některým tamním vládám úplný zákaz nebyl zase až tak proti mysli. Ale ono vždycky vracet to zpět je vždy velice obtížné. A jsem rád, že se u nás podařilo nulovou toleranci k alkoholu zachovat. Jakékoliv změkčování této nulové tolerance povede jenom k tomu, že si každý nezodpovědný bude říkat: tak tuhle skleničku si ještě mohu dát. A víme, jak to u nás nakonec skončí. Může to být také jeho poslední sklenička. Ale bohužel, může to být i osudná sklenička nejenom pro něj, ale především pro zcela nevinné lidi, jejichž život rukou opilého vraha na silnici vyhasne nebo se zcela od základu změní. K tomu bychom přece neměli být lhostejní.
Chtěl bych na vás apelovat, abychom vzali trochu rozum do hrsti a abychom se k tomuto návrhu zákona postavili také kladně. Myslím si, že určitým úpravám se nebráníme, jak o tom mluvil už kolega Tejc. Jsou možné po projednání ve výboru a tam bude k tomu určitě patřičný prostor.
Děkuji vám za pozornost a za podporu našeho návrhu a chtěl bych vás požádat o propuštění do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský, po něm je přihlášený pan poslanec Jiří Polanský. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil do diskuse ještě dříve, než paní zpravodajka začala číst stanovisko profesora Šámala. Nebudu tady samozřejmě hovořit o jednotlivých formulacích, ale celkově toto stanovisko sdílím a na rozdíl od kolegy Tejce si nemyslím, že to je jenom stanovisko teoretické, ale profesor Šámal je i trestní soudce u Nejvyššího soudu a v tomto směru má bohaté zkušenosti.
Problematika trestního zákona, pokud jde o to, co má být trestným činem a co má být přestupkem, to nejsou věci, které lze nějak matematicky spočítat, co a jak je správné. Připomeňte si, že Sněmovna, když schvalovala návrh trestního zákona, tak schválila snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let. Když nám pak Senát tento návrh zákona vrátil a když jsme o tom jednali, tak jsme věc znovu posoudili a rozhodli jsme se zachovat hranici 15 let. Říkám to právě proto, že tady jednotlivé poznatky nebo jednotlivé názory nemají absolutní platnost. Jsou prostě předmětem sporu, mění se veřejné mínění, mění se někdy i poznatky odborné. To se týká například návykových látek atd. To jsou tedy všechno momenty, které je třeba brát v úvahu.
Ale je třeba si také ještě připomenout to, co tu zmínil kolega Tejc, ale já bych jeho slova vykládal trochu jinak. Myslím, že většina poslanců ve Sněmovně bez ohledu na to, zda patří k levici, nebo k pravici, u trestního zákona to asi není nějak rozhodující dělení, nebo většinou by nemělo být, si byla vědoma toho, že ne všechno v trestním zákoníku je zcela nesporné. U takového složitého předpisu to nikdy tak být nemůže, už z těch důvodů, o kterých jsem mluvil předtím. Ale myslím si, že jsme se shodli na tom, že jestliže změnu, to znamená nový trestní zákoník přijmeme, počítáme s tím, právě proto, že to je zákoník, že to uplatňuje řekl bych komplexní právní úpravu určitých společenských vztahů, že je třeba velmi obezřetně přistupovat k jeho změnám.***