(11.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Jakmile se ustálí počet poslanců, o procedurálním návrhu na přerušení tohoto bodu, který přednesl pan poslanec Miroslav Kalousek, rozhodneme v hlasování pořadové číslo 210.
Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro přerušení tohoto bodu. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 210, z přítomných 135 poslanců pro 33, proti 57. Procedurální návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat v zahájené rozpravě k tomuto bodu. Slova se ujme pan poslanec Stanislav Křeček, který je nyní přihlášen do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já myslím, že nemůžeme ztotožňovat výsledky trestního stíhání, trestního řízení a výsledky kontrolní činnosti orgánů Sněmovny. To přece není možné. Kdokoli by podal trestní oznámení, tak by se tím přerušila kontrolní činnost Sněmovny. To je o něčem jiném a to možné není.
Já bych především reagoval na slova pana prezidenta, která řekl. Já si myslím, že především v jeho zájmu bylo, aby ta kontrola proběhla. To byl přece především jeho zájem. Je-li tady medializace nějakých provinění, cítí-li se neoprávněně osočen, já to samozřejmě nemohu vyloučit, no tak potom provedení kontroly je v jeho zájmu. A ten pozitivistický výklad, že jestliže nemáme žádné procesní předpisy na provedení kontroly, tak kontrolu nelze provést, je lichý. Přece analogie práva je docela běžným institutem. Jestliže nemáme pro konkrétní věc nějaký právní předpis, použijeme nejbližší, a samozřejmě takových kontrolních předpisů je možná celá řada.
Já se domnívám, že pan prezident tím, že se bránil této kontrole, prošvihl svůj vlastní zájem a že kontrola by rozhodně měla být provedena. Myslím, že by Sněmovna měla uložit provedení této kontroly tak, jak je s tím počítáno. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Nyní se hlásí do rozpravy předseda kontrolního výboru Vladimír Koníček. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, byl jsem vyzván panem prezidentem, abych řekl paragraf, který porušil. Ano, mám stanovisko legislativního odboru, ve kterém se říká, že právě prezident NKÚ porušuje § 33 odst. 2 zákona o NKÚ, takže to je konkrétní paragraf, pane prezidente, který jste chtěl.
Ve svém projevu jste vzal do úst několikrát mé jméno. Musím v této souvislosti reagovat, musím konstatovat, že jste lhal tady před Poslaneckou sněmovnou, protože jste prohlásil, že v mém podání kárné komoře nebylo řečeno, že jste porušil nějaký zákon. Já vám odcituji hned z prvního bodu: "Navrhovatel má za to, že uvedeným jednáním byl porušen zákon 236 o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce." V dalším bodu: "porušen zákon 218, rozpočtová pravidla". Takže vy jste tady tvrdil, že já jsem podal návrh na kárné řízení, ve kterém jsem nekonstatoval žádné porušení vámi. Vy jste tady, pane prezidente, před Poslaneckou sněmovnou lhal.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Do rozpravy se přihlásil prezident NKÚ pan František Dohnal. Prosím, pane prezidente, máte slovo.
Prezident NKÚ František Dohnal Děkuji. Vážený pane předsedající, teď tedy musím reagovat na pana poslance Koníčka i na pana poslance Křečka. Pan poslanec Koníček tady říkal, že jsem lhal, když jsem ve svém vystoupení tvrdil, že kárná žaloba neobsahovala porušení žádného zákona. Ale nic takového já jsem netvrdil. Já jsem říkal, že kárná žaloba, která na mě panem poslancem Koníčkem byla podána, neobsahovala věci, které byly v té zprávě poslanců a na základě které měla být kárná žaloba podána. V té zprávě poslanců, a můžete si ji zase buďto stáhnout z webových stránek Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo vám ji kontrolní výbor jistě rád dá, není konstatováno ani jedno porušení zákona prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu v České republice. Ani jedno. Přesto byla kárná žaloba podána na porušení zákona. Já jsem mluvil o tom, že kárná žaloba nebyla podána na základě té kontrolní zprávy. Na základě tedy čeho? Úvahy pana poslance Koníčka?
A co se týká pana poslance Křečka, odkaz na obecné právní principy. Já nevím, co jsou obecné právní principy. Já se domnívám, že ve veřejné správě je situace taková, že pokud něco neupravuje jasně zákon, tak se to dělat nesmí. Jestliže k vám domů přijde skupina poslanců s tím, že si chce zkontrolovat cokoliv, tak se jistě budete ptát, jakým právem přicházejí a jaká procesní pravidla a jaký zákon upravuje vaše práva a povinnosti při té kontrole. Jako občan i jako představitel nejvyšší kontrolní instituce jsem měl úplně stejný dotaz. A jestliže kárný proces, který je upraven tzv. kárným řádem, se vůbec nezabývá tím, že by se mohla řešit otázka podjatosti kontrolujících, když vás, pane poslanče, jenom chci informovat o tom, že z těch šesti poslanců kontrolního výboru čtyři už několik měsíců ve sdělovacích prostředcích píšou, jak vlastně ta kontrola dopadne, protože co je vlastně na Nejvyšším kontrolním úřadě špatně, aniž by začali kontrolovat, no tak mám vážné pochyby o jejich nestrannosti. Ale kárný řád, který přijal kontrolní výbor, vůbec nepočítá s tím, že by kontrolovaná osoba takovou námitku mohla vznést ani kdo o té námitce rozhodne a jaké budou opravné prostředky. Kárný řád, který byl přijat kontrolním výborem, neobsahuje ani jiné drobné záležitosti, např. otázku mlčenlivosti, jakým způsobem se bude zacházet s informacemi, které při kontrole kontrolující získají. Taková ustanovení jsou ale v každém zákoně, který upravuje kontrolní postupy této země. Kontrolní řád, který přijal kontrolní výbor, také neupravuje ani to, jakým způsobem budou řešeny námitky kontrolujícího k případným výsledkům kontroly. Ani to není záležitost, která by byla nepodstatná.
Samozřejmě, znovu chci upozornit, že kárný řád schválený usnesením kontrolního výboru není zákon a nemůže nikomu ukládat nějakou povinnost.
Co se týká porušeného zákona, § 33, ten mluví o kontrole. To, co mi tady předváděli poslanci kontrolního výboru, žádná kontrola není. Je samozřejmě v mém zájmu, aby všechny záležitosti, které byly zmíněny nejen ve zprávě poslanců, ale třeba i ve sdělovacích prostředcích, byly jednoduše a standardním způsobem prověřeny a zdokladovány. Standardním způsobem, podle zákonů této země, a ne tak, jak si někteří poslanci kontrolního výboru představují. Myslím si, že pro kontrolní výbor a pro poslance kontrolního výboru by procesní pravidla a zákony upravující kontrolu v této zemi měly být alfou a omegou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan František Dohnal. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Stanislav Křeček: No pokud jste, pane prezidente, v souvislosti se mnou, prostřednictvím pana předsedajícího, použil přirovnání, kdyby přišli ke mně poslanci, tak vám musím říci, že ti poslanci nepřišli k vám do bytu, ale že přišli do ústavní instituce a byli to poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. To lze asi těžko srovnávat s tím, kdyby přišli ke mně. To je veliký rozdíl, a pokud si to neuvědomujete, no tak je to asi ta koruna problémů, které tady musíme řešit. (Potlesk z levé a střední části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Mám další přihlášku do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Daniel Reisiegel: Dámy a pánové, slyšeli jsme stanoviska obou stran. Slyšeli jsme stanovisko skupiny poslanců, slyšeli jsme stanovisko pana prezidenta. Pravdou je, že dle zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě jediný, kdo má právo kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, je Poslanecká sněmovna nebo určený orgán. Poslanecká sněmovna určila kontrolní výbor, kontrolní výbor určil skupinu poslanců, která se bude kontrolou zabývat. Nikde není v zákoně stanoveno, a to je pravda, jakým způsobem má být kontrola provedena. Jestliže není stanoveno, pak je jasné, že si kontrolní orgán stanoví proces, jak bude kontrola probíhat. Neznamená to, že nesmíme kontrolovat. Není to, že je protiústavní přijít na kontrolu, a kontrolu neprovádět. Kontrolní výbor, kontrolní skupina, Poslanecká sněmovna má právo kontrolu provést. Je jen na ní, jak ji provede. ***