(14.50 hodin)
(pokračuje Lhota)
To není začátek fantastické povídky. To je reálný dvacetiletý program komunistické strany. Bledne sláva kapitalistického zřízení. To proto je zde na každé schůzi zpochybňován neoliberalismus? Kvůli tomuto, sliby a zklamání? Neoliberalismus, který jako jediná pevná základna pozdvihl vždy lidi z bídy a morálního nedostatku? (Smích v sále.) Ano, může to vzbuzovat až úsměvné reakce, a také je to vzbuzuje, a vůbec se tomu nedivím.
Nicméně trvale platným klíčem k úspěchu je maximální respekt k soukromému vlastnictví. I dnes je třeba připomenout, že současní komunisté nás vyzývají ke čtení jejich programu, naposledy na minulé schůzi, který je založen na zachování soukromého vlastnictví. K témuž nás tato strana vyzývala i v roce 1948. Já ty letáčky mám doma. Na agitačních letácích slibovala podporu podnikatelům a živnostníkům, avšak ihned po získání moci nejen že okamžitě zabavila veškeré výrobní prostředky, co hůř, mnoho lidí připravila o práva, důstojnost, to hlavně, důstojnost, zdraví a životy.
Připomíná to první animovaný film nacistické propagandy, totiž nacismus a komunismus jedno jest, a je potřeba to dnes a denně připomínat, který přirovnal člověka k ptáku v kleci. Jenom režim rozhoduje, kolik zrní komu a kdy nasype.
Budeme-li se držet ryze toho opravdu důležitého vlastnictví, navzdory proklamovaným zítřkům byl toto totálnímu úpadku teprve začátek.
Jaká je situace dnes? I dnes se mluví o světlých zítřcích. A tak zatímco jedni agitují hesly s lidmi o lidech, lidskosti proti sobectví - čí zdroje jsou, jaké tedy jsou? Jaké jsou faktické dopady zlehčovaného zadlužování krom dopadů na myšlení lidí jako takových.
Nadešel čas, abychom si popravdě odpověděli na otázku, kam ve skutečnosti a opravdu směřujeme; nenastane-li změna a těchto jako tento rozpočet ještě pár zopakujeme, co může a co s největší pravděpodobností nastane. Za prvé, dojde ke snížení platů ve státní správě o desítky procent. Stejně tak u důchodců. Za druhé, zvýší se DPH, oslabí měna. Oproti nižším příjmům dojde k výraznému zdražení veškerého zboží a služeb. Za třetí, výrazně se zvýší úrokové sazby, ruku v ruce s těmito aspekty nastane propouštění zaměstnanců, krachy dalších firem. Hrozí kolaps bankovního sektoru. A aby to nebylo málo, u lékařů se bude platit jen hotově.
Myslí si snad někdo, že maluji čerta na zeď? Nikoli. Ten totiž už dávno lítá v této Sněmovně, jenom my to nechceme vidět. První ránu jsme si uštědřili svržením vlády uprostřed předsednictví v Evropské unii. Následovala ztráta mezinárodní reputace. Také tomu nikdo nechtěl věřit.
V minulém století jsme zažili protektorát, byli jsme v područí komunistů. Ještě několik podobných schodkových let, a bude následovat podřízenost Mezinárodnímu měnovému fondu, organizaci při OSN, která spolu se Světovou bankou je zřízena pro rozvojové země. Tam opravdu chceme? A právě do těchto spárů skutečně a fakticky směřujeme, s dopady, tak jak byly popsány. Případně prosím pana ministra, pakliže nemluvím pravdu, ať řekne ano, ano, ne, ne.
Dámy a pánové, mnohahodinové debaty o dalším zvyšování výdajů, pokud nejsou provázány návrhy, jak závislost na rozpočtu skutečně zastavit, považuji už jako zradu na lidech. Za touto rádoby ohleduplností totiž není už vůbec nic jiného než jenom vlastní sobeckost, být znova zvolen. Ve skutečnosti podceňujeme občany. Lidé jsou totiž pro existenční zlepšení v čase připraveni vydržet i určitou ekonomickou tíseň. O co se ale připravit nedají, je jejich hrdost a důstojnost. Ti, co ji mají, zabojují a nikdy se o ni připravit nedají. Ti, kterým je upírána, mohou najít novou sílu a znovu se pozvednout.
Nyní mluvím k řadovým členům, kolegům, mnoha přátelům ze sociální demokracie.
Často zde mluvíme o rodinách. Z rodin se skládá celý stát, stát se skládá z rodin. Jména osobností jako Tomáše Bati, představitele ekonomického liberalismu - byl vyštván. Karla Čapka, morální autority - byl uštván. Či T. G. Masaryka, vlastence a patriota, stavíme mu sochy, co si z něho bereme, si bere do úst snad už každý z nás. Co jsme pro tyhle ty věci ochotni udělat my?
Dnes bych sám čekal, že možná i pan premiér Fischer či pan ministr financí řekne, že budou-li schvalovány pozměňovací návrhy nad rámec toho, co oni sami doporučují, že jsou připraveni například i rezignovat. To bych čekal. I rezignovat, tak je třeba to zopakovat.
Tento rozpočet je plichta. A já sám se přiznám, že nevím co s tím. Chci jenom upozornit, že výhledově pro příští rok musí přijít změna. Nikoliv jedna položka sem, druhá položka tam. Ale změna systémová. Musí přijít změna.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Vážený pane poslanče, váš projev vyvolal žádost o faktické poznámky a řádnou přihlášku, v pořadí pan poslanec Škromach, pan poslanec Exner a pan poslanec Jandák, s přednostním právem pan kolega Kováčik. Ale až po faktických, pane kolego. Jsem přesvědčena, že faktické mají přednost.
Tedy pane poslanče Škromachu, přistupte a předneste svoji poznámku faktickou.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážená paní předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, měl jsem pocit, že od rána nás tady moralizovali poslanci ODS, že za peníze daňových poplatníků tady vedeme volební kampaň, když máme prázdnou kasu, a my ji tedy prázdnou nemáme. A to, co teďko tady odeznělo, tak nemělo nic společného se státním rozpočtem. To byla obyčejná demagogie, kampaň.
Pane poslanče prostřednictvím předsedající, jděte to vysvětlit těm mladým lidem, kteří mají rodinu, děti, ztratili práci, splácejí hypotéky, půjčky z těch nízkých mezd, které jste jim zařídili i díky například novelizaci minimální mzdy tři roky a podobným věcem, které jsou. Já chápu, že tady prosazujete svoji politiku. Ale nemoralizujte ostatní.
A jinak ke komunistům. Ta vaše antikomunistická rétorika je bezva. Ale vy si ty komunisty pěstujete, protože kdyby tady nebyli, tak nemáte žádné politické téma! (Potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Faktická pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové. Slyšeli jsme neoliberální slovo boží. (Smích.)
Pokud jde o zadlužování, dovolím si připomenout jenom některá čísla. V roce 1989, když předávaly vládu strany Národní fronty, bylo vnější zadlužení přibližně 6,5 mld. dolarů a bylo kryto pohledávkami, dokonce snad ve větší výši. Když se rozpadalo Československo, zbylo už na dluh České republiky rovněž přibližně 6,5 mld. dolarů. V současné době ať vnější zadlužení počítám jak počítám, tak je to přes 50 mld. dolarů.
Pokud jde o platby za bydlení. V roce 1970 jsem s průměrným platem platil nájemné, které bylo na úrovni sedm osm procent průměrného platu. V současné době je nájemné pro mnoho lidí už nad 50 procenty jejich příjmu.
Pokud jde o platby ve zdravotnictví, šlo o částky maximálně korunu za recept. Vyprávějte nám ještě chvíli o těch krásných časech, které teď tady máme! ***