(14.40 hodin)
(pokračuje Opálka)
Chci ještě podotknout, že když jsem poslouchal vystoupení pana kolegy Doktora, tak určitě bylo strukturované, ale připomnělo mi vystoupení pana exministra v roce 2006 Tlustého, který horoval a upozorňoval na to, že není třeba, lépe řečeno že není žádoucí žádných zásahů do rozpočtu. Myslím, že bychom našli mezi sebou spoustu kolegů, kteří to nerespektovali. Mám dojem, že se vždy chováme tak, jak je to komu ku prospěchu. Takže v tomto případě bychom se měli chovat konzistentně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Táži se pana poslance Škromacha, dalšího přihlášeného s faktickou poznámkou, kterého ovšem v jeho lavici nevidím, možná je někde poblíž, zdali si přeje přednést poznámku faktickou. Ne.
Tak přistoupíme k další přihlášce. Prosím pana poslance Pavla Suchánka, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Suchánek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já se ve svém krátkém příspěvku ke státnímu rozpočtu zdržím možná několika čísel, ale spíš se podívám na genezi a důsledky této geneze.
Na podzim před předpokládaným termínem předčasných voleb byl schválen tzv. úsporný balíček, který měl stanovit rámec pro sestavení státního rozpočtu pro vládu, která měla vzniknout těmito předčasnými volbami. Tyto volby se nekonaly z důvodů, které jsou nám všem známy, a proto se stala věc, která je logická, a pro všechny politické strany se stala diskuse kolem státního rozpočtu předvolební kampaní. Když to vezmu z pohledu člena politické strany, tak velmi levnou politickou kampaní, protože tato diskuse je velmi mediálně sledovaná tiskem, televizí i rozhlasem. Každý člen politické strany zde může přihrát některé body pro svou stranu. Ovšem levná je ta kampaň, co se týče státního rozpočtu, pouze zdánlivě. Levná je třeba u strany, kterou já reprezentuji, tzn. tím, že my nechceme dělat žádné změny ve státním rozpočtu, nechceme navyšovat schodek státního rozpočtu, a tím pádem je tato předvolební kampaň levná jak pro nás, tak pro občany tohoto státu.
Naopak pozměňovací návrhy, které přednesla sociální demokracie, které ve svém důsledku mohou zvýšit deficit státního rozpočtu až o 15 miliard korun, jsou pro občany tohoto státu velmi drahé. Řekl bych že příliš drahé. Pokud to můžu jako ateista říct: Nedej bože, projdou tyto pozměňovací návrhy a projde rozpočet s těmito pozměňovacími návrhy, jistě se v nejmenovaném deníku objeví inzeráty na třetí a čtvrté straně, kde budou představitelé jedné politické strany říkat, co všechno pro občany sehnali, zařídili a co pro ně vydobyli ve státním rozpočtu. Aby tato reklama byla férová ovšem, tak by měli také říct, z čeho tyto peníze berou a komu tyto peníze vzali. Já věřím, že tyto pozměňovací návrhy neprojdou. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Zdeňka Lhotu, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Lhota: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážení kolegové, jenom pár slov k rozpočtu.
Nejprve nicméně drobná vsuvka, kdo z nás to myslí líp a kdo hůř. Jeden z dopisů roku 1990 (?) říká, že 30 % obyvatel tvoří produktivní sféru. Dvě třetiny na tom jsou závislí. Třetina je přetížená, dvě třetiny jsou hnány do zkázy. Jeho autorem byl Alois Rašín, psal jej Edvardovi Benešovi. Jeden z těch, který se zasloužil o naši republiku. Ten dopis jako přes kopírák, kdyby byl napsán včera. Kdyby to někoho zajímalo, Český liberalismus, publikace.
Osobnostmi první republiky jsem začal, jimi také završím.
K věci. Nacházíme se ve finále schvalování rozpočtu na rok 2010, rozpočtu s plánovaným schodkem, který jenom pro rok 2010 činí 163 miliard korun. Leckdo zde dneska mluví o úsporách, úsporných balíčcích. Je třeba se ptát - jakých úsporách? Lidé říkají: 163 miliard, to jste se už všichni zbláznili? Vždyť ve skutečnosti se fakticky jedná o největší schodek, jaký kdy v této zemi byl.
Na úvod jenom připomínám, že úroky z doposud nakumulovaného dluhu činí 65 miliard. Pro drobnou představu pro ty, kteří to myslí dobře například se zdravotnictvím, za tuto částku by mohlo vzniknout osm supermoderních nemocnic. Pro ty, kteří to myslí dobře takzvaně se seniory, mohlo by vzniknout 450 moderních domovů důchodců. Jedná se o částku, která by víc než pokryla rozpočet celého Ministerstva obrany, třikrát rozpočet spravedlnosti a rozpočet zdravotnictví dokonce osmkrát. A to mluvíme jenom a pouze o úrocích.
A za takovéto situace si někteří z nás troufají mluvit cosi o světlých zítřcích - první příspěvek zde řečený. Kam nás tedy směřují nejrůznější, nebudu říkat jaké, ale nejrůznější experimenty a jaká je holá skutečnost? Nejprve jenom krátké ohlédnutí do nedávné minulosti, reakce na Vojtěcha Filipa o slibech a zklamáních. O světlých zítřcích, samozřejmě z dílny komunistické strany.
Cituji krátký výtah: "Až tobě, pionýre, čtenáři, bude třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu budou mít k dispozici moderní technologie, budou pracovat šest hodin denně. To všechno se promítne do každodenních života. Dvě stě padesát milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování v jídelnách a školách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd." ***