(15.40 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Vondruška. Dále je přihlášen pan poslanec Laudát.
Poslanec Josef Vondruška: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, potřeba novely je oběma navrhovateli odůvodňována tvrdostí, případnou možnou kontroverzností stávajícího ustanovení. V současné době se honba za senzací, případně z ní vyplývajícím ziskem, stala hnacím motorem činnosti zaměstnanců médií a zpravodajství a postrádá veškerou etiku. Mnohá média naprosto bez skrupulí zveřejňují citlivé údaje o osobách bez ohledu na následky mnohdy způsobující vážnou újmu na pověsti či soukromí osob. To je ve výrazném rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, viz poznámka 6 důvodové zprávy u tisku číslo 905. Proto je třeba důsledně a efektivně chránit práva nejen poškozených, ale i dalších osob, vyplývající ze zásad, k nimž se hlásí právní stát, například presumpce neviny.
Osobně se mi jeví jako velmi problematické zúžit ochranu pouze na osoby poškozené. Vždyť podezřelý či obviněný může obvinění vyvrátit, ale špínu, nakydanou na něj zástupci sdělovacích médií, z něj nikdo nesmyje a tato zátěž zasáhne i osoby blízké. Rovněž tak může dav zdivočelých paparazziů ovlivnit svědka a následně zkreslit důkazní řízení. Pak ovšem nemá valného smyslu rozvažovat o institutu utajeného svědka.
Jsem přesvědčen, že právo na informace, jakkoli je důvodné a potřebné, nelze absolutizovat. Tímto právem se ohánějí především osoby z různých důvodů na případu zainteresované a mnohdy ho zneužívají z pohnutek nízkých, především zištných. V momentě, kdy nám za tancem s paragrafem zmizí člověk, je něco špatně. Přestože v trestním řádu existuje určitá úprava tohoto problému, ovšem formulovaná do obecných zásad, není na škodu vyjádření výslovné a co nejvíce konkrétní. V době, kdy policisté prodávají sdělovadlům například fotografie z místa činu, kdy jsou vykrádány obsahy trestních spisů, zřejmě nelze jinak.
Podání návrhu novely zákonů zcela zřejmě vyplynulo ze silného nátlaku sdělovací lobby. Nicméně návrh, zejména ten, který je obsažen v tisku 905, se mi jeví jako vyvážený a jsem přesvědčen, že je hodný postoupit ho k další diskusi. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Laudát, připraví se pan poslanec Hovorka. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, budu velice stručný. Já si stojím za tím, že jsem ten poslanecký návrh podepsal také. Chtěl bych, abyste pustili ať už jeden nebo oba návrhy do druhého čtení s tím, že klidně, pokud právníci řeknou, aby se jasněji ustanovila ta hranice, tak podpořím jakýkoli pozměňovací návrh, klidně i komplexní, tak aby bylo učiněno spravedlnosti zadost.
Na druhé straně situace v naší zemi už dospěla příliš daleko na to, aby politici byli chráněni. Vím, o čem mluvím. Já sám si sklízím každou chvíli trpké ovoce práce některých novinářů, kteří si zřejmě pletou psaní s výdělečným byznysem pro jisté zase jiné skupiny, lobby apod., nicméně i při vědomí toho jsem návrh zákona podepsal a chtěl bych, abyste ho pustili do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan ministr Kocáb, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěl v zákrytu s názorem paní ministryně Kovářové upozornit Sněmovnu, že si naprosto uvědomuji citlivost této materie. Jde nám v podstatě jenom o vytvoření, zpřesnění a vylepšení vyváženosti úpravy konfliktu dvou základních práv, což je svoboda informací a právo na ochranu soukromí, přičemž si uvědomujeme, že obě ta práva jsou velmi významná, a nechceme, aby docházelo k upřednostnění jednoho z nich.
Naše navrhovaná úprava je v souladu s pořádkem České republiky, respektuje zejména článek 10 a 17 Listiny základních práv a svobod. Možná by bylo dobré si připomenout tyto články. Článek 10 říká, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. To je velmi důležitá a zásadní věc, na které musíme trvat. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Článek 17 naopak říká, že svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. V tom je ta potíž. My musíme přesně vyvážit tyto dva lidskoprávní požadavky. Můžeme si pomoci například judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který uvádí, že omezení svobody projevu z důvodů uvedených v článku 10 musí být interpretováno úzce a nezbytnost každého omezení musí být přesvědčivá. Příliš vysoké sankce jsou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považovány za určitý druh nepřiměřeného zásahu do svobody slova. Proto to zmírnění sankcí.
Jinak i názor Marka Bendy naprosto respektuji. Myslím si, že musí proběhnout, nebo měla by proběhnout diskuse ve výboru, kde bychom se měli nekonfliktním klidným způsobem k tomu vrátit a zbavit tento tzv. náhubkový zákon konfliktního postavení v přijímání části naší společnosti. To je vše. Nechceme dát přednost ani jednomu z obou práv, chceme jen hledat ještě vyváženější a méně konfliktní úpravu. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Hovorka, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se nemohl ubránit dojmu ze slov pana kolegy Bendy, kdy on vlastně říká, že se jakoby v zásadě nic nestalo. Já si myslím, že přijetím toho zákona v té podobě se skutečně stalo a že je třeba hledat rovnováhu, o které tady mluvil pan ministr Kocáb.
Chtěl bych také říci, že jsem rád, že pan poslanec Benda mluví o ochraně citlivých osobních údajů, a doufám, že on i jeho kolegové v budoucnu, pokud se například budeme zabývat sběrem dat v případě centrálního úložiště dat v souvislosti s tzv. centrálním úložištěm receptů, budou stejně hledat ochranu osobních údajů i v tomto případě. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Benda. Další přihlášky zatím neregistruji. Prosím, pan poslanec Benda. (Poslanec Benda dává přednost poslankyni Jacques.) Takže paní poslankyně Kateřina Jacques, poté pan poslanec Benda, další pan poslanec Škromach. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Jacques: Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych upozornila ještě na jeden aspekt, který mě napadl v průběhu této rozpravy. Hovořilo se zde o tom, že také práce médií není vždy taková, jaká by měla být, a že někteří kolegové a kolegyně se stali terčem nespravedlivého útoku médií a že zde právě zvýšená míra ochrany jejich soukromí je něčím velice důležitým. Já se ale domnívám, že návrh, se kterým přicházíme, kultivuje nejenom politické a společenské prostředí v naší zemi tím, že média mohou o nepravostech informovat, ale zároveň se domnívám, že bude kultivovat také mediální prostředí samotné jako takové, jednotlivé novináře a novinářky, jednotlivé redakce, protože jak jsem zde říkala při předkládání naší novely, oni budou muset sami vyhodnotit, zda se skutečně jedná o informaci ve veřejném zájmu, a budou to muset vyhodnocovat velmi zodpovědně, jinak se vystavují v každém případě tomu, že o tom, jestli vyhodnotili situaci správně, rozhodne nezávislý soud, před ním Úřad na ochranu osobních údajů, čili míra jejich sebereflexe a určité autocenzury, která přichází v úvahu všude tam, kde by skutečně mohlo dojít k poškození osob, o kterých budou informovat, oni nad tím budou muset velmi bedlivě přemýšlet a v případě, že se netrefí do černého, budou se u soudu muset zodpovídat. Myslím si, že to může velmi blahodárným způsobem kultivovat naše mediální prostředí a odstranit všechny případy, na které si tady v mnoha ohledech možná i po právu stěžujete. Protože ta zodpovědnost médií o tom rozhodnout, zda se o veřejný zájem jedná či nejedná, jim odňata nebude. ***