(15.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Vláda doporučuje, aby tam předběžný a písemný souhlas byl vrácen. Dále upozorňuje na problémy, které jsou v otázce ochrany osobnosti ve vztahu tohoto zákona a občanského zákoníku, a některé další problémy. Jinak nám doporučila, abychom s návrhem zákona souhlasili.
Čili tolik stanovisko vlády. Já se pak přihlásím do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu. Nyní budeme hlasovat o sloučení rozpravy k bodu číslo 45 a bodu číslo 26, sněmovní tisk 905 a sněmovní tisk 815. (Poslankyně Jacques má námitky.) My jsme hlasovali, paní poslankyně o přerušení, protože bod číslo 45 ještě nebyl otevřen.
Budeme hlasovat o sloučení obecných rozprav k těmto dvěma tiskům.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 130 z přihlášených 123 poslankyň a poslanců pro návrh 103, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas. Sloučili jsme tedy obecné rozpravy k bodu číslo 26 a 45.
Sloučená rozprava k bodům 26 a 45
Nyní se táži, kdo se do sloučené rozpravy hlásí. Pan poslanec Marek Benda jako první. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já se přihlásím do sloučené rozpravy k oběma těmto tiskům, protože jsem hlavní pachatel a viník původního návrhu a předem říkám, že nebudu ani u jednoho z tisků navrhovat jejich zamítnutí v prvním čtení. Doporučím, aby prošly do běžného jednání ve výborech, takže se o nich budeme ve výborech běžně a standardně bavit a možná najdeme nějaký konsensus na tom, jakým způsobem trestní zákon a trestní řád změnit.
Chtěl bych v první řadě vystoupit k tomu, co se odehrálo potom, co jsme schválili minule velkou většinou v této Sněmovně právě onu slavnou předlohu novináři přejmenovanou na náhubkový zákon, která si myslím, že byla správně, že ji tato Sněmovna správně schválila, rozumně schválila, a dokonce se ukazuje, že oba dva návrhy, které nám sem dnes přicházejí, potvrzují správnost tohoto rozhodnutí, protože ani jeden z nich se nepokouší zpochybnit principy, které jsme řekli, tj. princip ochrany obětí trestných činů, nejenom obětí do 18 let, ale v případě oběti násilných trestných činů proti životu a lidské důstojnosti i starších obětí, princip presumpce neviny, to znamená že policejní orgány nemají co zveřejňovat údaje o údajných pachatelích, dokud proti tomuto pachateli nebo těmto pachatelům nebyla alespoň proti nim vznesena obžaloba, dokud si policejní orgán není natolik jist, že s tím je schopen jít k soudu, tak nemá co chodit po světě a spekulovat o tom, kdo by případně mohl být viníkem. A stejně tak onen třetí princip, který vyvolal největší křik a pokřik, a to je zákaz zveřejňování odposlechů a dalších údajů z trestního řízení, které si tady někteří novináři již před lety nakradli a pak měli pocit, že s nimi mohou zacházet jako s materiálem, který volně má zvyšovat prodejnost jejich titulů.
Od začátku jsem říkal, že samozřejmě může docházet k situacím, kde veřejný zájem na tom, aby v konkrétním trestném činu, protože se ho účastní nějaká osoba veřejného života nebo něco podobného, aby došlo ke zveřejnění, může převážit, že to je ústavní princip, který tato země respektuje, a musíme respektovat celou hierarchii našeho právního řádu, že někde na začátku je Ústava a Listina základních práv a svobod, pak jsou další zákony, které ji provádějí. Pokládal jsem celý křik, který novinářská obec kolem toho spustila, za zcela zbytečný, protože v závažných případech by opravdu zveřejnění s odkazem na Listinu a Ústavu bylo možné, a obecný princip, že u každého běžného člověka toto má být samozřejmě chráněno, je podle mého názoru naprosto v pořádku.
Pokud se ať už navrhovatelé poslaneckého návrhu nebo vláda prostřednictvím svých ministrů domnívá, že pro novináře je toto nezbytné napsat přímo do textu zákona, že někdy může dojít k převážení veřejného zájmu, protože neumějí číst právní řád jako celek, já se tomu zásadním způsobem nebráním. Dokážu si toto řešení představit. Budeme se jenom bavit o tom, jakým způsobem vydefinovat veřejný zájem, kdy případné zveřejnění údajů by mohlo ohrožovat ještě některé další skutečnosti a okolnosti trestního řízení, kdy by případné zveřejnění údajů mohlo dokonce takovému trestnímu řízení zabránit nebo jej zcela zhatit, což je samozřejmě problém, který se řešit musí a na který si nikdo z těch, kteří se honí za senzací, aby honem rychle měli nějakého viníka, měli někoho, na koho můžou ukázat, že je ten zlý, si v tu chvíli nikdo z nich neuvědomuje.
Nebudu navrhovat zamítnutí, jenom bych chtěl už v této obecné rozpravě upozornit na některé problémy, které se zde nacházejí a kde myslím, že i vláda se nechala lehce zmást novinářskou obcí, jako by celý text zákona měl být soustředěn pouze právě na ochranu údajů z trestního řízení, což je veliký omyl, a je to zejména omyl v části, která se týká sankcí, ať už se jedná o změnu trestního zákoníku nebo o změnu zákona o ochraně osobních údajů, kde vláda k mému podivení pod tímto tlakem přichází se změkčováním a se snahou změkčit trestní zákoník, kdy v § 180 trestního zákoníku, tj. v ochraně osobních údajů vzniklých činností orgánů veřejné moci, chce vypustit nedbalostní povahu tohoto trestného činu.
Já nevím, jestli si uvědomujeme úplně, co to znamená, že toto bude stíhatelné už jenom jako přestupek, že to nebude nedbalostním trestným činem. Pokládám to za opravdu omyl, který se vládě stal, protože osobní údaje vzniklé činností orgánů veřejné moci jsou například nejrůznější databáze ať už zdravotních pojišťoven, sociálních pojišťoven, daňové správy, soudů, desítky dalších databází, které jsou o nás někde vedeny. A tam se domnívám, že nejenom samozřejmě úmyslný trestný čin, ale i nedbalostní trestný čin tohoto charakteru by měl být trestný a vůbec se nevztahuje na jednu konkrétní osobu z nějakého trestního řízení, kvůli které jakoby vláda se snaží tady reagovat, ale jedná se o obecnější problém, jestli někdo tím, že zapomene, ztratí svá hesla nebo ponechá na stole údaje desítek, stovek, tisíců osob z daňového řízení, ze sociálního či ze spousty dalších věcí, zpřístupní je a umožní je zpřístupnit dalším osobám, tak se obávám, že to je mimořádný zásah do ochrany osobních údajů, mimořádný zásah do osobnostních práv a měl by být tímto způsobem stíhán. To je jeden problém, na který bych chtěl upozornit.
Stejně tak jsem úplně nepochopil, proč se vláda pokouší v zákoně o ochraně osobních údajů změkčovat sankce, které byly nastaveny, výši pokut, která byla nastavena na ústavněprávním výboru a schválena touto Sněmovnou v minulém čtení, která zase jakoby vypadá, že by se měla teoreticky vztahovat nebo že je vztažena k tomuto zveřejnění individuálních údajů z jednoho trestního řízení, ale to samozřejmě není úplně pravda. ***