(15.20 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Já už o tom po těch volbách přemýšlet nebudu, ale myslím si, že k zamyšlení to je. Je to jednak o tom počtu, ale i o způsobu a pravidelných, velmi dobře propracovaných způsobech komunikace, protože často jsou ty věci za prvé složité a za druhé na ně někdy není příliš mnoho času. To jsme viděli i teď. Zkrátka a dobře na to musí být nejen foršrifty a nějaké instrukce a procedury předem parametrizované, ale také z obou stran dobrá vůle, a tam už to je trošku o politické kultuře. Ale asi se neobejdeme bez zvětšení počtu. To si prostě doba vyžádá, tam to bude chtít nějaké podvýbory atd. atd.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére. S další interpelací vystoupí pan poslanec Dědič, připraví se pan poslanec Exner. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec František Dědič: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, obracím se na vás s problémem, který, pokud nebude řešen, může znamenat paralyzování činnosti Archivu bezpečnostních složek, potažmo Ústavu pro studium totalitních režimů do té míry, že nebudou schopny dostát svým zákonným povinnostem.
Část archivu, jeho klíčové oddělení operativních svazků kontrarozvědky a vyšetřovacích spisů, byla umístěna v objektu Úřadu pro zahraniční styky a informace ve Střelničné ulici v Praze-Kobylisích. Dočasnost tohoto řešení si všechny strany uvědomovaly a respektovaly s tím, že probíhají intenzivní jednání ve spolupráci s vládní dislokační komisí o sestěhování archivu a ústavu do jedné budovy v horizontu let 2010-2011. V průběhu těchto jednání náhle a v rozporu s dosavadními ústními dohodami i průběhy a závěry jednání v předchozích měsících mezi Ministerstvem vnitra, Úřadem pro zahraniční styky a informace, ústavem a archivem, došlo dne 19. 11. 2009 ze strany Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra k jednostranné výpovědi smlouvy o výpůjčce pro objekt Střelničná, a to s šibeničním termínem vystěhování archivu do konce letošního roku. Přitom byla nabídnuta možnost přestěhování do objektu ve Svojšicích, to je mimo Prahu, který dle archivu a ústavu potřebám archivu nevyhovuje. Navíc dvojí stěhování takto důležitého oddělení, které spravuje svazkové fondy v rozsahu 4,5 tisíce běžných metrů, v tomto krátkém čase za sebou by bylo nejen nekoncepční a neekonomické, ale významně by ohrozilo i přístup veřejnosti k archiváliím a rovněž znemožnilo plnění zákonných povinností archivu směrem ke zpravodajským službám České republiky a orgánům činným v trestním řízení.
Vážený pane premiére, vzhledem k výše uvedenému si vás dovoluji požádat o zodpovězení následujících otázek. Považujete cíle a činnost ústavu a archivu za prospěšné a důležité? Věděl jste o tom, že archiv musí za takových okolností opustit své prostory a může tak být (upozornění na čas) po delší dobu paralyzována jeho činnost tak, že nebude schopen dostát zákonným povinnostem? Pokud ano, jaké kroky k nápravě blížící se hrozby paralyzování činnosti archivu jste učinil? Pokud ne, sejdete se s ministrem vnitra a zástupci archivu a budete to v nejbližší době řešit?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády Jan Fischer. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Děkuji mnohokrát. Pane předsedo, dámy a pánové, skutečně mě mrzí, že se situace vyvinula tak, že není dosud rozhodnuto. Já to nechci rekapitulovat, ale přece jen upozornění na jednu věc. Zkrátka a dobře, všecko se začalo odvíjet od toho, že Úřad pro zahraniční styky a informace, to, čemu v hantýrce říkáme uzina, to je prostě instituce, která nemůže žít v koexistenci kvůli bezpečnostním rizikům s dalšími složkami, s dalšími institucemi. A to žila. Čili tam byl záměr dovést věci tak, aby Úřad pro zahraniční styky a informace tam byl zkrátka sám. První opustila ten objekt Policie České republiky a to šlo hladce. Zaseklo se to, to je naprostá pravda, tím, že Archiv bezpečnostních složek, jehož význam - a to je odpověď na první otázku - samozřejmě nepodceňuji, ne, nepodceňuji, ten je naprosto nezbytný, bez něj to nejde, ten ústav bez toho nemůže na druhou stranu pracovat, bezpečnostní složky atd.
Nejsem si přesně jist důvody, proč ten nabízený objekt je natolik nepřijatelný nebo nepřiměřený. Říkám, ta otázka je otevřená, lhůta je opravdu poměrně krátká, řešit je to potřeba, čili já se na to sejdu s panem ministrem vnitra a připravím vám i příslušnou odpověď. Hlavně do kdy, nějakou cestovní mapu, do kdy ta věc bude vyřešena. Samozřejmě rád si poslechnu i stanovisko Archivu bezpečnostních složek k této věci. Mrzí mě, že se to dostalo do situace, kdy je to v jakémsi divném patu pro všechny strany.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére. Táži se pana poslance, jestli chce položit doplňující otázku. Není tomu tak. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Látka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo vlády, prezident Spojených států amerických Barack Obama si vybral Prahu k jednomu ze svých nejdůležitějších projevů, a to k projevu týkajícímu se problematiky jaderných zbraní a případné jaderného odzbrojení. Potom 24. září ve Valném shromáždění OSN tento svůj postoj zopakoval a poněkud zpřesnil. Myslím si, že pro Českou republiku to bylo nejen vyznamenání, ale že to je i určitý závazek také se pokusit aktivně přispět k problematice jaderného odzbrojení a snížení nebezpečí, které jaderné zbraně pro lidstvo znamenají.
Chtěl bych se vás zeptat, co konkrétně Česká republika v nejbližší době chce aktivně v této oblasti udělat, např. které části Obamova projevu pokládá za ty, které je možné podpořit.
V současné době také probíhá debata především v zemích, kde jsou v Evropě rozmístěny jaderné zbraně, jde o Belgii, Itálii, Německo, Holandsko a Turecko. Například bývalý ministr zahraničních věcí Spolkové republiky Německo Frank-Walter Steinmeier a po něm už také Guido Westerwelle, nový ministr zahraničních věcí, oznámili Spojeným státům americkým svůj požadavek na stažení dosud rozmístěných zhruba 20 hlavic z letiště Büchel ze Spolkové republiky Německo. To podle mých informací podporují představitelé Belgie a Holandska. V Itálii parlament přijal rezoluci v červnu letošního roku s názvem Evropská zóna bez jaderných zbraní.
Budeme podporovat některé z těchto věcí, případně s dopadem na politiku NATO, její doktrínu, a Evropskou unii?
Analogicky ve Valném shromáždění OSN byla zveřejněna iniciativa současného tajemníka pana Pan Ki-muna, tzv. pětibodový plán jaderného odzbrojení. Na základě něj pak Rada bezpečnosti přijala rezoluci 1887. Podporujeme tyto kroky a co konkrétně chceme v této záležitosti udělat?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády Jan Fischer. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, Česká republika je samozřejmě účastnická strana Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a je z tohoto důvodu a z řady dalších dobrých důvodů dlouhodobě zastáncem zvyšování bezpečnosti v jaderné oblasti. Samozřejmě že vítá kroky, které ke zvyšování bezpečnosti vedou, a samozřejmě včetně snižování jaderných arzenálů. Takže my vítáme připravovanou dohodu Spojených států amerických a Ruska o dalším snížení počtu strategických ofenzivních jaderných prostředků. Nicméně je dobré si uvědomit a upozornit na to, že toto snižování musí být prováděno všemi jadernými mocnostmi a musí zahrnovat všechny kategorie jaderných zbraní, tedy nejen strategické.
Jenom poznámku. Je mimo jakoukoli pochybnost, že v ruské vojenské doktríně narostl význam taktických jaderných zbraní, jejichž počty nejsou nijak omezeny. A zatímco jaderné arzenály Spojených států, Velké Británie a Francie byly dramaticky sníženy a dále klesají, a je k tomu i vůle, o tom tady pan poslanec Exner hovořil, koneckonců s novým ministrem zahraničí Německa Westerwellem jsme se toho při jeho včerejším přijetí také dotkli, nicméně jaderný potenciál Číny, Indie a Pákistánu není nikterak omezován a narůstá.