(11.10 hodin)
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já neustále věřím tomu, že většina z nás tady je proto, aby hájila zájmy občanů. Ale někdy mi to tak nepřipadá. Bavíme se tady o položce, která činí 50 korun za megawatthodinu. Byla tady přepočítána na kilowatthodinu, to opravdu dělá těch 5 haléřů. Jenže domácnost za rok spotřebuje těch megawatthodin několik. Moje se pohybuje někde mezi 4 až 5 hodinami. Umíte určitě násobit, prostřednictvím paní předsedající, pane poslanče Krátký. A ono už to začíná být zajímavé. Ono to číslo, když se vynásobí počtem megawatthodin za rok krát 50, tak pro vás začne být velice zajímavé.
Kromě toho tady bylo také řečeno, že to číslo nesmírně rychle roste. Velmi rychle roste. Je to dáno tím, že my v tom mixu obnovitelných energetických zdrojů máme různě drahé položky. A nejdražší položkou z nich je právě fotovoltaika, která se pohybuje někde kolem 13 korun za vykoupenou kilowatthodinu. Proto hrozí, že v té krátké době jednoho dvou let se nám mix obnovitelných zdrojů přesune prakticky celý do fotovoltaiky a my budeme i nadále platit nesmírně vysokou cenu ve svých poplatcích za elektřinu za obnovitelné zdroje.
Věřím tomu, že se podaří najít nějaké rozumné řešení, jak ten mix vrátit do tvaru, kdy splníme procento žádané Evropskou unií, a přesto nás to nebude stát krvavé peníze. Já znovu opakuji, tak jako na hospodářském výboru: nemám nic proti obnovitelným zdrojům elektrické energie, ale platit se mi to nechce. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Plachému. Pan kolega Votava, faktická poznámka jako první, poté pan kolega Krátký též s faktickou poznámkou. Pan poslanec Votava, prosím.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jistě jsou fotovoltaické elektrárny obrovský byznys, rostou jak houby po dešti. Podívejme se k našim městům, obcím, pomalu každá obec, každé město má takovou fotovoltaickou elektrárnu a musím říci, že je to děs. Já samozřejmě nejsem nepřítelem obnovitelných zdrojů, ale co je moc, tak toho je příliš. Snížením investičních nákladů došlo k tomu, že se snížila i návratnost této investice na šest sedm let, možná ještě méně. Ale je třeba se ptát, co po dvaceti letech, až tyto elektrárny skončí, až se ukončí jejich životnost! Co s nimi bude! Tam jsou přece materiály, které jsou životnímu prostředí poměrně nebezpečné. Bude je třeba likvidovat. Možná že ty firmy, které dneska z toho mají obrovský byznys, už nebudou, řízeně přejdou do konkurzu, skončí a k likvidaci se nebude nikdo znát.
Možná že by bylo dobré, aby byl vytvořen určitý fond právě na likvidaci, na ukončení těchto fotovoltaických elektráren, třeba při životním prostředí, do kterého by měli jednotliví investoři nějakou tou korunou přispívat. Právě pro ten případ, kdy pak nebude nikdo, kdo by měl likvidovat tyto materiály nebezpečné životnímu prostředí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Pan kolega Krátký též s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Krátký: Děkuji. K prvnímu kolegovi. Já jsem si velmi dával pozor, abych se vyjádřil tak, že jsem proti změnám. Prosím vás, o tom není debaty, ty změny jsou potřebné. A zase jsme u té propagace. Já jsem použil dvě čísla, pane kolego, 5 haléřů, co dneska platíme, a 50 haléřů poklesu silové elektřiny. Já jsem se jenom ptal, kde je těch 45. Já mám velkou rodinu, třígenerační, já mám 5 megawattů, dokonce přes 5 megawattů ročně. Samozřejmě to cítím, ale řekněme si rovnou, to je částka, kterou bych radši viděl ve snížení na těch 40 haléřů, a ne těch 20, které nám dneska regulační úřad nabídl.
K ekologii. Je nás tady většina starostů, vždyť my známe mechanismus u těchto věcí. Známe, že skládka musí vytvářet zdroj na rekultivaci. Děkuji za tento námět, myslím, že to je potřeba ve velmi krátké době vyřešit.
A třetí věc, na kterou jsem zapomněl při prvním vystoupení. Ano, zaplatíme to vždycky všichni, zaplatíme to jako firmy, zaplatíme to jako osoby, jako občané, tak jako jsme zaplatili Temelín, jako jsme zaplatili Dukovany, tak jako jsme zaplatili přečerpávačku Dlouhé stráně tam u nás. Prosím vás, není nikdo jiný, kdo to zaplatí. Vždycky to zaplatíme my. Takže zkusme najít ten rozumný kompromis dneška a vývoj příštích dvacet třicet let.
To je ode mě všechno. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám také. Nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy v prvém čtení. Ptám se proto, zda někdo z kolegů se chce ještě přihlásit. Zatím nikdo z kolegů, ale pan ministr. Prosím. Má nyní slovo ještě v rámci obecné rozpravy.
Ministr průmyslu a obchodu vlády ČR Vladimír Tošovský Děkuji. Vážená paní předsedající, já bych některé věci a některé věty, které tady zazněly, rád vysvětlil nebo uvedl na pravou míru. Zaznělo tady porovnání kapacity přenosu mezi Německem a Slovenskem v porovnání s připojovacími kapacitami. To jsou dvě trošku rozdílné věci. Připojovací kapacity musí provozovatelé distribučních, respektive přenosové soustavy garantovat pro toho investora napořád, prostě na celou dobu životnosti toho zdroje. Kdežto ty kapacity, které jsou pro obchod, ty se garantují nejdéle na jeden rok, a to ještě je část, která nikoho neohrozí. Čili jsou to skutečně provozně jiné věci.
To, že nejsou kapacity k dispozici, není dáno jenom tím, že se velmi silně rozšířil počet žádostí. Ty jsou také dány tím, že distributoři nestavěli sítě pro jakousi budoucnost za nějakých padesát let. Stavěli to tak, aby koneční zákazníci v danou chvíli platili optimální cenu. Čili rezervy tam samozřejmě jsou, ale nejsou nijak abnormální. Využití sítí musí být ekonomicky výhodné. V tuto chvíli tím, že narostl prudce počet žádostí o připojení fotovoltaických zdrojů, se pochopitelně tyto volné kapacity vyčerpaly velmi prudce. Pro následující rok, respektive pro nejbližší období si troufnu říci, že nepřipojíme žádnou novou elektrárnu nad ty, které to připojení mají slíbené. protože jsou kapacity totálně vyčerpány právě těmi žádostmi o fotovoltaiku. Čili ne že příští rok poroste připojení, budou tam připojeny jenom ty, které to dnes mají k dispozici. Nikdo nový. Bez ohledu na to, jestli je pro chod soustavy jejich provoz lepší, regulační, tady zazněly zdroje, nikdo nepřipojí nic, protože jsou ty kapacity obsazeny. Provozovatelé distribučních soustav i přenosové soustavy jsou ze zákona povinni každého, kdo o to požádá, připojit a dát mu vyjádření. Nemůžou nikoho znevýhodňovat ani zvýhodňovat. Což se neděje. Čili jediným kritériem je čas. Kdo o to včas požádal, kdo dřív přijde, ten dřív mele, ten má kapacitu.
Provozní náklady. Provozní náklady pochopitelně nejsou dány jenom tím, že distributoři musí povinně vykupovat za tu cenu, kterou regulační úřad stanovil. Provozní náklady jsou ještě další, především v položce za systémové služby, neboli za ty regulace, které ta soustava nutně potřebuje. Bohužel tady řešíme jenom jednu část celého energetického řetězce, který máme poskládán: výroba, přenos, distribuce a konečná spotřeba, a zapomínáme na to, že vždycky je potřeba chod soustavy řešit jako jeden celek. Jakmile budeme vytrhávat jenom jednu část, dostaneme se do toho, co v 90. letech byly přímotopné spotřebiče, určitě si to všichni pamatujete. Stejným způsobem se dotklo kapacity připojení nových odběrů pro přímotopné spotřeby. Nebyla schopnost připojit žádného dalšího spotřebitele, protože kapacity pro dodávku elektřiny pro přímotopy vyčerpaly totálně distribuční soustavu. Jsme ve stejném modu, jen to není na straně spotřebitele, ale na straně výroby. Není pravdou, že když máme spotřebu a k tomu výrobu, že se od sebe odečítají. Energeticky ano, výkonově ne a provozně už vůbec ne. Je to, jako kdybyste měli dvě roury proti sobě - nelze je od sebe odečíst. ***