(10.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Já dávám ke zvážení, říkal jsem to i při diskusi s představiteli Energetického regulačního úřadu, že si myslím, že v jednoduchosti je přece jenom krása, a jestliže nestačí pásmo plus minus 5 %, tak diskutujme o tom, jestli je lepší pásmo plus minus 10 %, plus minus 15 % nebo plus minus 20 %, protože když budeme stanovovat, resp. regulační úřad to pak bude stanovovat, když mu to svěříme do rukou, ony náklady na jednotlivé typy obnovitelných zdrojů energie, tak budeme muset zřejmě provádět jakýsi vážený průměr cen, protože technologie jsou prostě různé a bude docházet k jakési drobné diskriminaci, protože někomu to vyjde na 10,6 roku, někomu to vyjde na 12,1 atd. Když se trefíme v průměru těsně pod tu hranici, tak to bude špatně, když to bude těsně nad ní, budou se také některé subjekty bouřit. Zatímco osvědčený model plus minus 5 %, nahrazený například plus minus 15 % nebo jinou číslovkou, je transparentní, vychází sice také z jakýchsi cenových předpokladů v příslušném roce, ale nechává pásmo větší. Většinou k tomu docházelo tak, že se snižovalo - především u fotovoltaiky je pravda, že náklad klesá velmi dramaticky zhruba asi už dva roky a dnes lze říci, že kupní cena fotovoltaických panelů klesla opravdu v intervalu 30 až 40 %, samozřejmě podle typu. Proti tomu na druhé straně trochu stouply ceny pozemků a spekuluje se také, jak tady bylo řečeno, s držením vyváděcího výkonu.
To jsou problémy, na které jsme upozorňovali, když jsme tento zákon zaváděli. Musím říci, že především členové ODS byli velmi zdrženliví k takovéto podpoře a říkali, že to bude určitým způsobem deformovat trh. Ukazuje se, že to trh deformuje čím dál tím více. Navíc přibývá jiného problému, nevím, jestli jsem to nepřeslechl od pana ministra, jestli to sdělil. Začínáme mít problémy v některých lokalitách s tím, že to není úplně pravidelný vstup do soustavy, a začínáme mít trochu problémy i s odlaďováním, resp. s bezpečností soustavy. On jako bývalý ředitel přenosové soustavy ví dobře, že to jsou potom jedny z velkých problémů, jak tu soustavu udržet stabilní a bezpečnou, a tudíž v chodu, a případně zabránit blackoutu nebo jiným nepříjemným věcem, které z toho mohou plynout.
Já jsem pro, abychom tuto normu propustili do druhého čtení, abychom si projednali jak s ministerstvem, tak s energetickým úřadem, jestli je šťastnější podoba ta, která je tam teď vtělena, nebo jestli nezvítězí náhodou spíše myšlenka úpravy číslovky, nicméně si myslím, že efekt je jasný. Musíme vytvořit nástroj, který vrátí cenovou hladinu v jakékoli oblasti obnovitelných zdrojů do rozumných vod, do rozumných hladin.
Ještě jedna poznámka na závěr. Pan ministr řekl, že nás všechny to už stojí zhruba 3 mld. Kč. Víte dobře, že tlaky z Evropské unie jsou směřovány nikoliv jenom do roviny 8 % v roce 2010, ale dokonce do 20 % v roce 2020. Předchozímu premiérovi Topolánkovi se naštěstí podařilo vyjednat, že 20 % bude řešeno v průměru v Evropě, a tudíž na nás připadlo, to by pan ministr věděl asi lépe než já, asi 12,5 až 13 %. To znamená přece jen u nás nárůst tak velký nebude, ale zatížení bude poměrně značné, i finanční. Jde o to, abychom zase nevystrašili spoluobčany moc. Pan ministr na konci svého projevu použil, že na jednotku je to už zhruba asi padesátikoruna na megawatthodinu, ale uvědomme si, že drtivá většina domácností počítá v kilowatthodinách, takže ono je to zhruba 0,5, ale samozřejmě je to pořád v tom objemu poměrně velký peníz.
Děkuji za pozornost. Doporučuji propustit tuto normu do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím přihlásili pan poslanec Říman, pan poslanec Hojda a pan poslanec Krátký. Pane poslanče Římane, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, paní předsedající. Já mám jenom jednu poznámku, která do jisté míry je obdobná poznámce pana kolegy Vojíře, totiž jakým způsobem se navrhuje tento zákon novelizovat, zákon, který vznikl v roce 2005. Občanská demokratická strana pro něj mimochodem nehlasovala, i proto, že - jak jsem se podíval do záznamů svých vystoupení, říkali jsme, že za tento zákon zaplatíme hodně velké peníze. Ukazuje se, že jsme se bohužel nemýlili.
Nicméně způsob, jakým se navrhuje zvětšit pásmo tolerance, ve kterém se může regulátor pohybovat, mi také nepřipadá úplně nešťastné. Je to z toho důvodu, že hranice 11 let návratnosti je za prvé stanovena arbitrárně a můžeme si klást otázku, proč to není 10, 12, 9 nebo 8 let, ale to není to nejdůležitější. To nejdůležitější je, že se tím, řečeno "eurospíkem", otevírá obrovské okno potenciální korupce. Já nikoho nechci z ničeho vinit, ale kde je příležitost, tak tam vždycky voda nateče. To okno se prostě otevírá v tom, že někdo musí stanovit, že ten či onen projekt má nějakou dobu návratnosti. Někdo musí stanovit, že to bude 11 let a 2 měsíce, a někdo stanoví, že to bude 10 let a 8 měsíců. Ten, kdo bude mít více, 11 let a 2 měsíce, na tom bude z hlediska výkupní ceny lépe, to znamená z hlediska jeho zisku lépe než ten, kdo spadne do hranice pod 11 lety, a ten na tom bude hůře. Tak je mechanismus novely navržen. ***