(18.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Navrátilové. Zatím nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. A ještě pan kolega Nečas se přece jen rozhodl obohatit naši rozpravu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já se musím za prvé ohradit proti slovům své předřečnice, že bych považoval každého nemocného za fluktuanta nebo za hypochondra apod. Prosím, nepoužívejme podobné argumenty, které možná jsou dobré z hlediska nějakých předvolebních mítinků, ale přece jenom tato tribuna by měla vést k trošku serióznějším úvahám.
Chtěl jsem také říci jednu poznámku k panu poslanci Opálkovi. No kdyby nás volili jenom zaměstnavatelé, tak jsme na tom jako občanští demokraté hodně špatně, ale zdrcující většina našich voličů jsou zaměstnanci a tito zaměstnanci mají sníženou sazbu nemocenského pojištění o 1,1 procentního bodu. Já bych ten váš návrh považoval za korektní, pokud byste současně zvýšili pojistné na nemocenské pojištění o 1,1 procentního bodu, protože to je v přímé vazbě na zavedení této karenční lhůty. Těch údajů je opravdu velké množství, jsou již dneska vlastně za první tři čtvrtletí každého roku, a strkat hlavu do písku před tvrdými daty je podle mého názoru nesmírně krátkozraké.
Jak se vyvíjelo nemocenské. V roce 2007 za první tři čtvrtletí to bylo téměř 21 mld. korun. V roce 2008 to bylo 18,6 mld., v letošním roce 14,2 mld. Chci upřít pozornost především k loňskému roku, kdy rozhodně nemohla platit hypotéza, že z důvodu ekonomické krize, jak tady zaznělo od některých předřečníků, z obav o zaměstnání se lidé báli onemocnět. Já chci podotknout právě ten loňský rok. Ukončené případy pracovní neschopnosti: v roce 2007 2,15 mil., v roce 2008 1,61 mil., v letošním roce za první tři čtvrtletí 1,14 mil. To znamená v průběhu dvou let se snížil počet ukončených případů pracovní neschopnosti o 47 %. Prostonané dny nemocenské: v roce 2007 76 mil. za první tři čtvrtletí, v roce 2008 64 mil., v roce 2009 57 mil. To znamená v průběhu dvou let se snížil počet prostonaných dnů o 24 %, čili opět signifikantní změna, nikoliv kosmetická. Proplacené dny pracovní neschopnosti: v roce 2007 73 mil., v roce 2008, vždy mluvím tedy za první tři čtvrtletí, 64 mil., v roce 2009 39 mil. To znamená že se snížil v průběhu dvou let počet proplacených dnů pracovní neschopnosti o 46 %. Náklady zaměstnavatelů, opět předpokládané celkové náklady 3 mld., refundace 1,5 mld., úspora na pojistném zhruba 10 mld. To znamená samozřejmě i zaměstnavatelé uspořili, ale uspořili i zaměstnanci právě tou slevou nebo tím snížením platby nemocenského pojištění, takže v roce 2008, kdy byly zavedeny tyto změny, daňovými změnami vlastně především tehdy, pokud se jednalo o zaměstnance s dětmi, tak dokonce jejich čistý příjem za týden pracovní neschopnosti byl vyšší než za starého systému, který platil do roku 2007. Čili neplatí hypotéza, že tím, že se zavedla karenční lhůta, lidé dostali nižší čistou mzdu. Naopak, především tam, kde byly děti, a především poté, co se zavedlo ono zrušení 1,1 procentního bodu, lidé paradoxně, když jsou týden až dva nemocní, berou vyšší čistou mzdu než ve starém systému. A ten psychologický účinek karenční lhůty především tam, kde docházelo k účelovému obcházení tohoto zákona, jedno-, dvou-, třídenní fiktivní pracovní neschopnosti, tak ten se podařilo tímto krokem jednoznačně odbourat.
Čísla jsou naprosto jasná, jsou zřetelná, jsou natolik výrazná, že je evidentní, že došlo k systémové změně, že ta změna nesouvisí jenom s novým systémem, kdy v prvních dvou týdnech je placena místo nemocenské náhrada mzdy zaměstnavatelem, to samozřejmě má pozitivní účinek. A znovu opakuji, je to názor, který já jsem v mnoha ohledech přehodnotil, pokud si vezmu svůj názor někdy z let 2005 a 2006, ale zrovna tak se ukazuje, že zavedení těchto změn, které souvisejí s karenční lhůtou, tak jakkoli je to nepopulární - ano, je a vyžaduje to odvahu od politiků se za tuto změnu postavit - tak přineslo jednoznačné signifikantní změny. A z hlediska onoho počátku pracovní neschopnosti, logika velí, že by tato pracovní neschopnost měla být skutečně rozvržena zhruba po 14 % na každý den, a připouštím pětiprocentní odchylku nahoru nebo dolů, která může souviset s tím, že opravdu někdo čeká až na to pondělí. Ale to, že v pondělí místo očekávaných 14 % zahájených pracovních neschopností plus minus 5 %, což je velmi velký interval, že místo těchto takřka 20 % je to 33 %, tak to opět podle mého hlubokého přesvědčení o něčem svědčí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Anna Čurdová a poté ještě pan kolega Miroslav Opálka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím poděkovala panu bývalému ministrovi práce a sociálních věcí, nynějšímu našemu poslaneckému kolegovi, za školení ve statistice. Myslím si, že tady zůstává neustále stejný argument. Když nevím kudy kam a nechci mluvit o konkrétní situaci lidí, tak využiji statistiky, protože ono to vypadá na té obrazovce velice hezky a ti, co se na to potom v noci dívají, tak možná i manipulativně tomu podlehnou, jak je to hezké, jak tady máme péči a šetříme výdaje ze zdravotního pojištění. Já už jsem tady jednou citovala slova z jedné písničky z jedné české pohádky, že statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí. Tak nám to tady pan bývalý ministr pěkně vyčíslil. Ovšem znovu zopakuji, že to nehovoří nic o reálné situaci lidí jako takových. Čísla jsou sice hezká, ale ta reálná situace, kdy se odkládá nemocnost, kdy se místo toho, aby lidé odešli na nemocenskou, čerpají dovolené, které potom chybí k tomu, aby to byla dovolená na zotavenou. Mě by jenom zajímalo, jestli takováhle statistika existuje. Domnívám se, že neexistuje, ale nám se v tuto chvíli hodí využít ta čísla, která tady jsou, bez ohledu na to, jaký je ve skutečnosti dopad mezi různými příjmovými skupinami.
Chtěla bych se připojit i ke své předřečnici, že by možná bylo dobré, aby pan ministr občas slétl dolů a aby slétl mezi normální lidi, kteří skutečně občas, ne občas, ale velice často raději, než by šli k lékaři, navštěvují bylinkářky. A je klidně možné, že to bude možná cesta, kterou příště ODS předloží jako reformu českého zdravotnictví.
A dovolte mi jedno rýpnutí na závěr. Předseda vlády je bývalý ředitel statistického úřadu. Možná, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, že až tady jednou ve Sněmovně skončíte, tak by pro vás na statistickém úřadu bylo místo, které by vám více slušelo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní přihlášený do rozpravy pan poslanec Miroslav Opálka a poté pan poslanec Petr Nečas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám štěstí, že ty moje tisky většinou bývají hodně, hodně okecávány, ale přesto si dovolím reagovat na některá čísla. Vyjdu z těch tvrdých čísel, pane kolego Nečasi prostřednictvím pana řídícího.
Jestliže zaměstnavatelé ušetří v roce 2009 odhadem 15 mld. korun, no proč bych já ještě hledal nějakou úlevu za to, že by měli platit první tři dny nemocnosti, když v tom propočtu, který se připravoval v tom zákoně, který se chystal od roku 2004 do roku 2006 a x-krát se odložila jeho účinnost, aby se došlo k těm karenčním lhůtám bez placení, tak tam se vycházelo z toho, že by měli ti zaměstnavatelé z toho mít zisk 0,9 až 1 %. Zavedením karenční lhůty se to daleko, daleko více zvýšilo. ***