(12.00 hodin)
(pokračuje Bratský)
Za další. Měl by se změnit určitě zákon o veřejných zakázkách. Omezila by se tím korupce ve státních, krajských a obecních zakázkách. Musí jít o kombinaci více kroků a celkovou změnu uvažování celé společnosti, aby v plné nahotě nahlédla, jak moc, v čem a konkrétně nám korupce škodí a jak podvazuje naše možnosti, naši prosperitu a konkurenceschopnost. Musíme pokračovat ve zprůhledňování všech výběrových řízení, podpořit maximální otevřenost a informovanost, zrušit např. zkompromitovaný způsob výběru losem, zavést povinnost veřejně projednat nabídku všech účastníků soutěže, umožnit i větší výběr zahraničních subjektů. Je třeba také upravit zákony tak, aby za přijatá usnesení byla kolektivní a rozhodování různých komisí nesena hmotná odpovědnost a konkrétní osobní odpovědnost. Pomůže také širší využití prvků eGovernmentu, zautomatizování a elektronizace potřebných postupů bez nutnosti kontaktů s konkrétním úředníkem, čímž se zase zmenší prostor pro korupční jednání. Je potřeba upravit zákony tak, aby za přijatá usnesení a předražené zakázky byla nesena konkrétní osobní i hmotná odpovědnost. Ostatně s kolegou Souškem ze sociální demokracie některé změny budeme podporovat.
Je třeba se zaměřit na to, co je v sociálních systémech vůbec ufinancovatelné. Když tedy levice přichází s některými náměty, z nichž některé, jak říkám, bych třeba i jako poslanec podepsal, protože jsou opravdu míněny velmi dobře, cílí na jasné skupiny obyvatel, chtějí řešit situaci ve školství, v sociálních věcech, tak je třeba si poctivě říct, z čeho to vzít a kde ubrat. Když dávám plus, musím naznačit, kde vezmu minus, nemůžu říct - to minus bude větší o ten dluh státní, který už leze do závratných výšek.
Já chápu to, že jsme schopni příští rok nějak přežít. Pan ministr financí dneska musí mít strašný stav z toho, co se tady dalšího načítá, musí mu přibývat vrásky, bělet vlasy, některé možná vypadávat, ale útěchou mu je jistě to, že ta vláda skončí vlastně tím, že budou nové volby někdy v květnu zřejmě příštího roku, bude sestavena zřejmě nová vláda a ta už bude muset udělat ty razantní změny, kterých se v této sestavě samozřejmě již dočkat nemůžeme. Na druhou stranu bez těchto změn ztěžka někam přijdeme, a já bych chtěl na závěr své řeči říci, že ani jeden ze svých námětů, které jsem měl ať už v oblasti kultury, buď památek živého umění a filmových festivalů, sportu, vědy a výzkumu, nebo změn energetické soustavy, které by přinesly dlouhodobý finanční efekt, nepodám. Ani jeden. Rozhodl jsem se, že budu podporovat zákon o státním rozpočtu tak, jak vyšel v prvním čtení, a nepodpořím ani jednu změnu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. S faktickou poznámkou před kolegou Nečasem ještě Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Promiňte, já jsem se odmlčel, čekal jsem, až ta diskuse bude věcná, protože jsem chtěl věcně reagovat na pana kolegu Vilímce a na jeho obvinění, že můj pozměňovací návrh je populistický.
Chtěl bych k tomu podotknout, že snižujeme-li vládní spotřebu, abychom poskytli prostředky obcím na kofinancování, tak deficit veřejných rozpočtů snižujeme. Protože deficit veřejných rozpočtů není tvořen pouze deficitem státního rozpočtu a deficitem všech veřejných rozpočtů, a já nesahám ani na mandatorní výdaje, ani nepřistupuji k transferu obyvatelstvu, ale snižuji vládní spotřebu v jednotlivých kapitolách, ministerští úředníci utratí méně peněz a o tyto peníze se obce méně zadluží. Výsledkem je nižší deficit veřejných rozpočtů - a to je ten zásadní rozdíl oproti mému návrhu a návrhům předřečníků, které deficity zvyšují. Nicméně přesto, pokud by nebyl přijat žádný pozměňovací návrh, obětuji rád i ten svůj, který vede ke snížení deficitu veřejných rozpočtů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi, včetně poděkování za dodržení času.
Slova se ujme pan poslanec Petr Nečas v řádné přihlášce a připraví se pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, v této adventní atmosféře jednání Poslanecké sněmovny je opravdu zcela zjevné, že se blíží Vánoce, resp. rozdávání dárků. Alespoň tak mi to připadá, když slyším náměty některých svých kolegů a pozměňovací návrhy, které tady jsou, s tím, že tady pořád platí, že máme věřit na toho rozpočtového Ježíška, který to všechno dává nezištně, bezplatně. Dospělí lidé vědí, že každý ten dáreček musí někdo zaplatit. Takže já pevně doufám, že ti kolegové, kteří podávají pozměňovací návrhy, jsou si toho vědomi.
Především v tom vynikají kolegové ze sociální demokracie. Tím mi hodně připomínají takovou tu parafrázi dětské říkanky: vařila sociálně demokratická myšička rozpočtovou kašičku, tomu dala, tomu dala, tomu víc, tomu míň, a dokonce i ten maličký pan poslanec Jandák - šup do komůrečky Rady rozhlasového a televizního vysílání alespoň se třemi milionky. (Veselost v sále.) Takže i tahle ta říkanka myslím velmi dobře charakterizuje naše kolegy ze sociální demokracie.
Velmi tady byla diskutována otázka sociálních služeb. Tady je nezbytné říci, že vláda opravdu udělala chybu, když předložila do Sněmovny rozpočet, ve kterém na nedávkové investiční transfery v oblasti dotací do sociálních služeb byly pouhé 3 miliardy. To bylo zjevné, že se to nějakým způsobem bude muset řešit. A bylo to alibistické řešení vlády, čistý alibismus pana ministra Šimerky a pana ministra Janoty, kteří moc dobře věděli, že tyto 3 miliardy jsou neuhájitelné, že buďto cestou rozpočtových opatření v průběhu rozpočtového roku, anebo cestou úprav rozpočtu se tato částka bude muset navýšit. A myslím si, že tak padá odpovědnost na Poslaneckou sněmovnu, protože vláda ve skladbě rozpočtu do 1,2 bilionu korun nedokázala najít zhruba 3 miliardy, o který by navýšila tuto částku, nebo 2 až 3 miliardy.
Já bych si dovolil představit řešení, že by v rozpočtu bylo 5 miliard, vláda by v průběhu roku další miliardu poslala cestou rozpočtového opatření a současně i za podpory Sněmovny, která tady, jak pevně doufám, přijme doprovodné usnesení, vyzvala kraje, aby také doplnily úroveň financování dotací sociálních služeb na úroveň před přijetím zákona o sociálních službách. Proto také tady navrhnu usnesení, ve kterém Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby v průběhu prvního pololetí roku 2010 cestou rozpočtových opatření převedla do nedávkových investičních transferů dotací do sociální služby 3 miliardy korun. Podle mého názoru je to solidnější řešení než řešení, které je tady navrhováno - a musím říci, bohužel, jak jsem se dověděl, za souhlasu pana předsedy vlády a pana ministra financí - které dokonce sahá na mandatorní výdaje. Sahá dokonce na výdaje, které jdou na důchody. To já považuji za neuvěřitelný krok, krok, který je nesprávný, protože pokud někdo věří, že rozpočtované výdaje na důchody ve výši 338 mld. budou stačit v příštím roce, a to nebudou, a myslím si, že každý, kdo se trošku seriózně touto problematikou zabývá, tak z odhadu vývoje důchodového systému musí vědět, že ty výdaje budou ve skutečnosti o 5 až 10 mld. vyšší. A že tato Sněmovna vědomě sníží rozpočtované výdaje o jednu miliardu na 337 miliard, a znovu opakuji, za souhlasu pana ministra financí a za souhlasu pana předsedy vlády, tak já to nepovažuji za pouhý účetní trik. To je prostě věc, která podle mého názoru je špatná. ***