(11.50 hodin)
(pokračuje Votava)
Plzeňský kraj byl bez dluhu. Ano, byl bez dluhu. Ale pojďte se podívat, jak vypadají komunikace druhé a třetí třídy, jak vypadají školní budovy. To je vnitřní dluh. - Pane kolego, vy jste tady také mluvil o vnitřním dluhu.
Pan kolega dával prostředky na depozitní směnku. Dokonce i bez souhlasu rady, svých vlastních kolegů. Takže pane kolego, já bych se opravdu spíš věnoval tomu, že byste se měl sám zamyslet nad tím, jak vy jste dělal rozpočty v Plzeňském kraji, jak jste tam hospodařil.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou ještě stále před kolegou Bratským paní poslankyně Navrátilová. Mám ji tady elektronicky přihlášenou. A poté pan poslanec Vilímec. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Ludmila Navrátilová: Vážení přítomní, nechtěla jsem vystupovat, ale na základě vystoupení pana poslance Vilímce mi to nedá. Argumentovat tím, že sociální služby, ten rozdíl, by měly dotovat převážně kraje, se mi zdá víceméně v dnešní době celkem směšné. V době, kdy kraje přišly o 20 % z daňových příjmů, je pěkné říkat, že mají dávat o polovinu více na sociální služby. Já jsem si zjišťovala, jak je to u nás, v Pardubickém kraji. Jen pro informovanost, protože pořád mluvíme imaginárně, bych řekla něco praktického. V roce 2008 činila státní dotace 399 mil., v roce 2009 již to bylo pouze 367 mil. a kvalifikovaný odhad pro rok 2010 je 189 mil. V této situaci si myslím, že kraje opravdu nemohou tuto částku dotovat ze svého rozpočtu. A jen pro přehled bych chtěla upozornit, že jenom v Pardubickém kraji pracují v sektoru sociálních služeb celkem 3 tisíce pracovníků a využívá jej 24 tisíc klientů. Myslím si, že i z hlediska zaměstnanosti bychom se měli zamyslet nad tím, jestli sociální služby dostanou aspoň odpovídající částku, která se rovná roku 2009, nebo necháme na krajích a obcích, aby se s tím potýkaly.
V konečném důsledku - z nějakého rozpočtu, ať už z krajského, obecního nebo státního tyto peníze vzít musíme. Myslím, že ani obce a kraje na toto nemají. Musíme se uskromnit. Já asi spíše oželím to, že budu jezdit ještě po horších silnicích a místo toho budu mít zabezpečeny naše seniory a zdravotně postižené.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Vilímec, zatím poslední s faktickou poznámkou, pak už snad konečně kolega Bratský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Pane místopředsedo, chtěl bych reagovat na všechny tři předřečníky.
K panu poslanci Šlajsovi. Já jsem neřekl, že hlavní příčinou problémů schodku státního rozpočtu v letošním roce je příliš štědrý sociální stát. Já jsem řekl, že je jednou z příčin. Poslouchejme se, říkával jeden významný politik.
Pokud se týká pana poslance Votavy, myslím, že je spíš pod úroveň této ctihodné Sněmovny, abych reagoval na tento výpad. Myslím, že vzájemné diskuse na téma rozpočet Plzeňského kraje si necháme na 14. prosince, kdy je zastupitelstvo Plzeňského kraje.
A pokud se týká posledního vystoupení, já jsem také neuváděl, že by kraje měly 50 % nákladů financovat ze svých vlastních rozpočtů na sociální služby. Ani toto jsem neuváděl. Pouze jsem zmínil, a na tom si trvám, že před rokem 2007 kraje ze svých vlastních prostředků, a to dokonce i v letech, kdy měly v rámci rozpočtového určení daní pouze 3,1 % ze sdílených daní, nikoliv 8,92 %, dofinancovávaly náklady na sociální služby u svých organizací. A je potřeba, aby i současné levicové vedení krajů se k tomuto, k této praxi, vrátilo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi za dodržení času. A budeme pokračovat řádně v rozpravě. Slova se ujme pan poslanec Petr Bratský, připraví se pan poslanec Petr Nečas. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Projednáváme druhé čtení rozpočtu, státního rozpočtu na rok 2010. A ono přichází v takové velmi špatné době. Na jednu stranu všichni víme, že jsou nutné razantní reformy, na druhou stranu se blíží supervolební rok, kdy budou jak volby do Poslanecké sněmovny, tak do obcí a Senátu, v případě Prahy dokonce do kraje. Bylo tedy samozřejmě možné očekávat již po prvním čtení rozpočtu, že se některé mírně populistické náměty, volební náměty, objeví i v dalších návrzích, což se v hojné míře dnes samozřejmě stalo. Mnohé z nich byly podpořeny velmi sympatickými doklady a s řadou z nich lze samozřejmě souhlasit. Třeba s tím, co říkal náš pan kolega Sobotka, předseda rozpočtového výboru - kdyby nebyl předseda rozpočtového výboru, kdyby ty cifry neznal tak dobře. Já bych podepsal řadu z těch věcí a námětů, které jsou skutečně velmi rozumné. Opravdu, velmi rozumné.
Zrovna tak když jsme se sešli na školském výboru a já jsem měl několik svých tradičních námětů jak z oblasti kultury, tak z oblasti školství a vědy a výzkumu, které jsem každoročně po sedm let podával, když jsem viděl ty náměty, které se sešly a šly přes 3 mld. korun, tak ve mně klíčilo rozhodnutí, že už nemohu připojit ani těch pár milionů na věci, které bych zdokladoval jako velmi rozumné.
Dokonce mnohé z nich by byly prorůstovými opatřeními. Dovedu si představit, že kdybychom třeba v kultuře věnovali 200 až 400 mil. korun třeba na obnovu památek, které podporují rozvoj turistického ruchu, který opět generuje zase práci pro místní lidi ve všech krajích, to není jenom věc Prahy nebo Brna, jsou to věci, které by každý rozumný ekonom pochopil, kdyby nebyla světová krize, která se dotkla i České republiky, kdybychom se neocitali v některých číslech.
Já chápu, že některé kolegyně a kolegové nečetli dnešní ani včerejší tisk, protože ještě pilně pracovali na svých námětech. Ostatně stínové vlády se scházely ještě dnes ráno apod., aby si všechno ještě doplnily. Přesto jsem ale některá čísla pro vás, kteří jste si to nepřečetli, připravil. Já si to jenom najdu.
Výdaje na sociální dávky a zdravotnictví by měly být ufinancovatelné. Jenže již v letošním roce se kvůli světové krizi téměř zdvojnásobily náklady na podporu v nezaměstnanosti v České republice. Loni v listopadu to bylo 6,47 mld., které jsme vydali, letos již 13,85 mld. Na sociálních dávkách se oproti stejnému roku vydalo více o 24 mld. korun, v listopadu loňského roku v porovnání s listopadem letošního roku. Příjmová kapitola se rovněž propadla o 73,6 mld. korun, neboť pracuje méně lidí, a tím se snížil nejen výběr daní, ale výběr odvodu na sociální a zdravotní pojištění, z kterého se ale opět mají platit ti lidé, kteří jsou v nezaměstnanosti.
Neboli nůžky se nám razantně rozevírají. Přesto levice navrhuje v součtu více. Kolega Jiří Dolejš před chvílí říkal něco přes 11 mld. korun ještě v této chvíli. Tím se ty nůžky budou rozevírat ještě více, tím ještě více lidí v nezaměstnanosti bude potřebovat dávky, další invalidé a další budou potřebovat zvýšené dávky a další lidé nebudou pracovat, protože už pro ně zaměstnání nebude. Přestanou platit nové daňové zákony, protože řada podnikatelů se prostě vydá různými cestami švarcsystému apod. Propady tedy mohou být v příštím roce ještě větší.
Víme, že by se měl změnit systém výběru daní. Náklady České republiky na výběr daní jsou minimálně dvojnásobné než v některých zemích. Když poslanci ODS a některých dalších stran připravovali některé náměty, levice je zavrhla. Na druhou stranu jsme od levice neslyšeli nějaké nové, razantní náměty na to, jak bychom mohli změnit a zlepšit systém výběru daní, zvláště pokud levice chce daně zvyšovat.
Pan kolega Šlajs myslím před chvílí říkal o vyšších daních a zlatých padácích. Zlaté padáky jsou z manažerských smluv většinou z doby, když se to prověřuje v poslední době, kdy nevládla ODS a pravice. Například. To je ale věc podružná. To je pár milionů, to prostě není to rozhodující pro Českou republiku a její rozpočet. Rozhodující je systém výběru daní a snížení financí na tento výběr. A nejen snížení financí na výběr, ale i vylepšení výběru daní. Tak to je první věc, kterou musíme udělat pro to, abychom měli vůbec lepší příjmy státního rozpočtu. ***