(10.10 hodin)
Poslanec Zdeněk Škromach: Dobrá, dobrá. Jedná se o problematiku financování sociálních služeb, a to v rámci Ministerstva práce, které formou dotací dorovnává některé rozdíly ve způsobu financování v jednotlivých krajích, městech, obcích u neziskových organizací. Čili okruh příjemců těchto dotací je poměrně široký.
Sociální služby v poslední době prošly poměrně širokými změnami. Dovolím si tvrdit, že velmi pozitivními. Mimo jiné za poslední tři čtyři roky vzrostl počet zaměstnanců v těchto službách téměř na dvojnásobek. Ukazuje se tedy, a to i v době ekonomické krize, že právě sektor sociálních služeb je výrazným zaměstnavatelem a možným zaměstnavatelem i do budoucna. Otevírá prostor i v oblastech, které jsou, řekněme, mimo centra, kde tato potřeba služeb samozřejmě existuje a kde je možné vlastně vytvářet i díky těmto prostředkům nové pracovní příležitosti. Hlavní je ale potřeba zajistit služby pro lidi se zdravotním postižením, pro starší lidi a další, kteří tyto služby potřebují a v mnoha případech jsou na těchto službách závislí.
Situace, která byla v letošním roce a která mohla být odůvodněna tím, že minulá, Topolánkova, politická vláda se rozhodla, že povede válku s kraji, s městy, s neziskovkami a dalšími a pokrátila tento příspěvek na polovinu... No tak bylo to jejich rozhodnutí, které nakonec museli stejně revidovat, protože se ukázalo, že vlastně je proti lidem.
Tato dotace, kterou vyplácí ministerstvo, také vyrovnává rozdíly, protože v jednotlivých oblastech jsou také určité rozdíly, například v příjmech. Ty se pak projevují ve výši důchodu a potom samozřejmě i v příspěvku nebo v možnosti přímé úhrady sociálních služeb ze strany klientů tohoto systému, kteří jsou limitováni svými příjmy. A těmito příjmy jsou většinou buď invalidní, nebo starobní důchody.
V konečné fázi je potřeba říci... A z tohoto hlediska mě překvapil přístup minulé, Topolánkovy vlády. Ve většině krajů jsou totiž koalice, které jsou složeny ze sociální demokracie a například lidovců a ODS, čili bývalých vládních stran. A přesto došlo k tomuto boji pod záminkou boje se sociálně demokratickými hejtmany.
Já věřím, že v této situaci, která dneska nastala, budeme už postupovat rozumněji a že na rozdíl od jiných koaličních stran, které spoluvládnou na krajích se sociální demokracií, lidovci a ODS, nevím, jestli je někde nějaký zástupce TOP 09 nebo Strany zelených, by tento návrh, předpokládám, měly minimálně podpořit, protože i v jejich zájmu je, aby kraje nemusely krátit například některé jejich prioritní zájmy v rámci jejich programů, které v rámci krajů chtějí prosazovat.
V případě, že by tento návrh neprošel, tak - na rozdíl od všech ostatních, které když budou, tak budou, a když nebudou, tak se zas až tak svět nezhroutí - by mohl znamenat zhroucení, a to systému sociálních služeb. Mohl by dokonce vést k ohrožení zdraví a životů lidí, kteří jsou na tomto systému závislí. A to nehovořím o tom, že zřejmě by byly velké problémy třeba s udržením kapacit domů pro seniory, sociálních ústavů a dalších.
Můžeme samozřejmě polemizovat o tom, proč to řešíme tady. Musím říct, že mě docela naštvalo, když jsem dneska ráno slyšel v rádiu a četl v novinách, jak zase poslanci - jak zase poslanci! - přerozdělují miliardy. Téměř ještě že jsem se nedočetl, že tady zase dělíme nějakého medvěda, míšu nebo plyšáka nebo něco podobného.
Tyto věci v těchto rozměrech má dělat vláda. Má dělat vláda. Vláda na svém zasedání totiž zkrátka a dobře rozhodne o tom, že na ministerstvo práce půjde tolik a tolik miliard, na obranu tolik a tolik miliard, tam a tam tolik a tolik miliard. A nikdo a nikde nezkoumá, z čeho to vlastně vzali, což je samozřejmě vždycky oblíbeným tématem všech ministrů financí i bývalého pana ministra Kalouska, který vždycky říká: Ale řekněte, kde na to vezmete. Od toho by měl být ministr financí, aby věděl, kde na to vezme. On je zodpovědný za státní kasu. A když neví, kde na to má vzít, měl by zvážit, jestli jaksi správně vykonává ten úřad nebo jestli jeho úředníci správně fungují.
Každý výběrčí daní, a to i v pohádkách, vybírá někdy daně i dopředu. Vzpomeňme na pohádku, myslím, že byla o jedné princezně. Jak tam uhlíř nechal přespat výběrčího daní, který tedy mimochodem mi trošku Mirka Kalouska připomínal. A když potom ráno už byl v síle a se svými vojáky, říkal: Uhlíři, uhlíři, daně už máš zaplacené na tři roky dopředu? Tedy - kdo se stará, má, kdo se nestará, vysvětluje, že je potřeba šetřit a že peníze nejsou.
Samozřejmě, myslím si, že takovéto velké přesuny v rámci státního rozpočtu nejsou dobré a že by je neměla řešit Sněmovna. A nakonec Sněmovna při projednávání takzvaného Janotova balíčku byla opět sice příkladem pružnosti, ale řekněme i způsobu, jak se zákony nemají projednávat. Protože jestli vláda schválí a do dvou do tří dnů Sněmovna schvaluje, a takové množství změn zákonů, tak to samozřejmě znamená určité problémy.
Přesto Sněmovna schválila tři doprovodná usnesení. Jedno z těch usnesení se právě týkalo finančních prostředků na sociální služby. A to bylo asi nejjednodušší. Tyto prostředky tam klidně mohly být. Ten požadavek neříkal, že chce něco zvyšovat. V době, kdy rostou náklady v rámci těchto služeb, mělo samozřejmě dojít pouze k dofinancování na výši roku - ani ne roku 2009, ale 2008. Přesto to vláda neudělala. A dneska nás vystavuje vlastně situaci, kdy se stáváme opět jakýmisi porcovači medvěda, plyšáka nebo já nevím čeho v zájmu toho, aby vůbec sociální systém a sociální služby mohly fungovat.
A zdůrazňuji, že tady nejde o žádné dávky, tady jde o konkrétní naturální plnění ve formě služeb, které dofinancovávají samosprávy kraje, města, obce. Neziskovky musejí shánět sponzory. V situaci ekonomické krize je to samozřejmě problém jak u daňových výnosů samosprávných celků, obcí, měst apod, které mají výpadky a budou mít výpadky i v příštím roce, tak samozřejmě i u těch neziskových organizací, které přicházejí o sponzory, protože ti mnohdy říkají: Bohužel, nemůžeme, firma má problémy, propouštíme, musíme omezovat výdaje a pro příští rok bohužel s tím počítat nemůžete.
Tato situace, kdy do poslední chvíle a stále ještě do posledního hlasování nebude jasno, zda tyto prostředky ve státním rozpočtu na tyto služby budou, nebo ne, jsou vystavovány všechny organizace, které poskytují tyto služby, ale i jejich klienti, obrovským stresům, které nepřispívají ke zdravotnímu stavu a pohodě lidí, kteří na těchto službách jsou závislí. A samozřejmě i zaměstnavatelé v sociálních službách uvažují o tom: Co ale uděláme, když tam ty peníze nebudou? Budou muset omezit služby, najednou prostě lidé zůstanou bez této podpory. Myslím si, že to je něco, co je nepřijatelné. Já doufám ve vaše sociální, křesťanské a další cítění, v to, že tento návrh prostě musíte podpořit, i kdybyste nechtěli. Nakonec i z pohledu toho, že se blíží Vánoce. Myslím, že naší snahou není dál vytvářet u těchto lidí stresy a pochybnosti o tom, jestli jim ty základní služby společnost bude schopna poskytnout. Navíc je to jedna z oblastí, kde je možné nejen udržet, ale i do budoucna rozvíjet pracovní příležitosti. ***