(15.40 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášky do rozpravy nemám... Mám - paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi ještě jednu poznámku. On už to tady před chvílí načal pan kolega Mencl. Myslím si, že dopad novely je vážný. A vážné bude především to, pokud ji neschválíme, protože se nám může stát, že se zablokují aktivity v oblasti budování infrastruktury našich měst a obcí, a to ve všech případech, kdy se počítá s využitím fondů EU. Pokud bude Parlament ČR příčinou tohoto zablokování, zkomplikujeme život statisícům a možná milionům občanů České republiky. Doufám proto, že ti z vás, kteří dnes tak srdnatě horují za to, abychom odmítli rozumný kompromis představovaný touto novelou, budou mít v příštích letech odvahu předstoupit před starosty, zastupitele i veřejnost a představit se jako osoby, které zablokovaly výstavbu cest, kanalizací, vodních nádrží a dalších staveb, na které společnost čeká a na které máme rezervovány prostředky z fondů EU.
Pokud zákon dnes nebudeme novelizovat, budeme k tomu mít další příležitost nejdříve za rok, možná ještě později. Rok je celá šestina aktuálního programového období, ve kterém můžeme čerpat finanční prostředky z fondů EU. Riziko, kterému vystavíme Českou republiku odmítnutím tohoto rozumného kompromisu, je podle mě, vážení kolegové, příliš velké a naše krátkozrakost by v takovémto případě byla skutečně neomluvitelná. Uvědomte si to prosím všichni při vašem hlasování.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Dále pan ministr Dusík. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr životního prostředí vlády ČR Jan Dusík Děkuji, pane předsedo. Rád bych reagoval na diskusi, která tady proběhla a kterou považuji za velmi užitečnou. Některé věci, které zazněly, jsou důležité pro celý proces, některé jsou spíše výrazem toho, že za procesem se skrývají některé mýty, které ho provázejí. Považuji za potřebné vnést do toho několik komentářů.
Především co se týká projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně a ve vládě. Ve vládě jsme připravovali vládní řešení od roku 2006. Mezitím prošlo dvakrát vládou, jednou premiéra Topolánka, podruhé premiéra Fischera. V dialogu s výborem pro životní prostředí Poslanecké sněmovny se nám podařilo návrh upravit tak, že je to skutečně nejmenší společný jmenovatel, který na jedné straně dostojí povinnostem, které nám vyčítá Evropská komise, a na druhé straně nebude znamenat významný zásah do současné praxe posuzování vlivů.
Pokud se týká druhé varianty, která byla na stole, upozornil bych, že jejím vyzněním by bylo, že by se rozšířil okruh účastníků navazujícího správního řízení. Znamená to, že všichni ti, kteří by podali vyjádření k procesu posouzení vlivů, by automaticky byli účastníky návazných řízení. To se nám společně s ostatními vládními kolegy zdálo naopak horší z pohledu zatěžování administrativou a se zvětšováním složitosti celé procedury. Proto jsme vybrali variantu, která vynechává fázi správního řízení a dává možnost následné správní žaloby. Pokud bude tato správní žaloba rozšířena, jak je navrženo ve vládním návrhu novely, proces posuzování vlivů se neprodlouží ani o jediný den. Budou tam stejné lhůty pro soudní přezkum, jako jsou dnes vůči stavebním povolením, budou tam stejné postupy soudů. Jsem přesvědčen o tom, že počet případů nebude razantně vyšší, než je v současné době, toho, co dnes soudy přezkoumávají. Tedy skutečně do značné míry je ta úprava formální.
Poslední věc, kterou bych chtěl říci. Já osobně se nebráním tomu, abychom dále rozpracovávali možnosti provazování řízení o posouzení vlivů s řízeními podle stavebního zákona. Je zřejmé, že vazba je tam velmi úzká. S kolegy a kolegyněmi z Ministerstva pro místní rozvoj se scházíme a jsem připraven přijít s takovými návrhy, které by umožnily to, že procesy budou co možná nejblíže a že zajistí na jedné straně zhodnocení a na druhé straně to, aby proces byl co nejméně administrativně náročný. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji pane ministře. Další přihlášky nemám, proto rozpravu končím.
Článek 50 odst. 2 Ústavy ČR stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat. Žádám o nastavení potřebného kvora.
Budeme hlasovat o následujícím návrhu usnesení: "Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 901/1."
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 z přihlášených 176 poslankyň a poslanců pro návrh 117, proti 24. Konstatuji, že usnesení bylo přijato a zákon bude vyhlášen.
Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji. Končím bod číslo 2.
Zahajuji bod číslo 3. Je jím
3.
Návrh zákona o vlastnictví letiště Praha - Ruzyně
/sněmovní tisk 738/4/ - zamítnutý Senátem
Usnesení, jímž Senát zamítl návrh zákona, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 738/5. Vítám mezi námi senátora Karla Korytáře.
Prosím, aby se za navrhovatele usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil pan poslanec Bohuslav Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Vážený pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že čas, který uplynul od okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna schválila tento návrh zákona, nepřinesl žádné nové skutečnosti, žádné nové informace, žádné nové argumenty, které by měly ovlivnit hlasování poslanců Poslanecké sněmovny nad rámec toho, co zde na půdě Poslanecké sněmovny zaznělo v okamžiku, kdy jsme tento návrh zákona projednávali.
Jsem přesvědčen, že Letiště Praha je klíčová součást infrastruktury státu a jako takové by mělo zůstat ve státním vlastnictví. Dovoluji si proto požádat Poslaneckou sněmovnu, aby setrvala na znění návrhu zákona tak, jak byl Poslaneckou sněmovnou schválen. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Chce se k usnesení Senátu vyjádřit zpravodaj hospodářského výboru pan poslanec Zdeněk Lhota? Asi nechce? Chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Lhota: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, na úvod krátkého příspěvku chci jen zrekapitulovat, že jednáme o zákonu, který nám vrací Senát, o zákonu, jehož cílem je zakonzervování Letiště Praha ve vlastnictví státu, zákonu, jehož cílem je zamezení jakéhokoli eventuálního vstupu strategického partnera.
Jak již bylo řečeno, skutečně všechno bylo řečeno. Tím spíše považuji za nutné a důležité, abychom některé věci zrekapitulovali. Otázka rozvoje, otázka bezpečnosti, otázka strategie.
Otázka rozvoje: s kým se opravdu chceme srovnávat? S letišti na východ od našich hranic, nebo s letišti na západ od našich hranic? Na východ. To znamená za předkladatele opět to rekapituluji: Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko atd. Krátký přehled, jak je tomu s letišti od nás na západ: Londýn - 100 procent v soukromých rukou. Curych - 62, obchodován na burze. Kodaň - 61, australský investor a další investoři. Brusel - australský investor, 75 procent. A takto by se dalo pokračovat dál a dál. Zajímavé na tom je to, že tam, kde je strategický partner, je odbavovací kapacita minimálně dvojnásobná proti naší, v případě Londýna dokonce desetinásobná. Proč se dnes bavíme o vstupu strategického partnera je právě to, že cílem snažení by mělo být zdvojnásobení odbavovacích kapacit, vznik nových pracovních příležitostí, vliv až na 1 procento hrubého domácího produktu a celkový rozvoj. A to si nezastírejme. ***