(16.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Tento model, který navrhla vláda Mirka Topolánka, vedle spousty rizik má jednu neskutečnou výhodu. Dosavadní rizika, která nese pouze stát, za vícenáklady i za škody, které jsou způsobeny privátním subjektům pracemi, které jsou tam dělány, v této chvíli pořád ještě odpovídá pouze stát. Kdyby se povedlo najít partnera podle zadávacích podmínek i na tom koncesním projektu, tak tohle skončilo. Za škody odpovídá dodavatel a dodavatel nemá právo vůči konečné ceně požadovat jakékoli zvýšené náklady. Jak hrabal, tak zjistil, státe dohoď dalších šest miliard. To už nemůže podle těch smluv. A to je problém.
Bylo by sice naivní, kolegyně a kolegové, se domnívat, že za ta léta, co to takhle hezky běželo, kdy ze dvou miliard stalo se dvanáct a půl, nevznikly přátelské vazby mezi zavedenými dodavateli... Pane děkane, spectabilis - prosím! (k poslanci Pospíšilovi)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Vážený pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Váš výklad je jistě velmi zajímavý, ale někteří mají jiné velmi důležité věci, tak bych je požádal, aby své diskuse přenesli do předsálí, aby mohl pan poslanec Miroslav Kalousek pokračovat.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Omlouvám se, pane předsedající. Jsem jenom blbej inženýr, nemám práva z Plzně.
Bylo by naivní se domnívat, že za ta léta, co to takhle probíhalo, nevznikly velmi přátelské vazby mezi zavedenými dodavateli, zavedenými supervizory, zavedenými úředníky státní správy. Ó jak je to krásné, vyhlásit výběrové řízení, jehož konečnou cenu neznáme, pak to někdo vysoutěží a pak mu to pětkrát navýšíme! Ano, oponenti tohoto modelu, který vláda Mirka Topolánka schválila, říkají: vy jste vyhlásili výběrové řízení na cenu, kterou neznáte. A svým způsobem mají pravdu a je to velmi legitimní námitka a je to veliké riziko. Ale fakt je ten, že ta cena, která bude vysoutěžena, je konečná. Kdežto teď, za stávajícího stavu, vyhlašujeme desítky výběrových řízení, jejichž konečnou cenu neznáme a nevíme ani, zda nebudeme x-krát navyšovat jako v případě Škody Plzeň. V tomhle případě už navyšovat prostě nebude! To je jedna z obrovských výhod této koncepce.
A teď o co jde? Jde o to, že vláda si samozřejmě, když to vypisovala, byla vědoma bezprecedentnosti tohoto přístupu a byla si vědoma a také to říká a také to na zvukovém záznamu doložitelně říká ministr financí a také je to doložitelně vypsané v podmínkách tohoto tendru, že vláda si vyhrazuje nevybrat. My totiž nevíme. My nevíme, jestli můžeme dostat na stůl nabídku, kterou opravdu budeme moci vyhodnotit jako výhodnou. Nikoliv oproti konkurenčním nabídkám, ale oproti stávajícímu stavu. My to fakt nevíme. Protože každá ta nabídka bude ve svém cenovém objemu složena ze dvou komponentů. Cena práce, a teď mě neberte za slovo, třeba 50 miliard korun, a cena peněz. Protože ten dodavatel se zavazuje také k tomu, že to profinancuje v relevantním čase a stát mu to bude v daleko delším čase splácet. To znamená vedle ceny zakázky bude také cena peněz a obě dvě budou muset být posouzeny. Bylo by hloupé někomu dávat zakázku s tím, že bude cena peněz dražší než vypsání dluhopisů, a bylo by hloupé někomu dávat zakázku za levné peníze tím, že nabídne drahou práci. To musí být nabídka výhodná v obou dvou komponentech a my nevíme, jestli takovou nabídku dostaneme.
Ale já kladu řečnickou otázku: Komu vadí, že taková nabídka bude položena na stůl? No vadí to těm, kteří si nepřejí, aby skončil dosavadní způsob. Protože my, kteří jsme - pan ministr Slamečka, když přestane hustit své věty do pana poslance Svobody, tak mi umožní formulovat, já nejsem schopen.
Protože my, co jsme navrhli tuhle změnu systému, jsme říkali, my nevíme, jestli se to povede, ale když se to povede, tak dosavadní systém bude zrušen. A jestli se to povede, můžeme poznat jenom z toho, že bude ležet konkrétní nabídka na stole. A bude-li na stole konkrétní nevýhodná nabídka, tak my budeme první, kdo řekne tak to ne, sorry, zkusili jsme to, ale tudy cesta nevede. Ale tady je poměrně ne nevýznamná část mediální i politické scény, která říká, udělejme všechno pro to, aby ta nabídka vůbec na tom stole neležela. Aby nedej bože se náhodou neukázalo, že někdo může takovou nabídku dát. Aby se náhodou nedej bože neukázalo, že se to dá udělat i levněji. Protože jednak se zruší všechny dosavadní vztahy a jednak by potom někdo mohl vznášet docela nepříjemné otázky, proč to předtím bylo tak strašně drahé, jako například ve Škodě Plzeň, když teď v tom novém systému se to dá udělat daleko levněji. Možná by za to byl někdo volán i k odpovědnosti, já nevím.
Ale ta zoufalá snaha, aby ta nabídka vůbec nemohla ležet na stole, je úžasná. Přestože je tady jistota, že nebude-li shledána výhodnou, nemusí být přijata. O nic nejde! Jenom někdo zoufale nechce, aby vůbec byla předložena. A je to pro něj tak důležité, že dokonce kvůli tomu lže! A lže strašně a opakovaně a prokazatelně a lže, jako když tiskne!
Já nebudu zkoumat motivy. Já prostě jenom říkám, že je to tak, že vláda postupuje zcela standardně, že tyto procesy jsou úplně běžné, že přecházejí z vlády na vládu, že od toho tady máme zákony, aby vláda ty zákony dodržovala, a že proces, který zahájila jedna vláda, může přejít přes dvě tři vlády a rozhodnout to vláda čtvrtá. Já opravdu nevím, jestli se podaří jakékoli budoucí vládě po 10. červnu, kdy je konečný termín podání nabídek, jestli se podaří jakékoli budoucí vládě vybrat dobrou nabídku. Ale strašně bych si přál, aby tu možnost měla. Aby měla tu možnost třeba říci ne, žádná z těchto nabídek není dobrá a pokračujeme dál tímto způsobem, který tak strašně vyhovuje panu poslanci Svobodovi. Bude to legitimní rozhodnutí. Ale byl bych nešťasten, kdybychom dnes stavěli hráz této jakékoli budoucí vládě a říkali: My si vůbec nepřejeme, aby tuhle možnost měla. Protože co kdyby nedej bože to bylo trochu jinak? A to by bylo špatně. A to my vůbec nechceme, aby si toho někdo všiml.
Takže já vás moc prosím, ať to na té vládě necháte, protože jsem přesvědčen, že bude gramotná. Ať bude jakákoli, tak prostě bude gramotná. Po 10. červnu ona to posoudí a ona rozhodne.
Já jsem tedy původně chtěl, vzhledem k tomu, co tady zaznělo během několika posledních týdnů, navrhnout usnesení, že Poslanecká sněmovna konstatuje, že pan poslanec Svoboda lže. Pak jsem si říkal, že to je v zásadě zbytečný návrh usnesení. Že je to totéž, jako kdybych vám navrhoval usnesení, že dneska je středa a svátek má Karel. Proč byste se na tom usnášeli. To všichni víme.
Takže já si dovolím jenom navrhnout usnesení, že Poslanecká sněmovna bere zprávu vlády na vědomí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi za delší souvislý projev, jistě plný invence. Ohlásím další pořadí. S přednostním právem vystoupí pan poslanec Bohuslav Sobotka, poté řádně přihlášený pan poslanec Bursík, poté paní poslankyně Konečná a pan poslanec Carbol. To je dosavadní program přihlášených.
Nyní žádám pana předsedu klubu sociální demokracie Bohuslava Sobotku, aby se ujal slova. Ostatní samozřejmě žádám o klid ve Sněmovně. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***