(16.10 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Vláda o tom rozhodovala, to usnesení jste samozřejmě, poslankyně a poslanci, dostali, a rozhodla, že to má být koncese, protože se říká, že se schvaluje koncesní projekt. Pan ministr má pravdu, že koncesí se mohou stavět třeba dálnice nebo silnice. Dovolím si vysvětlit, co to je koncese.
Koncese podle koncesního zákona znamená, že veřejná moc, třeba stát nebo kraj, vloží majetek, většinou nemovitý majetek, a koncesionář zhotoví dílo, vloží peníze a po určitou dobu to dílo spravuje a bere užitky. A až se mu to zaplatí, tak ten majetek zůstává tomu původnímu zadavateli, to znamená státu. Proto je správné, že se tady takto budují dálnice, železnice apod., že se takto dá vybudovat soukromou firmou, která vybírá mýto, dálnice a po určité době, jakmile v mýtu vybere dostatek peněz na zaplacení celého díla, tak ta dálnice zůstává v rukou státu.
V tomto případě není možné, ať mi někdo vysvětlí, toto označit za koncesi. To, že vyhraje konsorcium firem, které potom podle nějakých svých kritérií bude rozdělovat zakázky jiným firmám a užitek budou mít ty konkrétní firmy, resp. privatizované projekty, a nic nezůstane ve vlastnictví toho, kdo zadal tuto zakázku, to je popření koncesního práva samo o sobě. Já marně hledám pojem, co to je kvazikoncese. Buď máme zadávání zakázky podle zákona o zadávání veřejných zakázek, potom ať vláda řekne, že toto je normální výběrové řízení podle zákona zadávání veřejných zakázek, se všemi právy a povinnostmi, které jsou s tím spojeny. Nebo je to koncese, a koncese je úplně něco jiného. Co to je kvazikoncese, netuším a není to definováno v právu, že existuje kvazikoncese jako něco přísnějšího, než je výběrové řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek.
Tam také se uplatnil onen posudek pana dr. Zachariáše, který vlastně zdůvodnil, že tady jde o možnost použití koncesního práva.
V materiálu, který jsme dostali, se také argumentuje třemi argumenty. Za prvé, že to řešení bude rychlejší. Za druhé, že to řešení bude levnější, jak jsem to já pochopil. A že je právně jisté.
Tak k tomu, jestli je rychlejší. Rychlejší není. Protože už dva roky se zastavilo odstraňování ekologických zátěží, protože se čeká na toto řešení. Nikdo neví, kdy toto řešení bude skončeno, a pokud bude skončeno, jestli ho někdo nenapadne nějakou žalobou nebo něčím podobným, a po velmi dlouhou dobu se zastavil proces likvidace ekologických zátěží podle procesu, který vláda v minulosti schválila, podle kterého se dosud pokračovalo a který nikdy nebyl zpochybněn jako vadný nebo chybný.
Za druhé, že to bude levnější. Nevím, s čím to mám porovnat, protože ta firma Kearney, já jsem se díval na její webové stránky, je velmi vzdálena všem ekologickým aktivitám. Já nevím, pane ministře, jestli jste se díval na její webové stránky, jestli se zabývají ekologií, já jsem to nevyčetl, ale je to možné. V každém případě není tam porovnání, proč je to levnější, z jakého důvodu je to levnější. Protože není vlastně úplně jisté, za jakou cenu soutěžíme, jakou cenu zaplatíme.
A konečně, jestli to je právně jistější. Není to právně jistější, protože - já jsem to tady před chvílí řekl - mám vážnou pochybnost, že ta koncese tady v žádném případě nemůže být uplatněna a nelze postupovat podle koncesního práva.
Takže konečně je potřeba ještě říci, že všichni ti, kteří chtějí odstranit ekologické zátěže, se obrátí na stát, protože ten závazek za sebe řekl stát. A platí zásada, že i když se mění dlužník vůči věřiteli, tak věřitel s tím musí souhlasit. Já nevím, jestli budou všichni spokojeni s tím, že se jim řekne: my už to dělat nebudeme, bude to dělat nějaké konsorcium podle podmínek, které si bude ta soukromá skupina podniků určovat.
Z tohoto důvodu si myslím, že tato vláda, vláda úřednická, nepolitická, která se zavázala, že nebude dělat žádná důležitá politická rozhodnutí, by podle mého názoru, to navrhnu potom v usnesení, měla revokovat ona dvě usnesení, 687 a 1480, z roku 2008 a potom zastavit tento projekt, ať vláda, která vzejde z voleb, která vzejde s plnou politickou odpovědností, rozhodne o dalším postupu. Ale hlavně ať se politicky rozhodne, jestli měníme tu strategii úplně, to znamená že opouštíme dosavadní způsob. Protože také to, že změníme systém, může vést rovněž k žalobám, neboť někteří, kterým nebylo vyhověno v minulosti, mohou namítat, že byly změněny podmínky a pravidla, a budou se domáhat zpětně žalobami, že měli mít také nějaké nároky. Podle mě je velmi riskantní v takto citlivé otázce a v takto drahé otázce měnit pravidla bez toho, aniž by došlo ke všeobecné dohodě, proč se ta pravidla mění.
A úplně na závěr chci říci, že celý ten proces procházel ve velmi omezeném připomínkovém řízení, nakonec to byly pouze tři resorty, které to měly k připomínkovému řízení, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo místního rozvoje a premiér, takže není divu, že to vzbuzuje pořád jakési pochybnosti a rozpaky, byť samozřejmě může dnes kdekdo namítat, že vláda rozhodla jednomyslně, což je pravda, ale také je potřeba říci, že ani tehdy nebyla šance tuto materii nechat podrobně prozkoumat, podrobně posoudit jednotlivými úřady. A jde o mimořádně závažnou otázku, otázku, kterou nelze dělat tak, že ji vidí v připomínkovém řízení pouze tři a zbytek ji k připomínkovému řízení nedostane.
Takže podle mého názoru to není v žádné osobní rovině. Není to tady proto, abychom si vytvářeli nějaký nový problém, ale podle mého názoru, opakuji znovu, je potřeba, aby se tento proces zastavil. Vláda ať udělá všechny kroky, aby se minimalizovaly všechny škody, které kolem toho mohou vzniknout; podle mého názoru když tak ať vláda vyčíslí přesně, jaké škody by mohly vzniknout. Ale je tu také riziko druhé, když to potichu půjde dál, tak potichu se budou dělat další nevratné kroky, další smlouvy se budou uzavírat a může se stát, že vláda, která vzejde z voleb příští rok, zjistí, že už potom nemůže dělat vůbec nic jiného, než pokračovat v projektu, který začal. Protože se vyčíslí všechny náklady, které jsou s tím spojeny. Zkrátka dokud nebudeme vědět, za kolik a co, tak to nelze rozhodnout, a podle mého názoru chybí skutečně vážná analýza, se kterou bude seznámena Sněmovna, proč se mění ten systém, když ten systém dosavadní je systém, který nikdo nenapadl, že by nebyl funkční.
Argument, že tady bude více výběrových řízení, 1100, nebo kolik jste, pane ministře, říkal, to samozřejmě znamená, že se u každé ekologické zátěže jede vlastní řízení. Zároveň to dává šanci všem našim podnikům, aby se dostaly k práci. Odstranění ekologických zátěží skrze výběrové řízení, které je veřejné, kde to rozhoduje veřejná moc, kde to rozhoduje Česká inspekce životního prostředí, popř. vláda, a kdy to nerozhoduje soukromý subjekt. Podle mého názoru není možné takovýto balík peněz bez dalších bližších podmínek svěřit soukromému subjektu.
A to je důvod, proč navrhuji ono usnesení. Takže návrh usnesení, dám vám ho potom, paní předsedající, písemně, zní takto: Navrhuji, aby Poslanecká sněmovna požádala vládu revokovat své usnesení č. 687 a 1480 z roku 2008, aby zastavila práce na tomto tendru, s tím, že mi je samozřejmě jasné, že po volbách ať se k tomu vláda postaví s plnou politickou odpovědností, ať víme, kdo nese politickou odpovědnost za toto řešení. Nechci se dožít toho, aby příští vláda pouze musela rozhodit rukama a řekla, že už nic jiného nezbývá. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Ještě než dám slovo panu poslanci Kalouskovi, dovolím si pana poslance Svobodu upozornit na obvyklý osud prvního řečníka a dotázat se ho, zdali v případě, že to bude nutné, a vzhledem k tomu, že avizoval, že v podrobné rozpravě předloží usnesení, to bezpochyby nutné bude, by byl ochoten se ujmout role zpravodaje. Pane poslanče Svobodo? Ano, podle toho, že jste se posadil ke stolku zpravodajů, chápu, že jste smířen s tímto osudem, a udílím tedy slovo panu poslanci Kalouskovi. ***