(15.40 hodin)
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme navrhli zřízení této vyšetřovací komise z velmi závažných důvodů. Na plzeňské univerzitě, přesně řečeno na Právnické fakultě Západočeské univerzity, došlo zjevně k významným porušením zákona, došlo k tomu, že byly neoprávněně udělovány akademické tituly, došlo k tomu, že studenti mohli absolvovat studium naprosto neobvyklým způsobem, v naprosto neobvyklém studijním programu. Samozřejmě jsou i další hluboké důsledky nedodržování zákona na této škole. Tyto důsledky se týkají dokonce ohrožení bezpečnosti našeho státu, jak již několikrát bylo vyjádřeno v různých zprávách, včetně údajně i ve zprávě Bezpečnostní informační služby.
Bohužel tato kauza podle mého názoru, a nejen podle mého názoru, není excesem, není výjimečnou záležitostí. Domníváme se, že tato kauza je pověstnou špičkou ledovce. Z obecného hlediska je možné konstatovat, že na této kauze nese určitou vinu současný systém vysokoškolského studia, a dokonce si troufám tvrdit, že vinu na této kauze nese dokonce také částečně akreditační komise a Ministerstvo školství. Uvedl bych jeden takový příklad, který mě vede k názoru, že akreditační komise i Ministerstvo školství svým způsobem pochybily.
Všiml bych si záležitosti, které se říká pracovně létající nebo cestující profesoři. Aby některé vysoké škole v České republice, ať už soukromé nebo veřejné, byla udělena akreditace pro studium určitého oboru, tak se musí provést jakési řízení a tato akreditační činnost je pak prodiskutována, projednána akreditační komisí, která pak dává návrh Ministerstvu školství, jestli tento akreditovaný program může být schválen, může být tato akreditace udělena, anebo ne. Bohužel v České republice je zažita taková praxe, v některých případech, zdůrazňuji, a to především u nově vznikajících škol veřejných i soukromých, že tyto školy sjednávají velmi dílčí pracovní poměry s profesory a docenty jiných vysokých škol, kteří na té dané škole, která žádá o akreditaci, potom působí jenom nepatrnou část svého pracovního úvazku, třeba jenom dvě hodiny měsíčně tam přednášejí, ale v tom okamžiku, když tam jsou, tak akreditační komise často na toto konto uděluje akreditaci, protože akreditovaný obor musí být garantován, nebo měl by být garantován, profesorem nebo docentem. Takže dochází k tomu, že jakýmsi téměř, řekl bych, podvodným způsobem jsou neoprávněně udělovány akreditace v daných akreditovaných činnostech. To přímo zakládá živnou půdu pro různé podvody, machinace, a dokonce bych si troufal tvrdit akademickou kriminalitu.
Mohl bych uvádět ještě další příklady, např. příklady týkající se Ministerstva školství, které i v minulosti, myslím, selhalo, a zrovna právě v této plzeňské kauze nebo kauze Západočeské univerzity. To, že se na té fakultě právnické dějí nekalosti a nepravosti, o tom se hovořilo už před třemi lety. Dokonce údajně se na Ministerstvo školství obrátili někteří lidé, dokonce i učitelé této fakulty, s písemnými rozklady, kde přímo konkrétně na konkrétní věci poukazovali. Přesto ministerstvo nekonalo nějakým významným způsobem, aby dosáhlo nápravy. Jenom jsem si v tisku přečetl, některý představitel ministerstva, ne paní ministryně, se nechal slyšet, že ministerstvo nemohlo reagovat na jakési šumy. Já si myslím, že v případě plzeňské kauzy výrazně selhalo ministerstvo i z hlediska své povinné kontrolní činnosti, povinné z hlediska vysokoškolského zákona.
To, že zřejmě plzeňská kauza není výjimkou, není excesem, dokazují další případy na jiných vysokých školách, které nebudu jmenovat, kde se objevili také určití turbostudenti, rychlostudenti, kde jsou opět náznaky toho, že může dojít i na jiných školách k porušování vysokoškolského zákona. Bohužel v České republice existují vysoké školy, které mají velmi špatnou pověst a o kterých jdou řeči, o kterých jdou informace, že na těchto školách se doslova kupují např. bakalářské tituly. Já nevím, jestli je to pravda, ale pokud takovýchto signálů a indicií je několik, a možná jsou i podloženy do určité míry, bylo by nutné prodiskutovat, prošetřit a prověřit tuto situaci i na těch školách, o kterých jdou tyto informace.
Takže já si myslím, že je nutné, aby tato záležitost, která je spojena s kauzou Právnické fakulty Západočeské univerzity, byla zobecněna, aby byla ustavena vyšetřovací komise Sněmovny, která by mohla posoudit a prověřit tyto záležitosti z obecného hlediska, aby mohla prověřit i činnost a povinnosti, případně jejich nedodržení, u Ministerstva školství i u jeho orgánů, jako je např. akreditační komise. Jsem přesvědčen, že tato komise může toho vyšetřit hodně, ne jak se tady bagatelizuje situace a říká se že ne. Stačí jít jenom po signálech a indiciích, které v mnohých případech jsou opravdu na pováženou.
Jsem naprosto přesvědčen, že vyšetřovací komise může velmi prospět. Ono totiž v současné situaci sdělovací prostředky už myslím přehánějí kritiku vysokých škol v České republice. O těchto vysokých školách informují jenom negativisticky. Já myslím, že situace zdaleka není tak špatná, jak to vypadá ve sdělovacích prostředcích, že jádro českých vysokých škol, ať už veřejných nebo soukromých, je zdravé, že je zde jenom určité procento škol, které snižují důvěryhodnost českého vysokého školství, a právě tyto školy by měly být odhaleny, měly by být odhaleny a případně by jim měly být odebrány akreditace, pokud nesplňují zákonné předpoklady a povinnosti s tím spojené. Takže si myslím, že tato vyšetřovací komise může svým způsobem a svými výsledky zlepšit nebo vrátit vysokým školám v České republice dobré jméno, které v současné době bohužel je poškozeno.
Takže, dámy a pánové, v závěru bych vás chtěl požádat, abyste hlasovali pro zřízení této komise, protože si myslím, že tato komise může být velmi prospěšná pro budoucnost českého vysokého školství. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, má obsahovat přesně určené věci, které mají být vyšetřeny, a lhůtu, ve které vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně podle § 48 odst. 2 jednacího řádu.
Nyní budeme hlasovat o sloučení obecné rozpravy k bodu 112 a bodu 113. Mezitím jsem vás všechny odhlásil, poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, a budeme hlasovat o sloučení obecné rozpravy k bodům číslo 112 a 113.
Zahájil jsem hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 112 z přítomných a přihlášených 104 poslankyň a poslanců pro návrh 86, proti 4. Konstatuji, že jsme sloučili obecnou rozpravu k bodům 112 a 113.
Sloučená rozprava k bodům 112 a 113
Jako první se do této rozpravy přihlásil pan poslanec Walter Bartoš, připraví se pan poslanec Rath. Poprosím pana poslance Ohlídala, aby se posadil ke stolku zpravodajů a společně se mnou sledoval všeobecnou rozpravu.
Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***