(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jestliže vláda odhadla hospodářský růst na příští rok tak, jak ho odhadla, připravila opatření, která připravila, pak z toho jednoznačně vyplývá také deficit státního rozpočtu. Můžeme tady brečet nad tím, že naroste veřejný dluh tak, jak naroste. Já jsem tady včera zaznamenal celou řadu diskusních příspěvků, které byly zaměřeny na debatu o výši veřejného dluhu. Bylo to velmi zajímavé, ta čísla o tom, jak roste podíl veřejného dluhu, jak je velká kapitola státní dluh ve státním rozpočtu, zdali je už na bronzové pozici nebo jestli má jenom bramborovou medaili z hlediska řazení podle celkového objemu výdajů. Mně v té diskusi ale jedna věc chyběla a ta je podstatná: Co s tím? Já jsem si nevšiml, že by kterýkoliv z řečníků, kteří zde hovořili o tom, jak tragická a katastrofální situace je v oblasti veřejného dluhu, řekl, kde by se ještě mělo škrtat, co by se tedy ještě mělo na výdajové straně zkrátit.
Nejsem tak naivní, abych si myslel, že zde někdo vystoupí a řekne: Ano, měli bychom zvýšit daně o tolik a o tolik, bude to odpovídat rozsahu veřejných služeb. Nemůžeme mít výdaje, které jsou na úrovni skandinávských států, a nemůžeme mít daně, které jsou na úrovni Bulharska nebo Rumunska. Nejsem tak optimistický, abych si myslel, že podobný realistický projev tedy v Poslanecké sněmovně zaznamenáme. Jestliže ale zde někdo vypočítává, jak velký je veřejný dluh, naříká nad výší schodku, měl by současně říci, co on sám osobně by s tím udělal. Zdali by tedy chtěl zvýšit daně, nebo zdali by chtěl snížit výdaje. A jestliže by zde byla debata o snížení výdajů, pak je dobré hovořit konkrétně, říci konkrétně, jaké výdaje by se snižovaly.
Když jsme projednávali tzv. Janotův balíček, došlo zde ke kompromisu a ten balíček byl pozměněn na půdě Poslanecké sněmovny. A byl pozměněn zejména na výdajové straně státního rozpočtu, nikoliv na příjmové straně státního rozpočtu. Tato Sněmovna rozhodla o tom, že omezí rozsah škrtů, který původně Fischerova vláda navrhovala. A byl to tuším návrh pana poslance Nečase, který i sociální demokracie podpořila a který omezil rozsah škrtů v Janotově balíčku. Myslím si, že je potom velmi zvláštní, jestliže tentýž poslanec, který navrhne omezit rozsah škrtů, současně naříká nad tím, jak vysoký je státní dluh, a říká, že by se s tím mělo něco dělat. Konstatování "mělo by se s tím něco dělat" nás neposune ani o milimetr dál v debatě nad situací našich veřejných rozpočtů.
Ještě jednou vládě děkuji za to, že předložila rozpočet, který je realistický, který je spíše skeptický a který je aktuální.
Druhá poznámka se týká makroekonomického rámce a dopadu takzvaného Janotova balíčku na vývoj ekonomiky v příštím roce. Vláda se v zásadě mohla rozhodnout mezi dvěma možnými cestami.
Za prvé. Mohla se rozhodnout, že věnuje výdaje na podporu hospodářského růstu a upozadí kritérium výše deficitu státního rozpočtu. To byla jedna z možných cest, kterou se vláda mohla vydat. Druhá možná cesta byla postavit na místo jediné a klíčové priority co nejnižší schodek státního rozpočtu, a tím pádem...
(Nevolnost paní ministryně Kovářové.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Přerušuji jednání na deset minut. Zavolejte lékaře, prosím vás.
Poprosím ochranku, aby zasáhla, aby to netočila kamera. Neslučuje se to s etickým kodexem, pane kameramane. Nediskutujte s ochrankou!
(Jednání přerušeno v 10.13 hodin.) ***