(15.10 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Vysvětlení, proč jsem zúžil své vystoupení jen na toto. Já jsem tady minulý rok na konci i na začátku roku letošního zcela marně upozorňoval na evidentní rozpor mezi realitou a údaji, které nám tu předkládal tehdejší ministr financí Kalousek a dnešní ministr financí Janota v roli jeho pravé ruky. Samozřejmě, že čas ukázal, že všechno to, co nám tady říkali, nejenom že nebyla pravda, ale já se odvážím tvrdit, že to byla vědomá nepravda.
A všimněte si atmosféry, za které tady dnes probíhá projednávání rozpočtu. Já si jako pamětník dovolím prohlásit, že v Poslanecké sněmovně nevládl takový nezájem, ani když se projednávala smlouva o obchodu s ohroženými druhy ptáků a jiného zvířectva. To, že předsedající Sněmovny musí při pojednávání rozpočtu třikrát vyzývat Sněmovnu, aby poslouchala, co říká ministr financí, to je přece důkaz jedné věci: Státní rozpočet byl absolutně degradován. Je z něho cár papíru. Jsou nám tady malováni sněhuláci, o kterých všichni, i ti, co je malují, vědí, že jediné, co se o nich dá předvídat, je, že na jaře roztají. Přesně tak, jako roztála čísla bývalého ministra financí Kalouska a nynějšího ministra financí Janoty. Je to úplná marnost. Ano, rozpočet schválen být má, přestože všichni víme, že to, co obsahuje, není pravda, ničemu to nepomůže a velmi pravděpodobně to dokonce ještě ublíží.
Nicméně abych končil optimisticky. Ony zase přijdou doby, kdy tady rozpočet bude projednáván seriózně. Přijdou. Ona nás k tomu totiž ta realita velmi rychle přivede. Ono už takhle hospodařit opravdu naštěstí nepůjde.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní s přednostním právem je zde přihláška pana místopředsedy Vojtěcha Filipa, po něm bude hovořit pan kolega Petr Nečas.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, páni ministři, paní a pánové, já se pokusím být stručný, ale nenechat svým způsobem na pochybách ty, kteří si myslí, že tento státní rozpočet vyřeší otázku krize.
Zásadním způsobem jsem nesouhlasil s tím, co tady navrhoval Vlastimil Tlustý jako součást řešení finanční situace v roce 2006, kdy byl krátce ministrem financí. Žel musím říci, že v jedné věci s ním souhlasím. Pokud se nezamyslíme nad tím, co je napsáno ve státním rozpočtu, bude tento státní rozpočet nikoli zákonem České republiky, ale cárem papíru. Prostě někdy člověk musí s lidmi jiného politického názoru souhlasit, byť se na věc dívá jinýma očima. Proč tak mluvím?
Za prvé predikce v červenci byla plus 3 % růstu HDP. Červenec je dávno za námi a i ti velcí optimisté říkají, že bude spíš půl procenta v propadu HDP, realisté říkají, že může být minus 2 %, pesimisté říkají minus 5 % HDP. V žádném případě státní rozpočet nijak nereaguje na to, co se odehraje v ekonomice. Přestože Ministerstvo financí dobře ví to, co říkají průmyslové svazy a odbory jedním hlasem, ač stojí na opačných pólech svých zájmů, tak evidentně není zapracováno to, čemu se říká cash flow státního rozpočtu, to znamená příjem státního rozpočtu poté, kdy velké firmy požádají nikoli o daňové přiznání v červnu roku 2010, ale už možná v lednu a únoru, aby změnily jejich daňové povinnosti ve čtvrtletních, ale zejména v měsíčních splátkách. Ty budou výrazně jiné, než tomu je v roce 2009, a zcela odlišné od toho, jaké byly měsíční platby záloh daně z příjmu právnických osob v roce 2008. To samozřejmě zpochybňuje reálnou úroveň jednotlivých čísel jak na příjmové straně, tak realitu, kterou mohou využít jednotlivé subjekty, které jsou financovány prostřednictvím státního rozpočtu na straně výdajové.
Jako memento je samozřejmě to, co bylo vždycky uplatňováno všemi vládami od roku 1995 - protože pokud jsem se dopátral ve starých státních rozpočtech, tak tomu do roku 1995 tak nebylo - kdy si pomáhal státní rozpočet tím, že zkonfiskoval příjmy ze sociálního pojištění a z důchodů do krytí schodku státního rozpočtu.
Státní rozpočet nerespektuje, což je vážná chyba v parlamentní demokracii, ani usnesení Poslanecké sněmovny. Jenom připomínám a nebudu to dále komentovat, že 25. září letošního roku požádala Poslanecká sněmovna vládu, aby zohlednila valorizaci důchodů v souladu s již dříve předloženým návrhem ministra práce a sociálních věcí, nesnižovala objem prostředků určených na platy zaměstnanců veřejného sektoru a ponechala je alespoň na úrovni roku 2009 a dofinancovala dotace na sociální služby pro kraje, obce a neziskové organizace ve stejné výši jako v roce 2008. Požádal jsem naše zástupce v jednotlivých krajských zastupitelstvech, kteří se zabývají rozpočty krajů, a všichni mi odpověděli, že otázka dotací na sociální služby, otázka dotací na výkon státní správy je jednou z nejohroženějších položek krajských rozpočtů. To vyrovnání. A mluvíme o tom dnes, při projednávání prvního čtení státního rozpočtu, jaký bude podíl státního rozpočtu na financování krajů a obcí. Proto si myslím, že je důležité to tady připomenout.
Nechám na ostatní členy poslaneckého klubu KSČM, aby probrali jednotlivé části státního rozpočtu. Co ale nemohu nechat bez povšimnutí, je onen řekl bych politický symbol státního rozpočtu. Státní rozpočet zcela ignoruje to, co jsme tady dopoledne probírali. To znamená priority vlády Jana Fischera, který mluvil o tom, jakým způsobem se budeme dále zabývat tím, co je motorem ekonomiky ve 21. století, to znamená rozvojem vědy, vzdělanosti a špičkových technologií. Ani úkol z toho usnesení není splněn a platy zaměstnanců ve veřejné sféře, to znamená ve školství, samozřejmě jsou ohroženy.
Pokud jde o argumenty, které občas zaslechneme zprava, je podivné, když se mluví o tom, že je potřeba snížit výdaje na sociální programy a na sociální oblast státního rozpočtu. Víte, ono plýtvání je podle analytiků v sociální oblasti vyčísleno na 0,4 % hrubého domácího produktu. Zato vyvedení prostředků do zahraničí z dividend je odhadováno na 5 % hrubého domácího produktu. To znamená ochrana našeho daňového systému, ochrana příjmů státu je jenom, promiňte mi, o 120 % jinde. V tomto ohledu si myslím, že státní rozpočet České republiky je zcela odlišný od většiny rozpočtů evropské sedmadvacítky. Zatímco v průměru se v EU vydává z HDP 27 % na sociální účely, chcete-li na sociální stát, náš státní rozpočet vydává na sociální účely 19 %. To znamená ocitáme se mimo hlavní politický trend EU, to znamená udržení sociálního státu, a hledáme spásu v dalším snižování sociálních výdajů. Nezlobte se na mě - buď vláda neříká pravdu, anebo říká jednu věc a dělá druhou.
***