(10.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Když jsem v takzvané ústavní smlouvě pro Evropu připomínal, že Česká republika by udělala mnohem víc pro sebe a pro své občany, kdyby v rámci jakékoliv evropské smlouvy, která posiluje integraci Evropy, mluvila o tom, že není potřeba žádné evropské listiny základních práv a svobod, protože všech sedmadvacet států ratifikovalo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, které mají širší koncept lidských práv a svobod, než má celá evropská úmluva, tak jsem vyslyšen nebyl. To se nedá nic dělat, taková je demokracie. Zvítězil názor jiný. Jenom připomínám, že lži, které tady šíří někteří bývalí ministři o tom, jak se zachovali v bývalé vládě, o tom, co je potřeba udělat pro ochranu českých národních zájmů a pro ochranu zájmů českých občanů, aby nebyly napadány jejich majetkové poměry po roce 1945, mně výrazně vadí.
Vážení pánové, kteří jste zavinili v roce 2007, že se toto neprojednávalo, že se nevyjednávala otázka našich výhrad k Lisabonské smlouvě a ochrany zájmů občanů České republiky, styďte se!
A pana premiéra Fischera žádám, aby se pokusil ve spolupráci s Robertem Ficem, ve spolupráci s kolegy z Polska přinést před podpisem prezidenta republiky takový krok do Poslanecké sněmovny, který by znamenal, že se můžeme podívat s čistým svědomím do očí občanů České republiky.
Čisté svědomí bychom měli tehdy, kdyby připustily politické strany v této Sněmovně a v Senátu zasedající, aby se o Lisabonské smlouvě konalo referendum. To, že ho nekonáme, znamená jedinou věc - že stejně do budoucna existuje ohrožení stability Evropské unie právě proto, že onen posilující krok uzavření a ratifikace Lisabonské smlouvy v sedmadvacítce probíhal byrokratickým způsobem, bez vůle občanů, kterých se většina vlád v Evropě bála zeptat. Bylo by dobré, kdybychom takový strach před vlastními občany neměli.
Pokud jde o připomínku, která tady byla několikrát vzpomenuta, řekl ji pan premiér, a to je ta první vážná připomínka k jeho projevu. Byl bych rád, kdyby splnil pro tuto Sněmovnu svůj příslib, že nebude vázat politiku vlády na jeden politický směr a zejména na ten, který propadl, na neoliberalismus. To, co tady navrhoval zpravodaj kolega Miroslav Kalousek, bylo vázání se na jeden politický směr a doufám, že to vláda Jana Fischera odmítne.
Onen druhý balíček, který tady chcete přijmout, by znamenal jenom prohloubení ekonomických problémů České republiky. Věřím tomu, že tedy k té ekonomické krizi se postavíte způsobem, který bude odlišný od zatím sestavovaného státního rozpočtu - a nebudu se tady déle vyjadřovat, protože odpoledne ho budeme projednávat - který v podstatě znamená, že vlastními ekonomickými kroky snižujeme možný výkon české ekonomiky tak, že pokles HDP je očekáván nikoliv podle vládních prognóz od 0,3 do 0,5 % růstu spíše na minus dva.
Takže vážený pane premiére, vážení ministři, byl bych rád, kdyby v tomto ohledu váš příslib platil a mohli jsme tady projednávat věci, které budou ve prospěch občanů České republiky.
Děkuji za příslib, že nebude projednávána další privatizace. Podle mého soudu nejde pouze o to, jestli máte, nebo nemáte politický mandát, ale jde o to, jestli budeme vůbec schopni na nějakém ekonomickém základě stabilizovat Českou republiku a její ekonomický výkon. Pokud jde o privatizaci ČSA, jsem zatvrzelý odpůrce této privatizace a myslím si, že národní leteckou společnost při dobrém řízení lze udržet, a jsem pro její restrukturalizaci, jsem pro její další posílení.
Pokud jde o veřejné zakázky, také děkuji za ten příslib, že nebudete zadávat další veřejné zakázky, které jsou velmi sporné a někdy velmi podivné. A pokud jde o tu výtku, kterou mám, je shodná s těmi, kteří hovořili přede mnou. Nejsem přesvědčen o tom, že takzvaná ekologická superzakázka je zakázka, která pomůže České republice. Otevřeně říkám, že organizátoři této zakázky chtějí spáchat zločin na veřejných financích České republiky. Nestydím se za to slovo, nestydím se za ten ostrý výraz, protože jsem přesvědčen a znám to z vlastní praxe v době, kdy jsem pracoval jako advokát, neměl jsem nic společného s politikou, že ve většině těch privatizačních projektů, privatizačních smluv z Fondu národního majetku bylo už od roku 1994 po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky jasně dáno, co je a co není možné pod tu kupní cenu subsumovat, co je možné považovat za cenu sníženou, právě proto, že stát uznal, že v tom konkrétním podniku ty ekologické závazky byly. A jestli někdo chce, aby se zpětně zaplacená kupní cena vrátila některým podnikatelům, tak to řekněte otevřeně a podívejte se do očí občanům České republiky. Takovou odvahu ale nemáte. Raději uděláte balík, o kterém řeknete, že to je strašně nutné, že to je důležité z pohledu ekologie, a přitom nechcete rozklíčovat, o co ve skutečnosti v těchto jednotlivých případech jde. To si myslím, že je potřeba mít tu odvahu a tuto superzakázku o takzvaném odstranění ekologických škod zrušit a upřímně na rovinu říkat lidem, o co tady jde. Jestli máte odvahu říct těm lidem, kteří si koupili firmy v té podivné privatizaci devadesátých let, že také budou mít odpovědnost za jejich další vývoj bez toho, aniž by se spoléhali na 120 nebo 150 miliard korun ze státního rozpočtu.
A nyní poslední připomínka všem členům vlády. Očekávám, že přístup k Poslanecké sněmovně bude dán tím, že existuje svobodná soutěž politických stran jako základní ústavní princip. Pane premiére, řekl jste, že budete dál komunikovat s politickými stranami v Poslanecké sněmovně. Pokud chcete dál vynechávat Komunistickou stranu Čech a Moravy, my se s tím snadno smíříme. My jsme opoziční politickou stranou, nestydíme se za to, říkat otevřeně své návrhy, a pokud je nechcete slyšet, není to chyba naše, ale spíše vaše. Věřím ovšem tomu, že váš přislib je příslib o tom, že rovnoprávný přístup na všechna jednání bude mít třetí nejsilnější politická strana v této zemi, to je Komunistická strana Čech a Moravy.
Děkuji vám. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní se řádnou přihláškou budeme pokračovat v debatě vystoupením pana místopředsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, kolegové, já taky chápu a oceňuji poměrně střízlivé vystoupení premiéra Jana Fischera. Sedm osm měsíců není doba na zásadní strategické kroky, na nové koncepce nebo velké legislativní iniciativy. Ale já bych tady na druhé straně chtěl ukázat spíš, že existují oblasti, ve kterých si vláda nebude moci dovolit být pouze udržovací vládou ani si nebude moci dovolit postupovat onou metodou pokus-omyl, jak tady navrhoval pan poslanec Cyril Svoboda.
Chci se zmínit o situaci, která je kolem zahraniční politiky a bezpečnostní politiky. Tady čas nečeká a ten běh událostí v Evropě je tak zásadní, že si nedovedu představit, že bychom sedm osm měsíců v některých věcech přestali fungovat naplno.
Pan premiér ve svém vystoupení v úvodu zmínil otázku ratifikace Lisabonské smlouvy a je naprosto jasné, že ta situace kolem ratifikace dnes vážně oslabuje prestiž České republiky, a že dokonce zvládnutí tohoto úkolu je téměř podmínkou toho, aby mělo smysl mluvit o nějakém koncepčním pohybu v zahraniční politice. To je věc jasná, stejně jako mi je jasné, že tato vláda za tu situaci nenese primárně odpovědnost. A není to v posledních časech jediná věc, která vedla k tomu postupnému oslabování pozice České republiky nejen v Evropě a Evropské unii. Takže tady samozřejmě vláda musí celou situaci řešit a i s tím, že ponese odpovědnost, jakkoliv není viníkem. ***