(10.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Určitě chceme usilovat o to, aby se vážně debatovala otázka superzakázky na ekologické zátěže. Podle mého názoru je to možné zastavit a není pravda, že je to rozjetý vlak, se kterým se nedá nic dělat, a že není možné nic jiného než pokračovat dál v tomto rozjetém vlaku. To vidím jako velké riziko. Je to zařazeno jako samostatný bod jednání Sněmovny. Budeme o tom diskutovat a tady se mi zdá, že je příliš ambiciózní, aby vláda už teď dopředu říkala, že není jiná cesta než pokračovat dál.
Určitě je správné, že privatizace letiště je zastavena, což ovšem rozhodla Sněmovna, takže vláda jenom plní vůli Sněmovny a myslím si, že toto je také správné.
Avizuji, že chceme předložit zákon, který se vrátí k zákonu o státní službě, aby jeho odklad byl zkrácen, aby tady vznikla skutečně nezávislá fungující státní služba, a to by právě úřednická vláda měla podporovat všemi silami, protože se hlásí k tomu, že je úřednická a apolitická. Která jiná vláda by se neměla postavit více za vytvoření nezávislé fungující státní správy, a i tedy státní služby?
Takže to jsou některá témata, která vidím jako témata důležitá, nicméně chci povzbudit vládu, aby i některé velké legislativní projekty předložila, třeba občanský zákon, a nečekala na to, jestli projde, nebo neprojde, protože i debata na toto téma je debata, která nám prospěje, a proto si myslím, že by vláda měla předstoupit s některými konkrétními kroky bez ohledu na to, jestli má příslib napříč politickým spektrem, že skončí úspěšně, protože se vláda o to má pokusit, abychom se navzájem pouze neujišťovali, že tady budeme udržovací spolek, který se tady do května příštího roku o nic nepokusí, a pouze bude debata o tom, co nikomu nevadí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Nyní bych požádal pana poslance Sobotku. Pak se připraví Vojtěch Filip.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já bych chtěl poděkovat panu premiérovi Fischerovi za střízlivé a uměřené vystoupení v této věci. Já se domnívám, že v zásadě ve svém vystoupení zmínil všechny neuralgické nebo ožehavé body, kolem kterých nepochybně ještě v příštích měsících i tady na půdě Poslanecké sněmovny povedeme debatu.
Jsem velmi rád, že nakonec neuspěly hlasy, které požadovaly hlasování, nějaké nové hlasování o důvěře Fischerově vládě, protože si myslím, že jsme už takové hlasování tady ve skutečnosti absolvovali. Bylo to hlasování o takzvaném Janotově balíčku. A tím, že Poslanecká sněmovna nakonec byť s obtížnými a složitými pocity ten návrh schválila, tak vlastně dala vládě mandát k tomu, aby pokračovala až do řádných voleb do Poslanecké sněmovny, které očekáváme pravděpodobně v květnu příštího roku.
Jsem také rád, že pan premiér si nenechal vládu personálně rozstřílet. Myslím si, že jakákoliv nestabilita v této situaci by České republice neprospěla, zejména proto, že vláda se musí vypořádávat s obtížným dědictvím Topolánkovy vlády nejenom v oblasti veřejných rozpočtů, v oblasti daňové politiky, ale také v oblasti ratifikace Lisabonské smlouvy, kterou minulá vláda Mirka Topolánka, která smlouvu vyjednala, schválila, podepsala, nebyla schopna v rámci svého mandátu dotáhnout do konce, ačkoliv na to měla dostatečné množství času.
Těch problémů, které tato vláda zdědila, je poměrně velké množství. Asi by nebylo úplně poctivé po vládě chtít, aby vyřešila vše, co se v této zemi nepodařilo vyřešit možná za několik funkčních volebních období. Proto by také bylo dobré, aby tyto úkoly a požadavky na vládu předkládali lidé, kteří mají v této oblasti čisté svědomí. Když jsme tady poslouchali vystoupení bývalého ministra financí pana Kalouska, tak musím říci, že právě minulá vláda té současné hodně situaci zkomplikovala.
Já bych začal tím prvním problémem, a tím je ČSA a situace kolem privatizace ČSA. Ačkoliv minulá vláda Mirka Topolánka byla pravicovou vládou, tak její schopnost úspěšně a efektivně zvládat privatizační procesy byla velmi nízká. Pokud si vzpomeneme a pokusíme si vzpomenout na to, zdali minulá vláda úspěšně zvládla nějaký složitější privatizační proces, tak žádný takový případ nebyl. Privatizace ČSA nebyla dobře nastavena. Byla spuštěna ve velmi nevýhodnou dobu. My jsme na to upozorňovali, že toto není dobrý čas pro privatizaci aerolinek, přesto vláda upřednostnila privatizaci před restrukturalizací. Dnes vidíme, že to byla chyba, že rozhodnutí mělo být obrácené. Vláda měla restrukturalizovat, a teprve poté podnik dát na trh v rámci privatizačního procesu. Kdyby vláda zvolila toto pořadí, tak dnes ČSA nejsou v situaci, ve které se nacházejí.
Obávám se, že poslední kroky již této vlády pana Fischera v ČSA vzbuzují jisté obavy a působí zejména v těch posledních dnech poněkud chaoticky. Já bych rád požádal vládu, aby se skutečně soustředila na stabilizaci této firmy. Domnívám se, že je možné dosáhnout racionálními kroky toho, aby firma přežila, aby se tady značka ČSA, národní letecký dopravce v České republice, udržela, a myslím si, že na tom všichni mají zájem, aby se ČSA nedostaly do neřešitelné ekonomické situace. Je ovšem velmi důležité, aby vláda dokázala stabilizovat management, aby nebyla podezření, že tady vedou válku nějaké zájmové skupiny o pozice ať už v dozorčí radě ČSA, nebo v představenstvu ČSA, aby tam byli lidé, kteří nejsou podezřelí z nějakých starých lobbistických vazeb, aby to byli zkušení manažeři, kteří budou schopni obtížnou situaci aerolinek zvládnout.
Bohužel privatizace se nepovedla. A souhlasím s těmi, kdo říkají, že nabídka, která je nyní na stole, tak není důstojná, není výhodná a neodpovídá tržní hodnotě ČSA. Proto si myslím, že by vláda privatizaci měla ukončit, ponechat podnik ve svých rukou a upřednostnit radikální a rychlou restrukturalizaci.
Druhý problém, který tato vláda zdědila a který pro ni bude horkým bramborem, je takzvaná superzakázka v oblasti odstraňování starých ekologických škod. Minulá vláda zahájila proces, Topolánkova vláda zahájila proces na tuto zakázku a udělala několik chyb. Ty chyby jsou, já se obávám, neodstranitelné. I když tato vláda bude mít dobré úmysly a bude se snažit rozhodovat poctivě, tak došlo k chybám v rámci tohoto tendru, které podle mého názoru nelze odstranit.
Tou první chybou bylo, že na trh byl vyslán falešný signál o ceně. To, že koncepce té zakázky byla postavena na navršení starých garancí, o nichž vláda neměla úplně přesné a aktuální informace, do jaké míry odpovídají reálnému stavu ekologických škod, tak tím, že se prostě mechanicky navršily garance, tak se začalo hovořit o ceně, která je zřejmě velmi nadsazená. Částka kolem 120 miliard korun. Tím se prostě dala informace všem uchazečům o tuto zakázku, kam mohou bez obav mířit své cenové nabídky. Prostě to byla vážná chyba, které se vláda v této oblasti dopustila.
Druhá chyba, která se stala, bylo, že přípravu tendru doprovázelo poskytování nepravdivých informací. Minulá vláda a Ministerstvo financí tvrdily, že všechny tyto staré ekologické škody je nutno odstranit do roku 2015. Na tomto tvrzení byla postavena celá koncepce jednoho balíku jedné velké zakázky na základě koncesní smlouvy. Po několika měsících se ukázalo, že žádná taková povinnost neexistuje, že prostě ten tendr byl postaven na nepravdivé, falešné informaci. Jak může být něco v pořádku, co vychází z naprosto falešné informace?
Další problém, který je a který už se bohužel zpětně nedá z pozice Fischerovy vlády odstranit, je, že zakázku připravovali úředníci, kteří jsou zřejmě ve spojení s některými uchazeči. Jsou tam vazby, které byly koneckonců medializovány a docela podrobně popsány například v týdeníku Respekt. Myslím si, že i toto je věc, která budí pochybnosti kolem takzvaného ekologického tendru.
Já se domnívám, že by vláda pana premiéra Fischera měla tuto zakázku zastavit a měla by najít jiné koncepční řešení, tak aby mohlo pokračovat odstraňování starých ekologických zátěží, ale bez těchto vážných pochybností, které od počátku ten takzvaný ekologický supertendr provázejí. ***