(16.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Přitom jejich další kolegové, živnostníci, živoří či krachují, neboť nemají podporu a odbyt, a další pracují na takzvaný švarcsystém. Právě tito zřejmě dnes způsobují nárůst počtu osob samostatně výdělečně činných. Sami se však ženou do pasti, neboť nejsou dostatečně kryti pracovním právem a bezpečnostními předpisy, nemocenským či důchodovým pojištěním a nebudou v budoucnu mít dostatek prostředků, budou tedy pro státní kasu, čili mandatorní výdaje, značnou zátěží.
Výsledkem snažení předchozí vlády, která mohla prosadit své návrhy pouze díky dvěma přeběhlíkům z tábora ČSSD, je rozvrat státních a veřejných financí, nedostatek peněz na nemocenském, důchodovém a zdravotním pojištění. Dovolím si toto tvrzení uvést pomocí dvou srovnání alespoň jako reakci na kolegu Nečase.
Také v roce 1995 prosadila vláda vedená ODS snížení sazby na důchodové pojištění z 27,2 % na 26 %. Co následovalo? Od roku 1997 se dostal důchodový účet do každoročních deficitů. Tento stav byl narovnán až v roce 2004, kdy se parametrickou úpravou zvýšilo pojistné na 28 %. Co se stalo nedávno? Další vláda ODS prosadila od roku 2008 mimo jiné stropy na odvody do důchodového pojištění. A ejhle: Znovu máme problém s dostatečným výběrem a další argumenty k rychlé reformě. Nejenom krize, zvýšení nezaměstnanosti, ale i fikané parametrické úpravy, které Sněmovna svou koaliční většinou podpořila, jsou příčinou současné situace.
Příčiny však nikdo neřeší. A tak nezbývá na valorizace důchodů, i když spotřební koš seniorů znamená díky zdražování nájemného, energie a podobně zemětřesení zejména u osamělých seniorů. Důchodci spolu se zemědělci již jednou doplatili na transformaci naší ekonomiky, kdy v létech 1991 až do roku 2002 klesla reálná hodnota průměrných důchodů pod 100 % k roku 1989, a to v létech 1992 až 1994 dokonce pod 80 %.
Druhé srovnání se týká nemocenského pojištění. Vláda ODS se svými satelity snížila sazby pojistného. V roce 2009 bude výběr cca o 22 miliard nižší. Ano, některé povinnosti se přesunuly na zaměstnavatele. Lze předpokládat, že tentokrát poprvé bude nemocenské pojištění garantované státem v deficitu. Přitom zaměstnavatelům zůstane navíc, nevyplaceno, 14 miliard korun. To je odhad. Ale státní pokladna má problém, a tak se navrhuje snížit jednostranným rozhodnutím znovu pojistné plnění. Jak můžeme hovořit o pojistném, když v podstatě pojištěný nemá možnost do smlouvy o svém pojištění vstupovat, a to i při ošetřování dítěte? Pokud bude rodič třikrát za rok ošetřovat své dítě, a takové případy určitě jsou, přijde nově o peníze za devět dnů, protože i zde se zavádí karenční lhůta. To je příklad pomoci mladým rodinám a demografickému růstu?
Kritika i v médiích se zaměřuje na vysoké mandatorní výdaje státu. Ale nikdo se již nezamýšlí nad příčinou. Je totiž nenormální, když podnikatel chce odvádět stále menší a menší daně a odvody a přitom někteří vyplácejí řadě svých zaměstnanců tak nízké mzdy, které pak musí stát dorovnat sociálními příspěvky v rámci státní sociální podpory či dávek v hmotné nouzi. A z těchto nízkých mezd jsou pak vyměřeny i nízké důchody. Kde má tedy stát na tyto dotace podnikatelské sféře brát, když mimo jiné vyvádí nemalé prostředky na nesmyslné vojenské mise, vysoké finanční zajištění špiček ozbrojených sil a tak dále? Bude-li práce zajišťovat dostatečné mzdy a důchody, ušetří stát na sociálních dávkách. Mohou tedy zaměstnavatelé chtít i nízké mzdy, i nízké odvody, i nízké daně? Takový podnikatelský ráj ždímá stát, ale i jeho občany!
Mohl bych zde rozebírat další a další předložené návrhy vlády. Postihují nezaměstnané, zdravotně znevýhodněné, rodiny s dětmi, nemocné. Ale nebudu opakovat, co již zaznělo. Musím však konstatovat nesouhlas s tím, že balíček evidovaný pod sněmovním číslem 917 rozkládá dopady krize rovnoměrně, solidárně spravedlivě. Není tomu tak.
Je zřejmě kompromisem pro možnou většinovou podporu ODS a ČSSD. I když zde představitelé těchto mediálně viditelných stran předvádějí tradiční střet. Vládní návrh není vyvážen tak, že více přispívají k řešení ti, kteří na to mají, a že stát podrží standardy a individuální i společenskou spotřebu potřebných, slabších, a to v rámci humanity, solidarity, zodpovědnosti, demografického růstu i udržení potřebné kupní síly. Sociální koheze je narušena. Sociální smír je ohrožen. Solidarita dostává další úder. To je nevnímaná realita.
Ano, každý zastupujeme zájmy svých voličů. Od toho je parlamentní demokracie. Ale ti bohatí a jejich mluvčí zde v Poslanecké sněmovně by si měli uvědomit, že pro své blaho potřebují příhodné společenské klima. I je ohrozí infekce v případě nedostatečné zdravotní péče chudých. I je ohrozí nárůst kriminality, když řadě spoluobčanů nebudou stačit příjmy na bydlení, stravu a oblečení. I oni si určitě nepřejí míjet či překračovat na chodníku nové nedobrovolné bezdomovce.
Jsme ve 21. století. Hledejme proto tomu odpovídající řešení. Poslanci KSČM je nabízejí, i když rozumím tomu, že nekorespondují s jinými požadavky či dohodami, ale korespondují, a jsem o tom přesvědčen, s názorem mnoha lidí, občanů České republiky.
Také já se přihlásím v podrobné rozpravě ke svému pozměňovacímu návrhu, který se týká oblasti práce a sociálních věcí. Zatím děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Vlastu Bohdalovou. Připraví se Ludvík Hovorka.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vládo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme tisk 917. Ano, opravdu klíčový materiál v historickém okamžiku naší země. Co nás ale donutilo projednávat tento klíčový materiál? Ano, byl to nástup světové hospodářské krize, ale za druhé to bylo také to, jak byl nezodpovědně připraven státní rozpočet na rok 2009.
Všichni dobře víme, a už to tady dnes zaznělo, jak se tady hovořilo o tom, že žádná krize není, nehrozí, že sociální demokracie šíří poplašné zprávy, byť státní rozpočet byl navržen, i když byl navržen, jako kdyby se věštilo z křišťálové koule. Chápu, že v ekonomickém historickém okamžiku, ve kterém se teď nacházíme, musíme nalézt velké množství opatření, aby hospodaření státu neskončilo bankrotem. Chápu daňová opatření, chápu opatření, která se týkají různých pojištění. Jsem ale velmi znepokojena navrhovaným snižováním platů zaměstnanců ve veřejném sektoru. ***