(14.40 hodin)
(pokračuje Fischer)
Druhá věc. Víme přece velmi dobře, dámy a pánové, do jaké míry žijeme v otevřené ekonomice, a iluze, že ekonomický růst se bude startovat tady, v Praze, v této zemi, v této metropoli, je opravdu iluzí. Ten se možná nebude startovat ani ve Spojených státech. A když se bude startovat, tak v úplně jiných metropolích, v jiných integračních seskupeních. Vždyť se také pro tu exit strategy hledají cesty vysloveně na nadnárodní úrovni. Čili to je tedy osvětlení přístupového klíče k balíčku, to je odpověď na to, že on nenabízí nastartování ekonomického růstu; nabízí na rok velmi tvrdou cestu k tomu, abychom se nedostali do vychýlení takové rovnováhy, která by lidem této země, kterých se tu dnes možná velmi zastáváme, v budoucnosti, za několik let, velmi nezkomplikovala život.
Nepovažoval jsem za nutné toto tolik akcentovat v úvodu, byl jsem k tomu vyzván předchozími vystoupeními.
Další poznámka, třetí. Mluvil o tom pan ministr Janota, chci to jen potvrdit a zdůraznit. Nejsou v tom žádné triky, pracuje se s údaji, které jsou veřejně k dispozici, a s prognózami, které mohou mít validitu takovou, jakou mají. Všechny renomované mezinárodní instituce, všechny tuzemské instituce ještě v říjnu a listopadu v roce 2008 předpovídaly této zemi dvou- až tříprocentní růst. Dnes čelíme poklesu minus 5,5. To je výsledek. První obětí krize jsou prostě prognózy a prognostici, to platí. Držíme se pro příští rok velmi konzervativních prognóz: 0,3, 0,5 ČNB, samozřejmě s těmi dopady, které tady velmi otevřeně pan ministr financí sdělil, které vyplynou z přijetí balíčku, a budou skutečně oběti na straně růstu ve prospěch rovnováhy.
Jsou samozřejmě i jiné prognózy, podstatně veselejší, podstatně optimističtější; to je vidět, jak ten svět je strašně komplikovaný. OECD a GP Morgan předpovídají pro tuto zemi 2 až 3 % nahoru na příští rok. Tomu prostě nejsem schopen věřit. Index zpracovatelského průmyslu z tvůrčí huti GP Morgana je přes 50, z toho se dá odvodit rovněž asi dvouprocentní růst. My se držíme velmi konzervativních odhadů, nepropadáme těmto iluzím. Proto je ten balíček drsnější a proto je bolestivější.
To je k datům, s kterými jsme pracovali a která používáme, to je k výchozí pozici, k povaze balíčku. A ještě jednou říkám, že v tomto smyslu to mix být nemohl. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu premiérovi. Nyní prosím o slovo pana poslance Petra Nečase, který je přihlášen do rozpravy. Po něm podal další přihlášku kolega Petr Braný. Pro informaci - je zde dalších deset plánovaných vystoupení.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, myslím si, že z celé debaty kolem tohoto návrhu zákona i ze stávající ekonomické situace by mělo vyplynout jedno zásadní rčení, a to že deficity veřejných financí jsou momentálně veřejný nepřítel číslo jedna. To je věc, která může na dlouhou dobu podvázat nejen ekonomický růst této země, ale destabilizovat ekonomickou a sociální situaci. Nezadlužovat dále budoucnost našich dětí a vnuků, ale i nás samých je podle mého názoru kategorický imperativ, ke kterému bychom měli přistoupit.
Jeden z pozměňovacích návrhů, které tady určitě zazní, je návrh, aby se nesnižovalo porodné z 13 tisíc korun na 10 tisíc korun. Přitom v tento den, v tuto hodinu, v tuto minutu každé miminko, které se narodí v České republice, vedle deseti- nebo třináctitisícového porodného dostane na záda pomyslný baťůžek, ve kterém je dlužní úpis na téměř 110 tisíc korun. To je průměrná částka, kterou dluží každý občan České republiky z hlediska veřejného dluhu, včetně malých dětí. Položme si tedy na jednu stranu 10 nebo 13 tisíc a na stranu druhou 110 tisíc veřejného dluhu.
Ještě před třemi lety jsme tady slýchali, že žádné reformy nejsou potřeba, že je přece ekonomický růst, že se nemusí dělat žádné změny v sociálním systému, žádné změny v daňovém systému, žádné změny v důchodovém systému, žádné změny v systému zdravotnictví. Marně tehdy někteří z nás podotýkali, že ekonomický růst je fajn, ale že dříve nebo později přijde období, kdy nastane ekonomický pokles. To je nevyhnutelná vlastnost ekonomiky, že se pohybuje v cyklických procesech.
Chtěl bych připomenout, že díky krokům, které byly udělány, tento deficit veřejných financí dnes není vyšší o téměř 150 mld. korun. Kdyby tyto kroky nebyly udělány, kdyby se politická reprezentace, resp.vláda pouze dívala na to, že tady byla nějaká legislativa z jara roku 2006, tak dnes deficit veřejných financí je o 150 mld. korun vyšší.
Mimochodem, zaznělo tady ve vystoupeních od kolegů ze sociální demokracie o daních a tzv. podseknutých daních. Musím říci, že fakta jsou tvrdá. Jednoznačně říkají, že například u daně z příjmu právnických osob v roce 2007 při 24procentní sazbě bylo vybráno 166 mld. korun, v roce loňském při daňové sazbě snížené na 21 % bylo vybráno 188 mld. korun, což znamená nárůst o téměř 20 mld. korun. Dokonce vzrostl podíl korporátní daně na celkovém daňovém výběru z 12,2 % na 12,9 %. Čili tyto údaje jsou naprosto nepravdivé, a kdo z nich vychází, vůbec netuší, o čem mluví, a nevyzná se v rozpočtové problematice.
Myslím si, že základní problém, který tady vznikl a který dnes a v následujících letech budeme muset řešit, je, že v dobách ekonomického růstu produkovaly české veřejné rozpočty výrazný deficit. To je obrovský hřích minulých vlád, protože za stavu, kdy tato země měla čtyř-, pěti- nebo šestiprocentní ekonomický růst a měla deficit ve výši 100 mld. korun, to je neodpustitelné! Dá se pochopit, že země v době, kdy má pětiprocentní ekonomický proces, deficit státního rozpočtu se bude pohybovat někde přes 5 %. Ano, v době výrazného ekonomického poklesu, to není žádná ostuda. To, co je ostuda, je, že v době ekonomického růstu se produkují takto gigantické dluhy.
Myslím si, že by mělo být jasným závazkem politické reprezentace pro delší období dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů. Ano, můžeme vést debatu, zda v horizontu 6, 8 nebo 10 let, ale jsem hluboce přesvědčen, že tento základní úkol tady bude a my ho budeme muset být schopni splnit. Budeme muset být schopni v dobách ekonomického růstu generovat přebytkové rozpočty. Neplatí totiž šílená věta, kterou řekl čelný předák sociální demokracie, že se státní dluhy neplatí. Bohužel platí se. Platí se v dluhové službě, platí se i ve výši tohoto deficitu a těchto dluhů. Jenom to, že ho neplatíme my a budou ho platit naše děti nebo naši vnuci, přece neznamená, že to nebude zaplaceno. Čím dříve budeme mít odvahu k provedení strukturálních reforem, především s dlouhodobým dopadem v oblasti důchodů a zdravotnictví, tak tím dříve dosáhneme toho, že tyto reformy mohou být dělány postupně, mohou být sociálně citlivé, sociálně vnímavé. Čím více je budeme odkládat, tím častěji budeme v situaci, ve které jsme dnes, v situaci, kdy musíme zatáhnout za záchranou brzdu nebo za ruční brzdu se všemi dopady, tak jak to bude důsledkem tohoto návrhu.
K tomuto návrhu máme velké množství výhrad. Deklarovali jsme to veřejně a koneckonců veřejně jsme se i trochu přestřelovali s členy vlády i s panem ministrem financí. Ano, je zjevné, že to nemůže být návrh, který má reformní charakter, protože nemá žádnou vnitřní provázanou filozofii. Je to v podstatě - a teď se nechci dotknout, je to eufemismus - účetní operace na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu. Vláda k tomu nemá větší prostor, větší mandát, ani časové možnosti. Čili je to naprosto logický krok. Není to určitě návrh, který by bylo možné označit eufemismem úsporný, protože úspory, přestože vyjdeme i z částek, které původně směřovaly k deficitu 260 mld. Kč, jsou podstatně více zastíněny nárůstem příjmů, to znamená zvýšením daní o 50 mld. korun.
Určitě to není návrh, který je protikrizový, protože naopak ruší některá protikrizová opatření, např. zavedení slevy na sociálním pojistném. Určitě to není prorůstový rozpočet, a to tady zaznělo. Za situace, kdy se zvyšuje daňové zatížení o 50 mld. korun, z toho mimochodem 30 mld. korun tvoří přímé daně a odvody, čili je tady zvýšení nepřímých daní v menšině, bude to mít logicky utlumující dopad na počátky ekonomického růstu v příštím roce. A bylo to tady korektně panem premiérem a panem ministrem financí řečeno. ***