(12.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Ta druhá výtka, druhá poznámka, té prosím, abyste přiložili snad větší vážnost než výtce první. Tady bych podtrhl tu část vystoupení pana zpravodaje, pana kolegy, v níž upozorňoval na naprosto nejasnou vazbu, resp. nejasný odhad případných vlivů na soustavu veřejných rozpočtů, resp. na výdajovou stránku státního rozpočtu. Prosím o vážnost a respekt k vašim vlastním rozhodnutím a k debatám, které zde byly vedeny v nedávném čase.
My jsme velmi složitě, velmi řekl bych i těžkopádně hledali dohodu nad obsahem úsporného balíčku ministra financí. My jsme poměrně vážným rozhodnutím zredukovali výdajovou stranu rozpočtu a zároveň zvýšili daně proto, abychom snížili definičně, definičně zmenšili prostor pro deficit rozpočtu roku 2010 na oněch zhruba 163 mld. Kč. A minutu poté a dnes tedy dny poté tady projednáváme jeden za druhým zákony, které zvyšují mandatorní výdaje státu. V tom předchozím zákoně to byly řády desítek milionů korun; možná že dvacet třicet milionů korun se nezdá býti tak moc, aby Sněmovna jaksi zkrabatěla čelo a řekla si, že s ničím takový návrh státního rozpočtu na rok příští prostě nepočítá, tak to nemůžeme projednávat, ale tady už ten interval je od - když vezmu jednu mezní hranici - pár set milionů korun, ale má-li pravdu pan zpravodaj, a já jsem tedy spíše nakloněn věřit jeho odhadu, to může být i řád několika miliard korun. A to já tedy bych řekl, že to je příliš velké riziko, které si Poslanecká sněmovna vůbec dovolit nemůže, a má-li pokračovat ten sněmovní tisk v projednávání v Poslanecké sněmovně a má-li si tato Poslanecká sněmovna zachovat určitou míru i vážnosti a respektu směrem k veřejnosti, ale také především ke svým vlastním rozhodnutím, pak tedy poslanci, kteří navrhují něco takového, musí říct, kde to v příštím roce na výdajové straně vezmeme.
Nemáme-li zpochybňovat ten prostor pro vyjádření deficitu 163 mld. Kč, tak očekávám před závěrečným hlasováním, že mi někdo řekne, že rizika plynoucí z přijetí tohoto zákona, znamenají-li výdaje vyšší o několik miliard korun, kde ty peníze vezmeme a kde tedy pánové poslanci navrhují škrtat. Protože jestliže něco takového neřeknou, tak je to prachsprostý alibismus. Alibismus, který řekne - my, svatí mužové, přicházíme a chceme vyřešit nějaký problém, my báječně pomůžeme policistům v jejich službách, v jejich zajištění, ale zároveň nedořeknete to b), kde se na to má vzít. A to tedy není ani pravá služba těm policistům, protože chcete-li jim pomoct, tak stavíte ministra vnitra a ministra financí do situace, kdy na to nemají peníze, takže jim to nakonec stejně ani nebudou moci vyplatit. Ano, je to zákon, bude-li přijat - nebo je to návrh zákona, bude-li přijat, ministr vnitra to patrně bude muset udělat. Ale zdůrazňuji, že jenom za cenu vyššího zadlužení České republiky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Michalu Doktorovi. Kdo dál v rozpravě? Pečlivě se dívám, nikdo, rozpravu končím. Závěrečné slovo - ano, pan poslanec František Bublan se závěrečným slovem.
Poslanec František Bublan: Vážené dámy, vážení pánové, slyšeli jsme zde mnoho námitek, které zpochybňují tento záměr, já se k některým vyjádřím.
Kdyby tento zákon měl způsobit destabilizaci policejního sboru, tak se potom ptám, co tedy způsobilo teď během těch tří let tu destabilizaci, když platil ten současný zákon, protože skutečně odešlo asi deset tisíc policistů. My se snažíme ten stav napravit a snažíme se zachránit aspoň to, co se ještě zachránit dá.
K těm finančním nákladům. Pokud bude platit Janotův balíček a pokud policisté budou mít zkrácené základní tarifní platy o 4 %, tak se na Ministerstvu vnitra ušetří asi 760 mil. Kč. Pokud bude platit to, co jsem tady říkal, že odejde, a teď dám střízlivý odhad, koncem roku tři a půl tisíce policistů, tak náklady na odchodné a výplaty výsluh budou asi 820 milionů korun. Takže spíš jdeme do minusových hodnot, a to nepočítám náklady na přijímání nových lidí, na jejich školení atd. Takže tady v tom bych byl trošku opatrný a díval bych se na skutečná čísla, která hovoří v neprospěch těchto opatření a těchto rozhodnutí. Vždycky se nám vyplatí mít ty řekl bych zkušené policisty, kteří slouží a slouží i nadále, než abychom dělali kroky, které vedou k tomu, že oni odcházejí a musíme přijímat policisty nové.
Samozřejmě výplata přesčasů může mít nějaké nároky, ale zase praxe v minulých letech byla taková, protože bylo dost prostředků na takzvané odměny, že někteří policisté dostávali plošně třeba měsíčně, čtvrtletně 10 tisíc a podobně, aby se jim kompenzovaly takovou prostě formou té odměny přesčasové hodiny. Takže já se domnívám, že jaksi finance by na to byly, a samozřejmě to také povede policii k tomu, aby si více organizovala svou práci a nemusela vyplácet peníze zbytečně.
Potom zde ještě zazněla výtka na vzdělávání, že chceme jakoby slevit. Ne, není tomu tak. Slevit určitě nechceme, ale chceme, aby ti, kteří si to vzdělání ještě nedodělali a někteří v podstatě si, nevím, dělají bakaláře a dělají druhý nebo třetí semestr, takže ještě mají šanci si to dodělat, tak aby se jim ta doba jenom prodloužila na doplnění vzdělání, nikoliv že bychom vzdělání nepožadovali. Požadovat je budeme, ale chceme prodloužit tu dobu pro lidi středního věku, kteří mají snahu si vzdělání doplnit.
To, co říkal pan poslanec Doktor o tom, že jsou to nerovné podmínky. To jste si, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, špatně přečetl návrh toho zákona. Samozřejmě ta přechodná doba průběžně běží, to znamená ti, kteří se rozhodnou odejít, tak samozřejmě to platí a oni tu výsluhu dostanou podle let starého zákona, ale podle výpočtu nového zákona. Oni poškozeni nebudou. Nám jde jenom o to, aby těch, co se takto rozhodnou, bylo co nejméně, aby ještě měli šanci si to prodloužit. To znamená to rozhodování si o dva roky posunout. O nic jiného nejde.
A nakonec ještě mám poznámku k tomu stanovisku odborů. Já jsem s odboráři mluvil. Ono je něco jiného, když vám to dají s nějakým stanoviskem, které není úplně záporné, ale třeba něco zpochybňuje, a něco jiného je, když vám to dají písemně, a něco jiného, když vám to potom řeknou mezi čtyřmi očima. Takže ta stanoviska jsou různá. A ještě musím dodat, že ta písemná stanoviska byla dána v době, kdy ještě na vnitru seděl pan ministr Langer, takže asi prošla jeho cenzurou, takže i to trošku ovlivnilo ten konečný výsledek.
Já se, dámy a pánové, domnívám, že bychom měli propustit tento zákon do druhého čtení, abychom dali aspoň určitý signál především policistům, ale také třeba i hasičům a dalším příslušníkům bezpečnostních sborů, že se chceme těmito problémy zabývat, že to neházíme pod stůl. Samozřejmě situace od té doby, kdy ten zákon vznikal, až do dneška se malinko změnila. Můžeme z těch šesti okruhů, co jsem zde popisoval, aplikovat třeba jenom polovinu, nebo ani to ne, ale určitě abychom nějaký dobrý signál do těchto složek dali a snažili se najít řešení, které bude prospěšné všem a které samozřejmě také zvýší naši bezpečnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zástupci navrhovatelů Františku Bublanovi a se závěrečným slovem pan zpravodaj Zdeněk Boháč. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Boháč: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem chtěl svoje závěrečné slovo jako zpravodaj zkrátit, ale musím pár vět. Trošičku s nevolí či s neporozuměním jsem vyslechl ten závěr pana kolegy Bublana o cenzuře, bývalé cenzuře na Ministerstvu vnitra. To, jestli byla, je, může být - toť hypotetické, ale rozhodně nic to nemění na faktu, že to stanovisko, písemné stanovisko všech odborových svazů bylo dáno jednoznačně. A zdá se mi trošičku nekorektní hovořit o tom, co mezi čtyřma očima. Já jsem s hodně, hodně policisty, hasiči a záchranáři hovořil a rovněž tak hovořili o podpoře mého návrhu. Ale v tuto chvíli, toť diskuse, ale já bych nevzpomínal cenzuru na resortech jakýchkoliv, to je velice, velice subjektivní pohled. ***