(9.50 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegové, kolegyně, pokud jde o intenci, tak s intencí toho návrhu souhlasím, protože jsem tehdy na zahraničním výboru a koneckonců i ve Sněmovně byl pro ono usnesení, které rovněž nedoporučovalo, aby Česká vláda uznala svrchovanost Kosova. Ale přesto si myslím, že je třeba rozlišit dvě různé věci nebo dvě různé polohy problému, polohu politickou, tady opět opakuji, že považuji za chybu, že vláda tehdy nerespektovala usnesení Sněmovny, které bylo přijato velkou většinou, a polohu právní. Z hlediska právního nepovažuji ani já za dobré, abychom tyto věci, které opravdu z hlediska fungování státu patří do pravomoci nebo působnosti moci výkonné, chtěli regulovat zákonem. Nemyslím si, že by to bylo šťastné.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Další vystoupení v obecné rozpravě? Nebude, obecnou rozpravu tedy končím.
Budeme se zabývat návrhem na zamítnutí. Předtím si ještě přeje vystoupit pan předkladatel, místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Máte slovo, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní místopředsedkyně, paní a pánové, v závěrečném slovu řeknu jen dvě poznámky.
Za prvé, pokud by se vláda České republiky nezpronevěřila mandátu důvěry, kterou jí dala Poslanecká sněmovna, a nerozhodla by o uznání Kosova, tak bych samozřejmě takový zákon ani nenavrhoval vydat. Ale vzhledem k tomu, že usnesení Poslanecké sněmovny nestačilo vládě k tomu, aby se chovala tak, jak parlament v parlamentní demokracii rozhodl svým usnesením, nezbývá, než to řešit zákonnou normou. Tady nesouhlasím se stanoviskem pana poslance Zdeňka Jičínského, že to považuje za určitý posun. Je to posun, ale je to pouze zvýraznění parlamentní demokracie.
Nyní jednu poznámku k tomu, co říkal pan zpravodaj ve svém vystoupení a zejména ve zpravodajské zprávě, že by šlo o věci, které jsou retroaktivní. Není tomu tak, protože přestože to vláda České republiky učinila, prezident republiky nejmenoval velvyslance v Kosovu, nemíní tak učinit, alespoň o tom nevím, a v tomto případě tedy ten proces nebyl ukončen a Česká republika de iure z pohledu mezinárodního práva Kosovo neuznala. Proto nemůže dojít k žádné retroaktivitě a zákon nemůže být napaden u Ústavního soudu z tohoto pohledu, který tady byl prezentován.
Podle mého soudu tedy záleží na nás, jestli chceme zvýraznit parlamentní charakter České republiky, stát si za svým usnesením z ledna 2008, kdy Poslanecká sněmovna vyjádřila zásadní nesouhlas s tím, aby vláda České republiky Kosovo uznala, a přesto se vláda - a znovu podotýkám, na jednání, které bylo mimo Prahu, mimo jednání vlády, bez toho, aniž by to vláda měla řádně v programu - rozhodla v podstatě vypovědět poslušnost Poslanecké sněmovně a učinila rozhodnutí, které podle mého soudu není legitimní.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: To bylo závěrečné slovo před hlasováním.
Rozhodneme o návrhu na zamítnutí.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 154 a táži se, vás, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 117 poslankyň a poslanců pro 59, proti 27. Návrh na zamítnutí byl schválen.
Přeje si někdo provést kontrolu výsledku hlasování? Ano, paní kolegyně Konečná. Prosím tedy o chvilku strpení... Vše je v pořádku, paní poslankyně? Žádná námitka vznesena nebyla. Návrh zákona byl zamítnut.
Postoupíme k bodu
42.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Kateřiny Konečné, Alexandra Černého,
Pavla Kováčika a dalších na vydání zákona o způsobu uznávání
nově vzniklých států Českou republikou
/sněmovní tisk 497/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 497/1. Předložený návrh uvede zástupce navrhovatelů, místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vojtěch Filip. Máte slovo, vážený pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážení paní předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, paní a pánové, tady samozřejmě jde o normu, která nepůsobí pozpátku, neřeší konkrétní stav, ale řeší stav, který podle mého soudu odpovídá svým způsobem principům parlamentní demokracie. Jde o ten posun, který tady vzpomenul pan poslanec Zdeněk Jičínský a nakonec i zpravodaj u prvního bodu, to znamená zvýraznění pozice parlamentu v dříve typicky exekutivních pravomocech vlády České republiky, vlády, která má důvěru parlamentu, to znamená nepracuje proti parlamentu, který jí důvěru udělil.
V tomto ohledu je obsahem té normy v podstatě jediné, že pokud má Česká republika uznat nezávislost jiného státu - a teď si vymyslím, například nás požádá Jižní Osetie o to, abychom ji uznali jako samostatný stát, a vláda tak učiní bez parlamentu, myslím si, že jiná politická skupina v parlamentu řekne "to nedělejte", nebo "dělejte", a dostaneme se do situace, která je podle mého soudu nezáviděníhodná. V podstatě jde o to, aby vláda České republiky parlamentu sdělila, že má v úmyslu uznat nezávislost toho nebo onoho státu, projednal to příslušný výbor, předložil parlamentu doporučení k usnesení, a vláda poté učiní ten krok, který má mezinárodněprávní dopad.
V tomto ohledu nejde tedy o jakési přesunutí, jde jen o zákonné vyjádření mechanismu, aby nedošlo k tomu, k čemu tady došlo právě při uznání republiky Kosovo. V tomto ohledu je to norma, která směřuje pouze do budoucnosti a osvědčuje parlamentní charakter České republiky. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Marek Benda. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený člene vlády, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych jako zpravodaj uvedl tento návrh zákona. Vláda se k němu vyjádřila svým dopisem z 21. května 2008, ve kterém doporučila Poslanecké sněmovně vyslovit nesouhlas s tímto návrhem zákona z důvodů, které máte uvedeny. Stručně řečeno, uváděl jsem to již ve svém předchozím vystoupení k minulému návrhu zákona, jde o to, že tímto postupem by docházelo k výraznému posunu dosavadního vnímání ústavních zvyklostí v České republice, toho, jak doposud byla provedena dělba moci v České republice z hlediska zejména vztahu k zahraničí. Navíc je to postup, který je velmi nezvyklý ve všech zemích okolo nás. Tolik asi stanovisko vlády.
Já se pokusím přihlásit se do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano, již jste přihlášen. Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu přihlášku, a to přihlášku pana poslance Bendy. Vážený pane poslanče, máte slovo. ***