(15.40 hodin)
(pokračuje Liška)
V tomto rozhodně by česká politická scéna ocenila určitou kultivaci, protože tím bychom také mohli dosáhnout toho, aby tyto všechny zájmové svazy měly své akreditované legitimní lobbisty, kteří by komunikovali způsobem upraveným v tomto zákoně, a tím pádem by se také zvýšila transparentnost procesu. Rozhodně ale tento zákon nemůže dosáhnout toho, aby ti, kteří se budou chtít pohybovat mimo jeho půdorys, s tím přestali. Ti, kteří budou chtít nadále nabízet milion za změnu zákona o sázkách a loteriích, ti si svou cestu vždycky najdou a jistě si ji najdou také mezi poslance a poslankyně. To je bohužel věc, kterou tento zákon neřeší. Ovšem podnik či svaz, který bude mít zájem své zájmy transparentně veřejně sdělovat a komunikovat s námi, ten je vítán. My proto představíme i pozměňovací návrh, který by možná trošku zprůhlednil a zjednodušil způsob, jakým ta registrace a skladování a nakládání s daty mohly být přístupné veřejnosti. Rozhodně to přispěje.
Chtěl bych ještě říci několik věcí. Ony ty zkušenosti ze zahraničí jsou skutečně různorodé. Ve Spojených státech tento systém funguje, ale má velmi jinou kulturní tradici, zázemí než u nás, takže je obtížně přenositelný. Ale jsou země v západní Evropě, Německo, Rakousko, Velká Británie, Irsko, Francie, Dánsko, které tyto normy úspěšně přijaly a uplatňují je. Také existují iniciativy na úrovni Evropské unie, které členské státy mohou adoptovat a vlastně zavést do svého právního řádu. My toto rozhodně podporujeme. Chtěl bych zde zdůraznit, že tento zákon vítáme nejen z věcného hlediska, důležitý záměr, který zde dlouho chyběl, ale zároveň také bereme jako jednu čtvrtinu požadavku a odpověď na tyto požadavky, které formulovala samotná občanská společnost v České republice minulý rok.
Občanská iniciativa studentů z České republiky, která se nazývá Inventura demokracie, formulovala čtyři požadavky, o kterých si myslí, že by znamenaly zajímavý a určitě bohulibý dárek české politiky k dvacetinám české demokracie, k 17. listopadu 2009. Tím prvním je zákon o lobbingu a sociální demokracie ho tímto předkládá a my to velmi vítáme. Těmi dalšími třemi jsou zákon o zrušení praxe přílepku, který budeme projednávat zanedlouho, je to také zákon, který mění způsob jmenování mediálních rad a třetí je změna ústavního zákona a omezení poslanecké imunity. Tyto čtyři legislativní záměry znamenají dárek k dvacetinám české demokracie. Já věřím, že se nám podaří udržet vazbu mezi těmito čtyřmi záměry a že Poslanecká sněmovna je letos na podzim, dvacet let po listopadu 1989, přijme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ondřeji Liškovi. Slova se ujme pan poslanec Petr Bratský a připraví se pan poslanec Kochan. Pane poslanče, ještě chvilku počkejte, ověřím si, jestli jsem si správně zaznamenal všechny přihlášené. Potom pan poslanec Krupka, pan poslanec Nečas, pan poslanec Plachý, pan poslanec Hovorka. To jsou zatím přihlášení do rozpravy.
Pane kolego, prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji. Lobbismus je neodmyslitelnou součástí parlamentního života a je také jedním ze způsobů zprostředkování zájmu jejich nositele veřejnou autoritou s rozhodovacími pravomocemi. Cílem lobbingu je tyto zájmy prosadit a některé země se snaží o regulativní úpravu činnosti lobbistů na půdě parlamentu i mimo ni.
Já jsem nechal Parlamentním institutem pro nás pro všechny zpracovat zprávu, jak to chodí ve vyspělých zemích, kde lobbismus je upravován, případně není, pokud se jedná o země Evropského společenství a ve Spojených státech a Kanadě. Odcituji pár věcí, z kterých potom ke konci své řeči vyvodím závěr.
Často diskutovanou otázkou je vymezení lobbisty, resp. lobbistické skupiny. Na jedné straně jsou to lobbistické skupiny, v našem prostředí České republiky tzv. konzultantské společnosti, které za úplatu zprostředkovávají kontakt mezi zákonodárci a různými skupinami klientů. Na straně druhé je za lobbisty v širším slova smyslu zapotřebí ovšem označit i zájmové skupiny. Patří mezi ně odbory, zaměstnavatelské svazy, profesní organizace a nevládní neziskové organizace, jak již o tom hovořil kolega Michal Doktor. Zavedení povinné registrace lobbistických skupin by se zřejmě muselo dotýkat obou skupin lobbistů, což navrhovaný zákon neřeší a zmiňuje pouze obecně povinnost lobbistů se registrovat a tzv. ohlašovací povinnost, tak jak je v paragrafu navrhovaného zákonu problematická, a hovořil o tom už i kolega Kalousek a znovu i pan kolega Michal Doktor. Je třeba zřídit také lobbistické organizace případně komory a doprovodné kodexy chování ať si určí ony samy, nebo bychom je museli zákonem zrušit. Bez těchto kodexů si prakticky zákon o lobbismu nedovedu vůbec osobně představit.
Podle způsobu vyrovnání se s výše uvedenými tématy můžeme rozlišovat dva přístupy k právní regulaci lobbování, a to buď regulační přístup, nebo neregulační. Ten regulační např. uplatňují Kanada a USA. V Kanadě byl přijat zákon o registraci lobbistů, podle kterého musí lobbisté registrovat své aktivity, ať se vyvíjejí v legislativě, exekutivě anebo v byrokracii. Původní rozlišování mezi profesionálními firmami na jedné straně a zástupci sdružení a zájmových skupin a straně druhé bylo v roce 1993 opuštěno, protože se ukázalo jako velmi problematické. A z toho musíme vycházet i my při tvorbě nového zákona.
Rozsah informací vyžadovaných od všech subjektů podléhajících zápisu do evidence je tak stejný. Jedná se o jméno nebo název a adresu nebo sídlo lobbisty, jméno a adresu klienta, předmět zastupování, určení legislativního záměru návrhu zákona nebo smlouvy, ke kterým se daná činnost vztahuje. Skutečnost, jestli je platba za lobbistické služby založena na úspěchu, nebo na neúspěchu, kdy se nevyplácí nic, a dále určení strategie postupu. Evidenci vede rada, který je za tímto účelem zvláště jmenován parlamentem. Rada vydává každý rok výroční zprávu a do jeho kompetence patří vyšetřování a výkon rozhodnutí v rámci zákona o registraci lobbistů. Sankcí za nedodržení zákona jsou pokuty. Evidence je veřejná a přístupná na internetu. Nezbytnou součástí zápisu do evidence je podpis kodexu chování lobbisty.
Ve Spojených státech byl v roce 1995 přijat zákon o odkrývání lobbingu, který na federální úrovni stanoví, kdo je povinen se registrovat a jaké informace musí zveřejnit. Současná právní úprava rozšířila definici lobbismu ve Spojených státech, která zahrnuje i vyhledávání podkladových materiálů a poskytování informací. Registrace se nově vztahuje také na pokusy o ovlivnění úředníků státní správy nebo vládních úřadů a odráží skutečnosti, že většina přijatých zákonů je navrhována vládou. Zajímavé je ustanovení zakazující členům parlamentu a státním úředníkům činnost lobbisty po dobu jednoho roku po dobu skončení mandátu. I po této době je třeba takovou skutečnost oznámit a evidovat. Na rozdíl od Kanady nemají lobbisté ve Spojených státech žádnou zákonnou povinnost podepsat kodex chování. Existují však profesní sdružení lobbistů, která mají dobrovolné kodexy chování svých členů.
Neregulační přístup je druhá možnost. Tam bych vám chtěl sdělit, že v Dánském království, v Norském království a ve Španělsku neexistuje právní úprava registrace lobbistů ani etický kodex.
Naopak např. ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska činnost lobbistů není přímo upravena. Jednání člena parlamentu, při kterém vstoupí do smluvního vztahu s jiným subjektem, který kontroluje nebo omezuje jeho nezávislost nebo svobodu jednání v parlamentu nebo si vyhradí jednání ve svůj prospěch v jakékoli záležitosti, která je předmětem projednávání v parlamentu, je neslučitelné s důstojností parlamentu. Je neslučitelné s důstojností parlamentu! Člen parlamentu zastupuje všechny voliče, nikoli určitou skupinu. Zejména nesmí za odměnu nebo protiplnění finanční nebo v naturáliích, přímé nebo nepřímé, které obdrží sám nebo člen jeho rodiny, iniciovat záležitosti jménem třetí fyzické nebo právnické osoby nebo zájmy takové osoby zastupovat, naléhat na ostatní členy parlamentu nebo vlády za tímto účelem, a to ani ve svých projevech, interpelacích, návrzích, návrzích zákonů nebo jejich novel ani při jednání písemném či ústním s členy vlády nebo zaměstnanci státní zprávy. ***