(9.30 hodin)
Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, zahraniční výbor na svém jednání neschválil usnesení, které by dávalo souhlas s ratifikací této dohody. V této chvíli jako zpravodaj bych neřekl více a potom možná pár slov o důvodech toho neschválení.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Otevírám rozpravu, ve které, předpokládám, vystoupí pan poslanec David Šeich. Má slovo.
Poslanec David Šeich: Jak sněmovní tisk uvedl pan ministr zahraničí, domnívám se, že se jedná o normu, která sice může pro někoho představovat určité kontroverze, na druhou stranu nevidím příliš velký prostor a příliš velkou volbu pro změnu této dohody. Je to prostě určitý standard, který Spojené státy aplikovaly v rámci svého boje proti terorismu a po zkušenostech, které přišly s terorismem po 11. září. Domnívám se tedy, že je to text, který musí akceptovat řada jiných zemí. Myslím si, že je to text relativně v těch mezích, které máme, vyvážený, a osobně se domnívám, že neschválení toho tisku mělo spíš pro některé určitý symbolický význam, protože ne natolik odlišná dohoda obdobného typu s Austrálií například v zahraničním výboru podporu získala.
Čili já bych doporučoval tento tisk přijmout a už ten proces dále, protože jsme tu vedli řadu technických diskusí s kolegy poslanci, na které bylo odpovězeno, nepozdržovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Dalším diskutujícím v této rozpravě je pan poslanec Exner. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, dva přítomní členové vlády, asi není žádný místopředseda vlády ani předseda vlády. (Námitky.) Pardon, omlouvám se, pan ministr je také místopředseda vlády, gratuluji k oběma funkcím ještě jednou. (Veselost.)
Já nevidím tento předkládaný tisk tak jednoduše jako pan ministr a také jako pan zpravodaj. Musím konstatovat, že jde o vynucenou a problémovou dohodu. Na několika místech se v ní hovoří o vzájemnosti, ale jde o jasně jednostrannou záležitost: vyhovět požadavkům vnitřně stanoveným ve Spojených státech amerických tak, že z jejich pohledu jde o tzv. zákonné povinnosti. V některých částech textu se např. hovoří o konkrétních orgánech, aniž by bylo uvedeno, které země se to týká. Prakticky vždy se ale rozumí orgány Spojených států amerických. Například v preambuli dohody. Žádné srovnatelné požadavky zatím naštěstí nejsou ze strany Evropské unie.
Proti předchozím dohodám už Úřad pro cla a ochranu hranic nevstupuje, pokud příslušný dopravce splní jeho podmínky a sám uhradí náklady na změnu proti dosavadnímu systému, do informačních systémů dopravců, ale dopravci ve stanových lhůtách před letem sami předávají stanovené informace.
Dohoda je uplatňována od data podpisu a je potřeba připomenout, že datum podpisu bylo 26. července 2007. Jak bylo řečeno, Česká republika vydala prohlášení připojené k tisku 449, že do splnění svých ústavních předpisů, tedy ratifikace, nebude dohodou vázána. Ministerstvo v rámci předkládací zprávy konstatovalo, že podle posouzení textu nové dohody a s přihlédnutím k ústavnímu pořádku České republiky, jakož i normám mezinárodního práva veřejného, je možné dohodu předběžně provádět, a to na základě Úmluvy o mezinárodním civilním letectví coby mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu České republiky, a v souladu s usnesením článku 10 naší Ústavy, ve znění pozdějších předpisů. A má to aplikační přednost před vnitrostátním zákonem. To je samozřejmě velmi zajímavé tvrzení, že by dohoda, která zatím není z naší strany ratifikována, měla přednost před naším vnitrostátním zákonem.
Pan ministr ve svém vystoupení nyní prohlásil, že z české strany se dohoda předběžně neprovádí, že jsou jenom předkládány určité údaje. Prosil bych, jestli by přece jenom mohl pan ministr zcela jasně prohlásit, že tedy dohoda se neprovádí tak, jak je podepsána, ačkoliv Evropská unie prohlásila, že je možné ji provádět od data podpisu, a v jakém rozsahu se tedy opravdu předávané údaje provádějí.
Jaké jsou hlavní problémy této smlouvy? Evropský soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady EU, podle kterého byla uzavřena původní dohoda z 28. května 2004, a zrušil to k 30. září 2006. Rada EU obratem udělila mandát sjednat novou přechodnou dohodu do 31. října 2007 v zásadě stejného obsahu. Ta byla schválena 19. října 2006. V ní nakonec došlo k rozšíření možnosti americké strany využívat předávané údaje. Tato dohoda nebyla nakonec do vypršení její platnosti v České republice ratifikována, ale jistě byla rovněž uplatňována od data podpisu. Nebyla ratifikována ani v některých dalších zemích.
Nynější dohoda je sjednána na sedm let, z nichž už více než dva roky uplynuly. Připomínkové řízení k této dohodě v České republice bylo kvůli naléhavosti nahrazeno projednáním ve výboru pro EU, který souhlasil, avšak mnoho aspektů tehdy nebylo důkladně odborně posouzeno. Podle důvodové zprávy, nebo předkládací zprávy, se počet předávaných informací snižuje ze 34 na 19, což také nyní zopakoval pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí. Řada z nich jsou ale informace složené z řady údajů - některé problémové, ne úplně určené, s tím, že vlastní obsah určuje jednostranně americké Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Konkrétně je možné uvést údaj uvedený pod číslem 5 - dostupné informace o často cestující osobě a výhodách, například bezplatné letenky, lepší podmínky apod. Tyto informace nejsou vlastně nijak omezeny a v žádném případě nejde o jeden údaj. Podobně údaj pod číslem 7. Veškeré - toto slovo zdůrazňuji - dostupné kontaktní informace včetně informace o původci těchto údajů. Dále údaj číslo 11 - informace o sdílení kódu. Údaj číslo 12 - rozčleněné nebo rozdělené informace, aniž by bylo specifikováno, o jaký konkrétní obsah těchto informací jde. Údaj číslo 17 - obecné poznámky včetně informací OSI, to jsou další služební informace, SSI - zvláštní služební informace, a SSR - zvláštní služební požadavek. Tyto informace jsou vnitřními informacemi leteckých dopravců a nepodléhají vlastně žádné další kontrole z hlediska například našeho státu. Dále bod 18 - veškeré informace shromážděné v systému předběžných informací o cestujících, veškeré informace shromážděné o cestujících, to také v žádném případě není jednotlivý údaj. Navíc svou obecností může zahrnovat naprosto cokoliv.
Toto vše je ještě zhoršeno textem v přiloženém vysvětlovacím dopisu Spojených států Evropské unii, kde se píše, že předané takzvané citlivé údaje, například o rasovém či etnickém původu, politické názory, náboženské či filozofické přesvědčení, členství v odborových svazech a údaje týkající se zdraví či sexuálního života, vytřídí automatizovaný systém amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti, nevyužije a okamžitě vymaže. Avšak tyto informace podle dohody mají být předány. Ovšem v dopise se píše, že ve výjimečných případech mohou úředníci ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických vyžadovat a využít tyto citlivé údaje i další údaje dokonce nad stanovený rámec, tedy nad rámec těch 19 skupin údajů, které jsou obsaženy v dohodě.***