(14.50 hodin)
(pokračuje Jakubková)
Já se obávám, že by přijetí tohoto zákona mohlo vést k jeho nadužívání a ulehčování často nekvalitní práce úředníků na úkor práv občanů, a to zejména v době, kdy stavíme dopravní infrastrukturu bez koncepce a často se špatnou projektovou, předprojektovou přípravou. Prosím, zvažte to, a doufám, že občané ve volbách ohodnotí vaše dnešní hlasování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji. Přeje si někdo další? Pan poslanec Martin Bursík. Vážený pane poslanče, ujměte se slova. Současně poprosím již poměrně masívní hlouček mých vážených a milých kolegů, zdali by byli ochotni přesunout svá bezesporu zajímavá jednání do předsálí Poslanecké sněmovny a nerušili projednávání tohoto bodu. Děkuji vám za pochopení.
Pane poslanče Bursíku, ujměte se slova.
Poslanec Martin Bursík: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, pane předsedo Poslanecké sněmovny, vystoupím velmi krátce a tou jednotící linkou vystoupení překvapivě bude předseda Sněmovny pan poslanec Vlček. Mě k tomu včera inspirovalo pozorování předvolební debaty v televizi. A když si představím dnešní večerní bilanci, když, pane předsedo, dorazíte šťastně domů a budete mít za sebou všechno to, s čím dnes jdete do Poslanecké sněmovny, a přejete si, abyste před svými voliči a možná si myslíte i před svým svědomím uspěl, tak si myslím, že ta bilance by měla být z pohledu ani ne tak veřejného zájmu jako skutečnosti, že předseda Sněmovny by měl mít elementární cit k právu a měl by respektovat dělbu moci a měl by být tím, který z pozice této špičkové ústavní funkce bude dbát na dodržování zákonnosti a na legislativní čistotu práce Poslanecké sněmovny, a nikoliv naopak.
K tomuto vyjádření, které formuluji korektně, ale jeho obsah je podle mého názoru naléhavý, mě vede to, že pan předseda Sněmovny stojí jako předkladatel za dvěma poslaneckými návrhy, které tady projednáváme. Jednak tento návrh, který se týká vyvlastňování majetku. Pan poslanec Benda tady v šumu Sněmovny zdůraznil jeden paragraf zákona, který v sobě zahrnuje zrušení odkladného účinku soudní ochrany vlastníka při vyvlastnění. A toto musím říct, že pokládám za princip, který je absolutně nepřijatelný z pohledu ochrany soukromého vlastnictví. Rád bych si představil pana předsedu Vlčka, kdyby se jednalo o jeho majetek, kdyby se jednalo o to, že není zřejmé, jedná-li se o veřejný zájem, nebo ne, a nějaká stavba, o které se má za to, že je ve veřejném zájmu, ale není toto rozhodnuto, mu bude vyvlastněna a on nebude mít možnost odkladného účinku tím, že se obrátí na soud, a pak se následně ukáže, že tomu tak není a že s tím veřejným zájmem to není tak hrr. Myslím, že Poslanecká sněmovna by neměla ve věci vlastnických práv přijímat zákony, které jsou z dílny navrhovatelů poslanců, že tohle je věc, ke které by se měla vyjadřovat primárně, ale nikoliv že bych chtěl upírat poslancům toto právo. Ale je to příliš delikátní materie na to, aby se tady tímhle způsobem lepila na jednání Poslanecké sněmovny. Dokonce si myslím, že, pane předsedo, voliči ani tohle příliš neocení, tento váš výkon.
K tomu druhému teprve promluvím, to se týká rychlostní komunikace R35, kde je poslanecký návrh, který jde zcela zjevně proti dvěma nálezům Ústavního soudu. Ale protože nechci být napomínán, že nemluvím k věci, tak k tomu promluvím, až toto bude na pořadu jednání. Ale chci se pouze pozastavit nad tím, že to je předseda Sněmovny pan Vlček, který stojí jako navrhovatel za oběma těmito velmi problematickými návrhy.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Další vystoupení k tomuto bodu? Jeden z předkladatelů, pan poslanec Oldřich Vojíř. Vážený pane poslanče Vojíři, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, paní předsedající. Pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, vždycky máte něco na vybranou. To je tak skoro vždy v životě. Když budeme projednávat izolovaný zákon o dostavbě nebo výstavbě rychlostní komunikace R35, tak já jsem tady několikrát říkal, že naprosto rozumím lidem, kteří jsou z východních Čech, severních Čech, střední nebo severní Moravy, protože pro ně je to velice důležitá dopravní tepna, bez které nejen že se neobejdou, ale bez které se dokonce ani nemůžou rozvíjet. Navíc by R35 odlehčila D1, na čemž se snad všichni shodneme. Určitá skupina lidí už došla k závěru, že je zapotřebí na to upozornit tak silně, že vyrobila návrh zákona a chce R35 uzákonit. Já říkám, že to není poprvé, kdy se to stalo. Uzákonil se okruh Plzně, jestli se nepletu, a výsledek byl takový, že to nakonec možná bylo komplikovanější, než se na první pohled zdálo, nicméně okruh Plzně je v podstatě hotov.
Já tím chci říci, že vyvlastňovací zákon je něco, kde se shodneme všichni, že se má používat v krajní mezi. V krajní mezi. A že stát má za prvé prokázat, že jde o veřejný zájem. To je klíčová věc. On musí prokázat, že jde o veřejný zájem. A já si myslím, že v rychlostních komunikacích, v dálničních a železničních koridorech a možná v některých dalších liniových stavbách třeba energetického typu dle mého soudu o veřejný zájem jde.
Je-li prokázáno, že jde o veřejný zájem, teprve poté jednám s těmito dotčenými osobami nebo subjekty o tom, že jsem vytyčil stavbu, a tudíž jsem řekl, že toto je nějaký koridor, kudy stavba povede. Ona totiž nemůže vést, jak si kdo vzpomene. Ona je od toho také liniová. Prostě se předpokládá, že bude více rovná než křivá. Protože chcete-li jezdit na rychlostní komunikaci a dálnici 130 km/hodinu nebo 110 a potřebujete-li např. postavit velmi vysoké napětí nebo ropovod nebo plynovod, tak prostě musíte splnit i některé technické parametry. To tak prostě bohužel je.
Samozřejmě v tom vytyčení se dostanete do situace, kdy se střetnete, chcete-li tento termín, se soukromým majetkem a teď je zapotřebí hledat cestu, jak se s tím rozumně vypořádat. Samozřejmě optimální je, když je to dohodou, a dohoda může vypadat tak, že buď si vyměníte pozemky - jedna varianta, nebo se dohodnete na ceně. Tady už se dostáváme do problému, protože stát nemá takový manévrovací prostor, jak bychom si možná představovali, stát nemůže jednat o jakékoli ceně s tím potenciálním partnerem, on je omezen určitými vyhláškami, určitými limity, a my jsme v této předloze řekli a navrhujeme, že by bylo dobré, aby se mohl dostat alespoň na tu cenu, která by mu byla jinak soudně přiznána.
To znamená že existuje skupina lidí, která se chce dohodnout, ale protože ví, že nechat se - a teď to berte v uvozovkách - nechat se vyvlastnit je pro ně ekonomicky výhodnější, takže oni se nechají vyvlastnit, ten proces nějakou dobu trvá, vy, co jste advokáti nebo máte znalosti z procesu právního, tak víte, že to není den, týden, ale jsou to spíše měsíce, a celá situace čeká na to, až se to vyřeší. Teprve na konci celého procesu jsou také lidé, kteří se toho majetku vzdát nechtějí. A já říkám, že zase existují minimálně dvě skupiny. Jedni, který ho třeba dostali zpět po mnoha, mnoha letech, mají k němu nějaký vztah, a tam je to velice, velice těžké. Dokonce si myslím, že to je složité i z hlediska toho, že mají něco zase odprodat, na co čekali léta, až jim to stát vrátí. Tam rozumím tomu, že to chce vysokou míru citlivosti jednání. Ale je-li prokázán veřejný zájem, tak stejně k dohodě dojít má. ***