(10.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Dalším zpravodajem byl zpravodaj výboru rozpočtového pan kolega Vladislav Vilímec. Zeptám se. Nechce se vyjádřit k rozhodnutí prezidenta republiky. Stejnou otázku ještě položím panu poslanci Miroslavu Krajíčkovi, který byl zpravodajem výboru pro sociální politiku, zda se chce vyjádřit ke stanovisku prezidenta republiky. Nikoliv.
Otevírám tedy rozpravu. Do rozpravy mám dvě písemné přihlášky. Nejprve tedy bude mluvit paní poslankyně Věra Jakubková, poté pan poslanec Michal Doktor. Registruji přihlášku pana poslance Urbana.
Poslankyně Věra Jakubková: Vážené dámy a pánové, znám jen jeden argument, který mluví ve prospěch šrotovného, a to že jeho zavedení v Německu prospělo českým automobilkám. Pokud by Česká republika neměla hrát roli černého pasažéra, tak je to způsob, jak přispět k řešení krize ve společném prostoru. Jinak osobně považuji šrotovné za ekonomický, energetický a environmentální nesmysl. Jsem přesvědčena, že pokud máme volné veřejné prostředky, že by měly směřovat do zdravotnictví, kultury, životního prostředí, do školství.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Jakubkové. Žádost o odhlášení, i když zatím jsme možná ještě vzdáleni hlasování, ale musím jí vyhovět. Odhlásila jsem vás, přihlaste se. Pan poslanec Doktor má slovo nyní.
Poslanec Michal Doktor: Vážení kolegové, dovolte, abych k projednávané věci uvedl několik víceméně strohých poznámek. Budu mluvit výhradně k té části zákona, která se zabývá zavedením takzvaného šrotovného. Dovolte, aby mé výhrady, nebo mé poznámky, byly pouze v rovině výtek a upozornění na nedostatky, které tento návrh vyvolává, respektive které jsou zakódovány v zákoně schváleném Poslaneckou sněmovnou, posléze i Senátem.
Výhrada první. Legislativa platná k 1. 1. 2010 se šrotovným nepočítá. Návrh rozpočtu, o němž se vede v médiích tak vzrušená debata, a návrh deficitu vyjádřeného číslem minus 230 mld. korun by tedy přijetím šrotovného musel být opraven minimálně o další 2,5 miliardy; vezmu-li v potaz zbývající části zákona, o němž mluvíme, je to minus 6,5 miliardy korun navíc.
Zákon zavádí zjevnou diskriminaci a protekcionismus. Diskriminaci v tom slova smyslu a protekcionismus ve slova smyslu, které uvedu vzápětí.
Z peněz daňových poplatníků má být podporována výroba automobilů, a to i přes zjevné signály, dlouhodobé signály trhu, tedy daňových poplatníků samých, spočívajících v dlouhodobé stagnaci trhu a zjevnému přesycení. Auta už prostě nikdo nekupuje. Nabídka výrobců dlouhodobě převyšuje poptávku, aut se vyrábí více, než trh vyžaduje, a samotný automobilový průmysl, samotný svaz výrobců říká, že jeho vlastní kapacity, výrobní kapacity, kterými dnes automobilový průmysl disponuje, jsou o 30 % vyšší, nežli je schopen absorbovat trh. Zákazníci již dlouhodobě neakceptují poměr ceny a užitných hodnot. Je zjevné, že musí dojít k zásadní kvalitativní proměně této relace, cena vozu musí daleko více odpovídat užitným hodnotám, které vozy nabízejí, a použití šrotovného, tedy peněz daňových poplatníků, jejich vlastních peněz, tento pro zákazníka výhodný a kýžený posun zpozdí a oddálí. Použití peněz daňového poplatníka tedy nejvíce poškodí jeho samotného a poškodí jeho zájmy, jeho budoucí zisky.
Z možnosti využít šrotovné jsou předem vyloučeni - a to je ten příklad diskriminace, diskriminace jiné, nežli byla v minulosti uváděna a na kterou byl veden důraz - osoby samostatně výdělečně činné, plátci DPH, či osoby povinné k této dani. Peníze všech jsou používány ve prospěch předem vybraných a z tohoto systému jsou předem někteří vyloučeni.
Zákon také zavádí určitý paradox: upravuje minimální dobu, po kterou je nutné vlastnit vozidlo, které bylo sešrotováno, v obou případech, které jsou zákonem popisovány, jsou to dva roky. Vůbec ovšem neřeší minimální dobu, po kterou musí vlastník vozidla koupeného, tedy nového s příspěvkem šrotovného, s příspěvkem jiných občanů, tedy jejich dotací, užívat. Zákon tedy nedokáže zabránit spekulativnímu nakládání s takto koupenými vozidly. Paradoxně je možné koupené vozidlo se šrotovným za dva roky prodat za úplně jinou cenovou relaci pro jeho vlastníka, nežli jsou ceny v tu chvíli akceptované trhem. Přestože nejsem schopen a nechci a priori podezřívat těch potenciálních 80 tisíc vlastníků nových vozů ze spekulativního chování, spekulativní chování a spekulativní úvahu jim tato konstrukce zákona dovoluje a považuji to za velkou chybu.
Odhadované náklady na celou operaci, tedy uváděných zhruba 2,5 mld. korun, nejen že nejsou rozpočtovány, to už jsem uvedl, ale jsou z mého pohledu i výrazně podhodnocené a nejsou vyjádřeny konzervativně korektní metodou. Není totiž počítáno s náklady na obsluhu dluhu, který tento program, tato operace zvýší, tedy dluh, který vytvoří. Není počítáno s úroky. Vezmu-li v potaz současný trend trhu, respektive současnou cenu, která činí zhruba 5 %, a průměrnou dvacetiletou splátku případné emise, která bude vydána na obsluhu státního dluhu, který vznikne v roce 2009, pak je zjevné, že v kombinaci 5 % a dvacetiletého období splácení jsou náklady na šrotovné přesně dvojnásobné, ne-li vyšší, bude-li splátka emise delší nežli dvacet let.
Jsou to podle mě důvody, pro něž nemůže Občanská demokratická strana a žádný z jejích poslanců připojit aktivní hlasy pro podporu šrotovného. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Nyní má slovo pan kolega Milan Urban. Po něm je přihlášen pan poslanec Cyril Svoboda, Pavel Hojda a Miroslav Kalousek.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, nevím, jestli mám být smutný z toho, co tady poslouchám, nebo se mám vztekat z toho, co tady poslouchám, nebo jestli to mám vůbec poslouchat, to, co tady říkali kolegové přede mnou.
Já řeknu, proč. Proč ty výhrady neřekli v době, kdy souhlasili s celým balíčkem opatření pro podporu hospodářského růstu v České republice? ODS přece podala sociální demokracii ruku a stvrdila rukou i hlasováním ve Sněmovně, nebo jednáním ve Sněmovně, že s tímto záměrem souhlasí. Nerozumím tomu, proč došlo k zvratu. Já jsem si myslel, že alespoň elementární dohody, na které se podá v této Sněmovně ruka, že takové dohody platí. Dohody vznikaly poměrně těžce. Byl to složitý mechanismus, než jsme dospěli k tomu kompromisu, ale považoval jsem to za jednou provždy schválené.
Ale to není tak důležité. Důležité je to, že to, co tady říkáte, a z toho jsem smutný, že nebudete podporovat šrotovné, protože to z nějakých akademicko-ekonomických důvodů považujete za nesystémové. My jsme nikdy neříkali, že to je systémové opatření. My jsme vždycky říkali, že to je svým způsobem nestandardní opatření v době hospodářské krize. Pokud neschválíte dnes ten zákon, a to šmudlání, jak říkáte, že ať si to zařídíme 101 hlasy, že vy odejdete ze Sněmovny, jak jsem četl teď nějaký výrok pana ministra Nečase, tak to nepovažuji už vůbec za seriózní. My přece pro šrotovné i pro ostatní zákony dnes potřebujeme 101 hlasů, abychom případně přehlasovali veto prezidenta. Já bych chtěl věřit tomu, že pan prezident, když uplatnil veto na tento zákon, tak možná sledoval vývoj automobilového trhu, tedy poptávku, která díky šrotovnému v Německu, díky šrotovnému zhruba ve 13 zemích Evropské unie byla poměrně vysoká a v České republice se samozřejmě promítala do všech firem, které se podílejí na výrobě automobilových komponentů či montují automobily. Ono teď, dnes, platí víc než kdy jindy, že tento záměr je správný. Jestli, přátelé, neslyšíte ten hlas ze Škodovky Mladé Boleslavi, že se jedná o propouštění 2,5 tisíce lidí, jestli neslyšíte, co se odehrává v těch 70 firmách, kde vyrábějí automobilové díly, že díky tomu poklesu, vyčerpání německého šrotovného hrozí zrušení tisíců pracovních míst, tak je mi vás líto. ***