(17.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Naproti tomu několik desítek občanů poslalo mail všem poslankyním a poslancům na podporu antidiskriminačního zákona. Obávám se, že tito lidé antidiskriminační zákon nečetli, nebo ho nečetli dost pozorně. I já jsem obdržela desítky naprosto shodných mailů, tedy vlastně jeden a tentýž mail s různými podpisy. Lidé se pod maily podepsali a většinou uvedli svou adresu. Pokládám proto za nutné vysvětlit, že podlehli velmi laciné argumentaci, a také vysvětlit, proč budu hlasovat proti přijetí tohoto antidiskriminačního zákona.
Cituji některé části z dopisu poslancům: "Domnívám se, že je třeba tento návrh zákona přijmout, neboť současnou českou legislativu v oblasti diskriminace považuji za nedostatečnou, neboť ústava upravuje pouze vztah občana a státu, ne občana a zaměstnavatele či vztahy podobné. Nejen pro tyto skupiny osob je důležité, aby byl přijat návrh antidiskriminačního zákona."
Tak zde bych si dovolila oponovat. Tuto problematiku neupravuje pouze ústava a Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavy, ale i občanský soudní řád v § 133a a dále pak zákon o zaměstnanosti v § 4 a i další zákony. Zákoník práce už antidiskriminační ustanovení obsahoval a bylo kvalitnější než to navržené právě projednávaným zákonem. Pak byla ustanovení bohužel ze zákoníku práce předčasně vyjmuta a byla nahrazena odkazem na dodnes neschválený antidiskriminační zákon. Stačilo by však, aby se zákoník práce odkázal na zákon o zaměstnanosti, a praxe s tím takto v současnosti nakládá. Vláda měla dost času, aby tuto jednoduchou úpravu zákoníku práce prosadila a vyhověla tak směrnici i bez přijetí problémového antidiskriminačního zákona. Všechny výše uvedené zákonné normy, jak občanský soudní řád, tak zákon o zaměstnanosti, upravují problematiku s širším záběrem než právě projednávaný antidiskriminační zákon a umožňují se dobrat práva spíše než právě projednávaný antidiskriminační zákon.
Cituji dále z dopisu poslancům: "Diskriminována je v současné době celá řada skupin obyvatelstva od zdravotně znevýhodněných přes národnostní menšiny, etnické skupiny až po ženy a seniory. Přestože rovnost všech občanů a občanek České republiky je dána Listinou základních práv a svobod, odkaz na tuto ústavou zaručenou rovnost nemohou použít při soudních sporech např. oběti diskriminace na trhu práce, zdravotně znevýhodnění, ženy matky atd."
Oběti diskriminace na trhu práce mají oporu v zákoně o zaměstnanosti a také jej využívají. Pokud se někdo domnívá, že tento antidiskriminační zákon někomu z těch, kdo se cítí diskriminováni, pomůže, bude velmi zklamán. A zcela určitě tento antidiskriminační zákon nepomůže těm, kteří nejenže se cítí diskriminováni, ale diskriminováni opravdu jsou. Zcela určitě jsou diskriminovány školou povinné těžce zdravotně postižené děti a jejich rodiče, a to i přesto, že jejich práva zaručuje Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky. Článek 33 Listiny říká, že za prvé každý má právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Za druhé, občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Ano, každý má právo na bezplatné vzdělání - říká naše ústava. Jak je tedy možné, že rodiče musejí doplácet na asistenty zdravotně postižených dětí ve školách? Jestliže ústava zaručuje rovnost, jak je možné, že již několik let přetrvává následující stav? Existují dvě děti s naprosto stejnou diagnózou. Na jedno dítě rodiče na asistenta neplatí ani korunu, na druhé, stejně postižené dítě, platí několik tisíc korun měsíčně. Myslíte, že tento neústavní stav, který trvá několik let, napraví tento antidiskriminační zákon? Nikoli, nenapraví, ani náhodou. Stačilo by, kdyby Ministerstvo školství konečně začalo konat a upravilo příslušné vyhlášky, případně i školský zákon. A velmi by mě potěšilo, kdyby se tím problémem začal zabývat pan ministr Kocáb, a vkládám do něj velkou naději. Pokud by se panu ministrovi Kocábovi podařilo vzepřít úřednické mašinerii a tuto nespravedlnost napravit a pomoci školou povinným těžce zdravotně postiženým dětem a jejich rodičům, považovala bych to za husarský kousek a byla bych mu moc vděčná. A případ diskriminace zdravotně těžce postižených dětí není jediný případ. Stačilo by naslouchat lidem, stačilo by vzít v potaz i některé rozumné podněty ze zpráv ombudsmana, kde je na diskriminaci poukazováno, a upravit příslušné zákony a vyhlášky a neházet neschopnost řešit elementární nespravedlnosti v zákonech na neexistenci antidiskriminačního zákona a nemást veřejnost.
Dále hromadný mail uvádí, že proti České republice bylo za prodlení s přijetím zákona zahájeno řízení ze strany Evropské komise a dokonce jí za to hrozí i finanční sankce. Ano, hrozí, ale proč? Myslím, že vágní tvrzení o jakýchsi hrozících sankcích, kterého se nám dostává, je pohrdání Sněmovnou. Stoh materiálů, které jsem o tom získala, měří asi půl metru. Tam jsem se dočetla o dvou rozsudcích Evropského soudního dvora, které byly vyneseny 4. 12. 2008. Dále byla České republice doručena žaloba 20. 1. 2009 a 19. 3. 2009 sděluje Česká republika, že netrvá na ústním jednání. Materiály ale nic neříkají o tom, která konkrétní ustanovení směrnice jsou v naší legislativě zapracována a která tam zapracována nejsou. Česká republika se ani nepokusila obhájit své stanovisko, pouze hlásí: úkol nesplněn, směrnice nezapracována. To pokládám za nezodpovědnost a šlendrián při hájení zájmů České republiky. Ty sankce nám nehrozí tak hned. Česká republika byla potrestána úhradou soudních výloh, které ale dle smlouvy nemusí zaplatit. Nyní, pokud by měla být Česká republika odsouzena k finančním sankcím, musí Evropská komise znovu podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, takže máme ještě dost času na změnu legislativy, na změnu konkrétních zákonů, aniž bychom přijímali tento paskvil. Evropský soudní dvůr může Českou republiku odsoudit, nebo nemusí a ještě před podáním žaloby pošle Evropská komise České republice formální upozornění. Toto upozornění dosud nepřišlo.
Prezident republiky vrátil tento zákon Poslanecké sněmovně a dovolte mi nyní, abych přečetla zdůvodnění pana prezidenta. Cituji: "Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické. Zákon neobsahuje nic, co by bylo pro české právo zásadně nové. Většinu věcí, které jsou v zákoně uvedeny, již obsahují stávající právní normy, od Ústavy České republiky či Listiny základních práv a svobod až po konkrétní zákony a speciální předpisy. Antidiskriminační legislativní opatření není třeba završovat nějakým novým střechovým zákonem, který bude podobně jako Listina základních práv a svobod ostatním zákonům svou povahou fakticky nadřazenou právní normou. ***